Henry Hazlitt: Ekonomie v jedné lekci

 Vládní zásahy do hospodářství mají neopomenutelné vedlejší účinky, které se jaksi míjejí se zamýšleným cílem. Kdo dokáže lépe plánovat výrobu? Podnikatel nebo regulující vláda? A v čem je svobodný trh oproti vládě naprosto nepřekonatelný? Krátká Ekonomie v jedné lekci vám zodpoví základní otázky ohledně konkrétních problémů státních zásahů.

Obsah

  1. Úvod
  2. Recenze
  3. Obsah
  4. Závěr

Úvod

Ekonomie v jedné lekci se vlastně věnuje ekonomické části Misesova Lidského jednání, akorát nezachází až k důsledkům všeobecné lidské volby. Na rozdíl od Misese je Hazlitt příkladově praktičtější, i když na úkor přesnosti a definic, např. nerozebírá monetární (měnovou) politiku do detailu, tzn. nezabývá se fiduciárními prostředky a dalšími složitostmi tak jako Mises. Pro něj je inflace daností, protože její účinky jsou neopomenutelné.

Recenze

Celá knížka se nese v duchu co je a co není vidět jako stejnojmenné dílo od Frédérica Bastiata. Dílko je velmi podobné Robertsovu Obchodu k bohatství, akorát téma neilustruje jednotný příběh a jde spíše o učebnicový výklad ekonomie. Obě knížky jsou víceméně o tomtéž.

Roberts se nezabývá ale vládním zvýšením mezd a kritice spoření. Na druhou stranu však nevynechává podkapitolu mezinárodního obchodu a lépe vysvětluje deficity obchodní bilance.

Samozřejmě, Obchodem k bohatství je především o regulaci v měřítku mezinárodního obchodu, ale má s Ekonomií v jedné lekci mnoho společného.

I když tak název může napovídat, tak kniha rozhodně nerozkrývá ty hlubší problémy intervencionismu. Odráží šípy, ale nezničí vojsko lukostřelců.

Obsah

Kniha byla o druhotných důsledcích vládních zásahů do hospodářství, ilustrovala nemožnost ekonomické kalkulace vládou a vyvracela evergreenové omyly kolem plné zaměstnanosti, zvýšení mezd, strojů jako prokletí, modelu rozbitého okna přinášejícího práci a paritních cen i regulace cen obecně.

Co chce trh, to je vyráběno za ceny, které trh akceptuje. Trh řídí lidskou činnost.

Vládní zásah do hospodářství vždy vynucený násilím musí být v konfliktu s konkrétními potřebami konkrétních lidí.

Slovník

(Přeskoč. Orientuji se v ekonomických pojmech nutných pro pochopení knihy.)

  • Kapitál – nespotřebované prostředky, které jdou do další výroby s cílem vytvořit zisk
  • Statek cokoliv, co zvyšuje uspokojení potřeb (musí být omezený)
  • Inflace znehodnocování peněz tiskem dalších peněz a jejich chytrým umisťováním do ekonomiky
  • Úvěr – dočasné poskytnutí peněžních prostředků
  • Úrok – peněžitá odměna za půjčení peněz
  • Cena peněž – cena za odejmutí odjinud, kde mohly být také využity (resp. cena obětované příležitosti)
  • Pohledávka – peněžitý nebo nepeněžitý závazek („právo věřitele požadovat po dlužníkovi plnění vzniklé z určitého závazku“)
  • Praxeologie – věda zabývající se lidským jednáním (ekonomie dovedená až na počátek k obecné lidské volbě)
  • Protekcionismus – upřednostňování domácích výrobků, služeb a pracovní síly na úkor zahraničního obchodu
  • Intervencionismus – perspektiva hospodářské politiky, která upřednostňuje vládní zásah do tržního hospodářství pomocí regulací ekonomických procesů v zemi k nápravě selhání trhu a podpoře obecného blahobytu lidí
  • Problém ekonomické kalkulace – problém optimální výroby (kolik, čeho a jak vyrábět)
  • Keinesiánství – ekonomický směr, který ospravedlňuje zásahy státu do veřejné ekonomické sféry

(Přeskočil jsi slovník. Až nebudeš něčemu rozumět, tak nebreč, ale nadávej sám sobě.)

1 Lekce rozbitého okna

Ekonomie je prostoupena více bludy a omyly než jakákoliv jiná člověku známá věda. Není to náhoda. Předmět jejího studia by byl obtížný sám o sobě. Všechny jeho komplikace však znásobuje jeden faktor, který je nevýznamný ve vědách, jako je fyzika, matematika nebo lékařství. Jsou jím požadavky zájmových skupin.

Demagogové a špatní ekonomové prezentují polopravdy. Hovoří pouze o bezprostředním dopadu navrhovaného opatření nebo jeho účinku na jednu skupinu obyvatel, přičemž často mohou mít pravdu.

Co je ale nejhorší, tak obyvatelé často nevidí negativní důsledky dalších opatření, a to třeba proto, že nebyl vyroben výrobek, který bez opatření vyroben být mohl. To krásně ilustruje legendární keynesiánský příklad, kdy rozbíjení oken dává práci sklenáři a tím zvyšuje národní produkt. Lidé vidí zaměstnaného sklenáře, ale už ne úbytek všeho, co si nešťastný občan mohl místo opravy okna pořídit. Úhrnem došlo k ochuzení o peníze za opravu, nic nového získáno nebylo.

2 Požehnání ničení

Pokud v důsledku destrukce dojde k větší zaměstnanosti v oborech, kde byla zaměstnanost nízká, je tomu na úkor přesměrování poptávky odjinud, kde bude chybět. Dojde ke změně poměru jednotlivých odvětví, ke změně struktury. Nevznikne ale nic nového, protože jsou pouze napravovány škody.

Nikdo nespálí svůj vlastní dům na základě teorie, že potřeba jej znovu vybudovat bude stimulovat jeho výkon.

Kdyby tomu tak nebylo, tak by Američané vyhozením svých továren do povětší vyrovnali poválečnou „výhodu“ Japonska.

3 Veřejné výdaje znamenají daně

Všechny vládní výdaje musejí být jednoho dne splaceny z výnosů daní. Inflace sama je pouze obzvláště zákeřnou formou zdanění. Nelze získat něco za nic. Dary od vlády ve formě všelijakých příspěvků, dotací a dávek musí být splaceny, protože dluh nelze prohlubovat donekonečna.

Že si něco „dlužíme sami sobě“ ve skutečnosti znamená, že všichni občané zakrváceli na vládních útratách formou inflačního zdanění.

4 Daně snižují pracovní úsilí

Most, postavený proto, aby „zajišťoval zaměstnanost“, je rozhodně odlišným druhem mostu než most postavený kvůli potřebě lidí na trhu. Když se totiž zajišťování zaměstnanosti stane cílem, potřeba už bude jen podřadnou úvahou.

„Projekty“ musí být vymýšleny. Místo toho, aby bylo uvažováno, kde by mosty měly být postaveny, se začnou vládní úředníci ptát, kde by mohly být postaveny.

A opět – jsou vidět zaměstnaní dělníci, ale už ne daněmi sebrané dolary, které spotřebitelé nemohli utratit tak, jak chtěli. Za každé veřejné pracovní místo vytvořené projektem mostu bylo někde zničeno soukromé pracovní místo.

Nyní nekritizujeme efektivitu, ale poukazujeme na tunel, kde je z jedné strany sebráno a z druhé dáno. Nic nového není a ani nemůže být vytvořeno, a záruka, že vláda tímto krokem, kdy vynuceně přesměrovala lidské potřeby, byla efektivnější než svobodný trh, neexistuje, což dování Ludwig von Mises až do důsledků v knize Lidské jednání.

Zde vysvětluje, že buď bude ekonomická kalkulace provedena státem, nebo trhem. Něco mezi tím (intervencionismus – řízení pomocí omezení; cla, kvóty, daně, vynucené licence; dnes (2020) obzvlášť moderní) nedává logický smysl.

Více dělníků u mostu znamená méně v automobilkách, kde je lidé, vyjadřující se na trhu, chtějí. Vláda zdeformovala poptávku tak, že neodpovídá skutečným potřebám lidí.

5 Vládní úvěr přesměrovává výrobu

Mezi vládními a soukromými úvěry je zásadní rozdíl – každý soukromý věřitel riskuje vlastní kapitál, zatímco vláda kapitál sebraný daňovým poplatníkům.

Pokud má vláda svými vlastními úvěry za cíl poskytnout peníze někomu, komu je soukromí věřitelé neposkytnou, znamená to, že jde do rizik, do nichž by soukromí podnikatelé nikdy nevstoupili. Podíl špatných úvěrů poskytnutých vládou tak bude mnohem vyšší než v soukromém sektoru a každou chybou neutrpí konkrétní podnikatel, ale celá společnost. To, co mělo být vytvořeno dlužníkem, vytvořeno nebylo.

Co je ale nejhorší, nejsou půjčovány jen peníze jako prostředek směny, ale kapitál. Pokud Franta získá farmu, protože náhle díky vládě dosáhl na úvěr, který by mu nikdy jinak nebyl poskytnut, tak už farmu nemůže koupit hospodárnější Petr. Reálný kapitál, farma, byl předán do rukou méně efektivního člověka.

Co je vloženo do rukou B, nemůže být vloženo do rukou A.

Pokud by obecně vláda přebírala rizika, do kterých by soukromí podnikatelé nikdy nešli, určitě by se ke slovu dostal lobbing a úplatkářství, což by vedlo ke skandálům a k obvinování z podvodu pokaždé, když se ukáže, že peníze daňových poplatníků byly vynaloženy na půjčku podniku, který zkrachoval.

To bude voda na mlýn zastánců socialismu, protože oprávněně vyvstane otázka: proč, když vláda přebírá rizika, by také nemohla přebrat zisky?

6 Stroje jako prokletí

Věta, že stroje způsobují nezaměstnanost, vede k logickému konečnému důsledku, že nezaměstnanost vyvolává sebemenší technické zdokonalení, které dnes provedeme, a zapříčiňuje ji i primitivní člověk svými prvními pokusy ušetřit si zbytečnou dřinu a pot.

Zavedení stroje šetřícího práci dočasně vede ke snížení zaměstnanosti v daném oboru, dlouhodobě však nikoliv. To, co ekonomie nyní dělá, je pozorování všech důsledků opatření. Neříká, že právě kvůli dlouhodobému dopadu jej nemáme dělat, neupřednostňuje dlouhodobý důsledek od krátkodobého, ale obecně řečeno upozorňuje na nemožnost ekonomické kalkulace vládou.

Kapitalista zisk vrhá zpět do tržního hospodářství nebo rozšiřuje výrobu, což má za následek vytváření nových pracovních míst jinde navzdory technologickému pokroku. Nepřímo poskytuje za peníze ušetřené strojní výrobou další pracovní místa. Přispěje ke zvýšení pracovních míst v jiných oborech. Přispěje k zaměstnání lidských zdrojů v těch místech, kde jsou potřebnější, než aby stáli u výrobního pásu.

Dá se dokonce říci, že stroje umožnily zrození dnešní větší populace, protože svět bez strojů by nebyl schopen svou populaci uživit.

7 Programy zvyšování počtu pracovních míst

Tyto programy se víceméně podobají příkladu s mostem. Navíc věří, že na světě je neměnné množství práce, která má být vykonána, a že není-li možné toto množství zvýšit tím, že zvýšíme krkolomnější způsoby jejího vykonávání, můžeme alespoň vymyslet takové postupy, které by do práce zapojily tolik lidí, kolik je jen možné.

Kdyby se množství práce měřilo třeba jako fyzický výkon, tak by nám od vynálezu kola zbylo tak málo práce, že bychom se neuživili. To se ale k údivu všech odborářů nestalo a množství práce se s rostoucí populací a kapitálem zvyšuje (proteď neřešme, jaký je to typ úměry).

8 Rozpuštění vojska a úředníků

Rozpuštění vojska lze přirovnat k zabránění rozbíjení oken za účelem vytvoření práce – lidem budou ponechány prostředky, které budou mít na nákup dalšího zboží a služeb.

Pokud rozpustím vojsko nebo úředníky, protože si je trh nežádá, a tudíž jsou nepotřební, pak politici často argumentují, že „přijdeme o jejich kupní sílu“. Je pravda, že pokud pražský voják chodil večeřet do bageterie, tak bude bageterie po jeho propuštění chudší.

Tento model ale nejde dál a nepočítá s tím, že voják nebude nezaměstnaný navěky. Kdyby byl, pak je argument pravdivý, ale voják bude motivován si práci najít tím spíš, než si ji nehledat a dále vykonávat profesi, kterou nikdo nepotřebuje a za níž občané zbytečně platí. Až ho zaměstnají, přestane být parazitem společnosti a opět získá onu „kupní sílu“, akorát u jiné bageterie.

9 Modla plné zaměstnanosti

Nic nemůže být dosaženo snadněji než plná zaměstnanost, poté co bude odtržena od cíle plné výroby a brána jako cíl sám o sobě. Naši (z pohledu autora z USA) zákonodárci však nepřinášejí do kongresu zákony o plné výrobě (protože takové zákony není třeba vydávat), ale zákony o plné zaměstnanosti. O mzdách a zaměstnanosti se diskutuje, jako by neměly žádný vztah k produktivitě a výrobě země.

Kratší pracovní týden

Za předpokladu, že existuje jen určité a neměnné množství práce, které má být vykonáno, je jednoduché učinit závěr, že třicetihodinový pracovní týden poskytne více pracovních míst a bude výhodnější než čtyřicetihodinový.

Civilizační pokrok znamenal snížení zaměstnanosti, ne jeho zvýšení. Lidé mají více volného času a děti nemusejí pracovat. Udržování vysoké zaměstnanosti by se rovnalo socialistické supervládě, která nebere v úvahu hodnotu volného času jednotlivých lidí, jež oni sami určují svou dobrovolností být zaměstnáni.

Vyšší mzdy

Důsledkem nařízených vyšších mezd je zaměstnání méně pracovníků a paradoxně snížení zaměstnanosti.

10 Kdo je „chráněn“ cly?

Rozhodně ne spotřebitel, protože následkem cla jsou v odvětví uměle udržováni méně efektivní výrobci, které „chrání“. O clech konkrétně (vztah mezi „ztracenými“ domácími pracovními místy a do zahraničí vyvezenými dolary apod.) se nejvíce dozvíte v knize Obchodem k bohatství. Odstranění cla, kterého se vlády často bojí, bude vyráběno kvalitnější zboží a spotřebitel bude mít peníze navíc, kterými nepřímo podpoří pracovní místa v jiných odvětvích podle toho, co si za mě nakoupí.

Ochranné clo uvalené např. na zahraniční svetry byli nuceni zaplatit spotřebitelé, protože domácí výrobci byli nekonkurenceschopní. Aby proto svetry „doma“ přežily a zachovala se jejich pracovní místa, musí každý, kdo chce svetr, platit o clo více, a o to clo, které nemůže utratit jinde, je společnost ochuzena ve formě odvětví, které by z těchto peněz bylo bývalo vzniklo. Toť k tomu, co není vidět.

Místo toho, aby země vyráběla to, v čem má nejvyšší komparativní výhodu, vyrábí neefektivně, protože chrání obory, kde na konkurenci nemá.

Tato odvětví a plošné ochuzení ale není vidět, zatímco uměle nové odvětví je vidět. A další odvětví byla samozřejmě také redukována, protože má občan méně peněz. Ztráty z těchto odvětví ale nedokáže ani ten nejlepší statistik spočítat, protože relativní ztráta rozložená na všechny ostatní produktivní činnosti země byla pro každou výrobu nepatrná.

Je to k nevíře, ale celá tato kapitola je opět jen modifikovaným případem rozbíjení oken pro práci.

Na závěr bych řekl, že clo prospívá konkrétním skupinám.

11 Úsilí o vývoz

Čím máme větší vývoz, tím musíme mít větší dovoz, pokud očekáváme, že někdy dostaneme zaplaceno. Bez dovozu vývoz mít nemůžeme, protože cizinci nebudou mít peníze, za které by kupovali naše zboží (jak to?).

Americký vývozce prodává své zboží britskému dovozci a dostane zaplaceno v britských librách. Nemůže však použít britské libry, aby jimi zaplatil mzdy svých dělníků, koupil své ženě šaty nebo lístky do divadla. Pro všechny tyto účely bude potřebovat americké dolary.

Proto jeho britské libry pro něj nemají žádný užitek, pokud je ovšem nepoužije, aby sám koupil britské zboží (proč si to prostě nevymění?), nebo je neprodá (prostřednictvím své banky nebo jiného zprostředkovatele) některému americkému dovozci, který je chce použít na nákup britského zboží. Ať udělá cokoliv, transakce nemůže být dokončena, dokud americký vývoz nebude splacen stejným množstvím dovozu.

Ke stejné situaci by došlo, i kdyby transakce byla provedena v amerických dolarech místo v britských librách. Britský dovozce by nemohl zaplatit americkému vývozci v dolarech, pokud nějaký předchozí britský vývozce nezískal dolary jako výsledek předchozího prodeje do Spojených států.

Zahraniční směna je vyrovnávací transakcí, při které jsou v Americe dolarové závazky cizinců vyváženy jejich dolarovými pohledávkami a v Anglii librové závazky cizinců vyváženy jejich librovými pohledávkami.

Dotace vývozů

Dotace vývozů se rovná rozdávání zboží cizincům zadarmo. Dotace nastane tehdy, když jsou totiž náklady příliš vysoké a výroba se nevyplatí. Účelem je podnítit zahraniční poptávku, ale pokud zahraničí levnou nabídku nepodnítí

Můžou na ní ale zbohatnout ti vývozci, jejichž individuální zisk z vývozu je větší než jejich podíl na daních, které za program vývozových dotací platí.

12 „Paritní“ ceny

Neexistuje žádný rozumný důvod vzít příslušný cenový vztah převažující v daném roce nebo období a považovat jej za posvátný, nebo dokonce za „normálnější“ než poměr cen v jakémkoliv jiném období.

Dokonce i kdyby v nějaké době byly ceny „normální“, jaký je důvod předpokládat, že stejné vztahy by měly být zachovány o šedesát let později navzdory výrazným změnám v podmínkách výroby a podobě poptávky, které mezitím proběhly?

Pokud by v této myšlence byla nějaká upřímnost nebo logika, musela by být použitelná univerzálně. Kdyby cenové vztahy mezi zemědělskými a průmyslovými výrobky, které převažovaly od srpna 1909 do července 1914, měly být zachovány navěky, proč také navěky nezachovat cenové vztahy všech komodit té doby?

Neochota zevšeobecnit tento princip není jediným důkazem, že se nejedná o ekonomický plán pro všeobecné blaho, ale pouze o nástroj dotování jednotlivých zájmových skupin. Dalším důkazem je, že pokud se zemědělské ceny dostanou nad paritní úroveň nebo jsou nad ni vytlačeny vládními opatřeními, zemědělská lobby v Kongresu netlačí na snížení cen na paritní úroveň nebo vrácení dotací v tomto rozsahu. Je to pravidlo fungující pouze jedním směrem.

13 Záchrana odvětví X

Odvětví, které se nevyplatí, spotřebitelé nechtějí, což dávají jasně najevo zdržováním se nákupů jeho výrobků na trhu. Proč by mělo být zachraňováno vládou?

Důsledkem záchrany odvětví X je podobně jako válečné ničení nebo rozbité okno vytlačení kapitálu a práce z odvětví, v nichž by byly efektivněji využity.

14 Jak funguje cenový systém

Někteří odsuzují cenový systém a obviňují jej z nedostatku. Když opadne poptávka po nějakém zboží, sníží se jeho cena, a tím i zisk při jeho výrobě a jeho výroba následně poklesne. A naopak.

Výrobci snižují výrobu proto, že výroba už není zisková. A lidé se ptají, proč by měli být výrobci vedeni ziskem? Proč nevyrábějí tolik bot, kolik umožňují moderní technologické procesy?

Vždyť cenový systém a soukromé podnikání v hesle „vyrábět tolik, co lidé chtějí“, je pouze formou nedostatkové ekonomie.

V ekonomice ve stavu rovnováhy může dané odvětví růst pouze na úkor jiných odvětví, protože v daném okamžiku jsou výrobní faktory omezené. Nelze vyrábět všechno naplno.

15 „Stabilizování“ cen zboží a vládní regulace cen

Můžeme si dovolit čekat na tržní síly?

Vláda musí jednat a opravit prudké fluktuace ceny. Vláda musí cenu stabilizovat.

Důsledkem stanovení maximální ceny je jeho rychlý nedostatek, protože ho všichni vykoupí a protože výrobce nemůže na nepřiměřenou poptávku zareagovat zvýšením ceny. Cíl, tedy zajistit širokou dostupnost zboží, nebyl naplněn ani náhodou.

Když jsou ale omezeny mzdy a zisky výrobců jednoho odvětví bez omezení těch ostatních, je odrazena výroba komodit s regulovanou cenou, zatímco komodity ostatní jsou stimulovány. Vláda se snaží vedlejším důsledkům předejít dalšími regulacemi, čímž stále více nabourává volnotržní cenovou strukturu.

Jakmile začne být zřejmé, že vzniká nedostatek nějakého zboží v důsledku ceny stanovené pod tržní cenou, bohatí zákazníci jsou obviněni, že si „berou více, než je jejich spravedlivý podíl“; nebo pokud se jedná o suroviny vstupující do výroby, jednotlivé firmy jsou obviněny z „křečkování“.

Vláda potom přijme řadu pravidel ohledně toho, kdo by měl mít přednost pří koupi dané komodity nebo komu a v jakém množství by měla být přidělena nebo jak by měla být přidělována.

Pokud je přijat přídělový systém, znamená to, že každý spotřebitel může dostat pouze určité maximální množství, bez ohledu na to, kolik je ochoten zaplatit za množství větší.

16 Co dokáže regulace nájemného

Zisk je ukazatel lidských potřeb. Jakmile je do něj zasaženo, tak začne nabídka a poptávka neodpovídat.

Regulace nájemného může vést přes plýtvání bytovými prostory až po konkurenční snižování ceny ještě pod regulovanou hladinu způsobující vyhození nájemců na chodník.

17 Zákony o minimální mzdě

Pokud všem zakážu, aby si vydělali méně, pak způsobím nezaměstnanost těm, jejichž práce má nižší hodnotu.

Efektivní (tzn. kdy nejsou spotřebitelé odrazeni od nákupu vlivem zvýšení ceny) výšení mezd může v nejhorším případě vést k nadměrnému zisku v určitém odvětví a odlákání kapitálu potřebného více jinde.

Podpora v nezaměstnanosti

Podpora v nezaměstnanosti demotivuje lidi, jejichž mzda se pohybuje blízko hladině podpory, aby pracovali.

Průměrné zvýšení mezd

Pokud zvýším všechny mzdy, všichni na tom budou úplně stejně jako předtím.

Pokud zvýším mzdu v jednom odvětví, budou mít jeho pracovníci větší kupní sílu, a odvětví dále od tohoto zdroje, kudy peníze navíc protečou, budou mít také vyšší mzdy. Nakonec dojde ke všeobecnému zvýšení mezd.

Ztrátu vzdálenějších článků řetězce, způsobenou setrvačností efektu zvyšování mezd, už ale nic nedorovná. Poslední článek je např. na 100 % současných průměrných mezd, ale druhý článek, u kterého ten poslední utrácí své peníze, už je na 125 %, takže poslední článek bude platit o 25 % víc a bude ztrácet do té doby, dokud se zvýšení nedorovná.

Výsledek? Zvýšily se mzdy a ceny, takže na první pohled žádný, ale také bylo opět zasaženo do cenových a mzdových struktur, takže někteří lidé byli obohaceni na úkor druhých a naopak. Proces nezůstal bez negativních následků.

18 Mohou odbory skutečně zvýšit mzdy?

Ne. Vyšší mzdy způsobující vyšší náklady přesune výrobce na ceny, tedy na spotřebitele, kteří si toho koupí méně (takže budou jejich reálné mzdy sníženy), poklesne prodej z odvětví, sníží se i zaměstnanost v něm, a nakonec i celkový objem vyplacených mezd.

Každé zvýšení hodinových mezd, pokud (nebo dokud) nebude kompenzováno stejným zvýšením hodinové produktivity, je zvýšením výrobních nákladů. Zvýšení výrobních nákladů, které stát vyvolá, když reguluje ceny a zakazuje jakékoliv zvýšení cen, odebírá zisky mezním výrobcům, vytlačuje je z trhu a představuje pokles výroby a růst nezaměstnanosti.

Dokonce i když je růst cen možný, vyšší cena odrazuje kupující, zmenšuje trh a také vede k nezaměstnanosti. Pokud všeobecné 30procentní zvýšení hodinových mezd vynutí 30 procentní zvýšení cen, nebudou si moci pracující koupit více produktu, než mohli původně, a kolotoč musí začít opět od začátku.

„Dost na to, aby koupili tolik, co vyrobili“

Toto je už samo o sobě naprosto nesmyslné – pokud má mít výrobce z prodeje zisk, pak náklad na složku mojí práce nemůže být v žádném případě tak velký, jako

19 Funkce zisku

Co se týče cen, mezd a zisků, které by měly určovat distribuci tohoto produktu: nejlepší ceny nejsou nejvyšší ceny, ale ceny umožňující největší objem výroby a největší objem prodeje. Nejlepší mzdy nejsou nejvyšší mzdy, ale mzdy umožňující plnou výrobu, zaměstnanost a nejvyšší udržitelný objem mezd. Nejlepší zisky, nejenom z pohledu zaměstnavatelů, ale i pracujících, nejsou nejvyšší zisky, ale zisky podněcující nejvíce lidí stát se zaměstnavateli nebo poskytovat větší zaměstnanost než dříve.

Budeme-li se pokoušet manipulovat ekonomiku ve prospěch jednotlivé skupiny nebo třídy, poškodíme nebo zničíme další skupiny, včetně členů samotné skupiny, v jejíž prospěch jsme se pokoušeli ekonomiku řídit. Ekonomika musí fungovat ve prospěch všech a jakékoliv násilím vynucené řízení nemůže nikdy překonat svobodný trh.

Žádný byrokrat, ať bude jakkoliv geniální, nemůže problém ekonomické kalkulace vyřešit.

20 Záhadná inflace

První skupina

Když dojde na inflaci, tak je dobré uvést následující příklad.

Každý vidí, že kdyby on osobně měl více peněz, mohl by si koupit více věcí od ostatních. Kdyby měl dvakrát tolik peněz, mohl by si koupit dvakrát tolik věcí, kdyby měl třikrát tolik peněz, jeho bohatství by bylo trojnásobné.

Řadě lidí se zdá být zřejmý závěr, že kdyby vláda prostě vydala více peněz a rozdělila je všem, všichni bychom byli úměrně k tomu bohatší. Nechali by natisknout právě tolik, aby vyrovnali údajný „nedostatek“ nebo zaplnili údajnou „mezeru“. To je první skupina inflacionistů.

Vidí peníze navíc jako prostředek k navýšení kupní síly, ale nevidí, že pokud mám dvojnásobek peněz, tak si nekoupím dvojnásobek zboží, dokud ho nebude dvojnásobek vyprodukován. Jediná věc, která podle nich brání nekonečnému zvýšení výroby, je pouze nedostatek peněžní poptávky.

Myslí si, že když lidé budou zboží chtít a budou mít peníze, aby za ně zaplatili, bude vyrobeno téměř automaticky. Výrobní zdroje jsou ale na rozdíl od peněz omezené.

Druhá skupina

Druhá si myslí, že kupní síla je chronicky nedostatečná, protože průmysl jaksi nerozděluje dostatek peněz výrobcům, aby jim umožnil v pozici spotřebitelů odkoupit vyráběný produkt. Někde musí být jakýsi tajemný „únik“. Jedna skupina zastánců inflace jej „dokazuje“ rovnicemi.

Na jedné straně svých rovnic uvedou položku pouze jednou, na druhé straně nevědomky počítají stejnou položku vícekrát. Výsledkem je alarmující mezera mezi tzv. „platbami A“ a „platbami A+B“. Založí hnutí, sešikují své řady a trvají na tom, aby vláda vydala peníze nebo „úvěry“ na vyrovnání chybějících plateb B.

Následky inflace

Zvýšení množství peněz, např. vyššími vládními výdaji na státní zakázky, zvýhodní při postupu inflace k dalším a dalším odvětvím první skupinu, která dostane manu z nebes. Ta si bude moct od dalších odvětví koupit více, čímž odčerpá zboží, které si mohou dovolit všichni ostatní, kteří inflačními penězi obdařeni nebyli, a způsobí zvýšení cen, nedostatek, nakonec nižší výrobu a nižší zaměstnanost i reálné mzdy.

Kdyby peníze nebyly natisknuté, nemusí být dopady tak fatální, ale protože inflační jsou, tak než dojde ke všeobecnému zvýšení cen, mají první pobírači díky inflaci výhodu. Než dojde k vyrovnání, jsou ti dále od prvotních pobíračů ve ztrátě, protože ostatní mají více peněz, a to do té doby, než dojde ke všeobecnému zvýšení cen. Celý proces je velmi podobný zvýšení mezd.

Inflace je autosugescí, hypnotikem, anestetikem, které otupilo bolest operace. Inflace je pro lidi opiem. Všichni jsme bohužel už zvyklí měřit náš příjem a bohatství v penězích. Tento zvyk je tak silný, že se z něj nemohou vymanit ani profesionální ekonomové a statistici. Když zdvojnásobím mzdy a dvojnásobně snížím kupní sílu peněz, efekt je nula, ale na papíře to vypadá dobře.

Daňová sazba uvalená inflací není pevná: nemůže být určena předem. Víme, jaká je dnes, nevíme, jaká bude zítra, a zítra nebudeme vědět, jaká bude pozítří.

Jako každá jiná daň inflace určuje chování jednotlivců a firem. Odrazuje od obezřetnosti a spořivosti, podporuje mrhání, hazard a bezstarostné plýtvání všeho druhu. Potom je často výhodnější spekulovat než vyrábět.

Inflace rozbíjí pavučinu stabilních ekonomických vztahů. Její neomluvitelná nespravedlnost dohání lidi k zoufalým činům. Zašívá semena fašismu a komunismu a vede lidi k požadování totalitních řešení. Jejím nevyhnutelným koncem je hořké zklamání a hospodářský kolaps.

Co když nejsou veřejné výdaje financovány z daňových výnosů?

Pak stejně musí být jednou splaceny a v jednom období musí být daň vyšší. Splácet dluhy při prosperitě je dobrý plán, ale nikdo ho nepraktikuje.

21 Tažení proti spoření

Pokud neutratím příjem, část lidí nebude mít práci

„Pokud neutratím svůj příjem a rozhodnu se šetřit, pak se zboží bude hromadit a část pracujících nebude mít práci. Proto je inflace dobrá – demotivuje k šetření.“ Lež.

Peníze, které opravdu leží ladem, jsou extrémně vzácné. Spíše se děje to, že jsou investovány a podporují další produktivitu (a dokonce i dávají práci v nových i starých odvětvích).

Kumulaci neprodaného zboží může způsobit jen náhlé a podstatné zvýšení úspor, protože odvětví jsou realizovanými prodejemi již přizpůsobené míře úspor. A naopak.

Investiční příležitosti nemohou všechny úspory využít

Zkrátka nezainvestovaná částka se v očích těchto kritiků zdá býti zbytečnou. Úspory ale mohou převýšit investice jenom o částku hromaděnou jako hotovost.

I zde ale funguje nabídka a poptávka – příliš mnoho investičních příležitostí vede ke konkurenci a k nárůstu úrokových sazeb (cena zapůjčeného kapitálu) z nich a příliš mnoho naspořených peněz vede zase k poklesu úrokových sazeb.

Zvýšené úspory zkrátka přirozeným způsobem vytvoří svou vlastní poptávku snížením úrokových sazeb.

Nízké úrokové sazby a inflace

Jsou-li úrokové sazby uměle drženy příliš nízko ve vztahu k rizikům, dojde k redukci úspor i půjčování.

Cena peněz, tedy peněžní úrok, může být udržována uměle nízko pouze trvalým novým přílivem peněz nebo bankovních úvěrů na místo skutečných úspor. To může vytvořit iluzi většího množství kapitálu, stejně jako přidání vody do mléka může vytvořit iluzi většího množství dostupného mléka. Toto naředění pak způsobuje chyby v podnikatelském odhadování budoucnosti (toto popisuje mimo jiné rakouská teorie hospodářských cyklů).

Jde o politiku trvalé inflace. Je to proces, v němž se kumuluje nebezpečí. Úroková sazba bude růst a dojde ke vzniku krize, a to nejen tehdy, když se budeme snažit výsledky inflace odstranit, ale i tehdy, když bude pouze zastavena, a dokonce i tehdy, když bude dále pokračovat nižším tempem.

Musíme ještě zdůraznit, že zatímco nový přísun peněz nebo bankovních úvěrů může zpočátku a dočasně snížit úrokové sazby, pokračující využívání tohoto nástroje musí nakonec úrokové sazby zvýšit. Stane se tak proto, že nový příliv peněz sníží jejich kupní sílu.

Půjčovatelé pak zjistí, že za peníze, které půjčí dnes, si za – řekněme – rok, když je dostanou zpátky, koupí méně. Proto k normální úrokové sazbě připočtou prémii, která by jim kompenzovala očekávanou ztrátu v kupní síle jejich peněz. Tato přirážka může být vysoká, v závislosti na rozsahu očekávané inflace.

22 Přeformulovaná lekce

Neexistuje technologické vylepšení, které by někoho nepoškodilo

V systému dělby práce je těžké si představit větší naplnění nějaké lidské potřeby, které by, alespoň dočasně, nepoškodilo nějaké lidi, kteří investovali nebo namáhavě získali dovednost na její splnění. Kdyby pokrok byl všude zcela rovnoměrný, pak by k tomu nedocházelo.

23 Lekce po třiceti letech

Cla a kvóty pokračují, ceny jsou stále (a více) regulovány, inflační politika navzdory historii i praxeologii (odkaz jump) svědčící o rozpadu měnového systému pokračuje také a z protekcionismu a intervencionismu se stal nový hit.

Závěr

Pokud vás zajímá, co se stane, když je pokrok v rámci zachování pracovních míst zastaven, přečtěte si Obchodem k bohatství.

Zdroj úvodního obrázku: Liberální institut

Napsat komentář

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..