Russell Roberts: Obchodem k bohatství

Kdo by to byl řekl, že intervencionismus, politika státních zásahů do hospodářství, snižuje životní úroveň? Skoro nikdo. Jak se ale politické ekonomické nástroje, které mají lidem pomoci, obracejí ve zbraně, které lidem nesmírně škodí?

Obsah

  1. Úvod
  2. Recenze
  3. Obsah
  4. Závěr

Úvod

Právě před sebou máte příběh o svobodném obchodě. Na úvod si dovolím odcitovat úplný začátek:

„Nebylo by správné předstírat, že kniha, kterou právě držíte v ruce, je čistou beletrií. Je nicméně úspěšným pokusem, jak nenáročnou, laicky přijatelnou a zábavnou formou vysvětlit něco, co zní jako navýsost nudná a odborná záležitost: ano, věnuje se ekonomii. Ekonomie je fascinující disciplínou.

Navzdory stále rostoucí komplikovanosti a klesající srozumitelnosti ekonomické teorie zůstává předmětem jejího zkoumání něco, co je reálnému životu, a tudíž i široké veřejnosti velmi blízké. Věnuje se totiž způsobu a důsledkům toho, jak lidé jednají, jak se rozhodují.

Snad právě to je důvodem, proč jen málokdo cítí zábrany se k ekonomickým otázkám (na rozdíl od jiných odborných otázek) vyjadřovat. … Snad nejvýznamnější ekonomickou otázkou, která tuto skutečnost ilustruje, je oblast mezinárodního obchodu.“

Je nesmírně těžké bojovat se zaběhnutými názory na něco, co lidem připadá natolik zjevné, že nemají potřebu v daném ohledu vyhledávat rady odborníků. Je ještě těžší s takovými názory bojovat, jestliže existuje někdo, kdo má silný zájem na jejich přetrvání. Přesto se něco takového povedlo třeba fyzikům, když vymýtili představu placaté země, a to navzdory zájmům určitých kruhů na tom, aby pro lidi placatou zůstala.

Russell Roberts umí nejlépe ze všech rakouských ekonomů popsat teorie tohoto směru. Ostatní autoři už jsou mnohonásobně náročnější na čtení.

Recenze

Kniha mi na názorných příkladech osvětlila přesně ta tmavá místa mezinárodního obchodu, které jsem nikdy úplně nepochopil, aniž bych musel prostudovat tisíce stránek. Přečteno za tři hodiny. Mohu jedině doporučit. Russell Roberts na rozdíl od jiných ekonomů řeší i emocionální stránku přijetí svobodného obchodu (někdo zchudne, někdo přijde o práci apod.).

Obsah

Kniha má celkem 16 kapitol. Teď si shrneme úplně to nejdůležitější v pár větách a pak se na ně vrhneme detailněji.

Ekonomové chápou lépe než kdokoliv jiný, že ve skutečnosti opravdu nejde o peníze, ale o cíle, kterých se lidé snaží dosáhnout, o užívají si jich v případě, že se to lidem podaří, a o snění o cílech, kterých by lidé jednou dosáhnout chtěli.

Omezující zásahy do tržní ekonomiky ze strany intervencionistické politiky mění nastavení trhu – toho komplexního systému potřeb a tužeb – směrem, který neodpovídá reálným potřebám lidí, a způsobuje defekty napravované stejným způsobem, které je způsobily.

Jakýkoliv zásah do tržního hospodářství ze strany vlády, ať kvůli nedospělému odvětví, špatné obchodní bilanci nebo udržení soběstačnosti, se nakonec míjí se zamýšleným účinkem. Tento fakt dovedl do šokujících logických důsledků Murray Newton Rothbard.

1 Jednání nebeského soudu: Duch Davida Ricarda

Smyšlený příběh je zasazen do Ameriky v roce 1960 do fiktivního města Star v Illinois. Chystají se volby a kandidát Frank Bates chce využít vlivu velkého výrobce televizorů Stellar pana Eda Johnsona. Za celou první kapitolu promluví dva výňatky.

„Pane Ricardo, požádal jste o možnost zásahu do lidských záležitostí, abyste se zbavil svého postavení poutníka. Jakými skutečnostmi svoji žádost ospravedlňujete?“

„Domnívám se, že USA se chystají nastoupit politiku protekcionismu, která zničí americkou ekonomiku. Žádám jednu noc na Zemi, abych pomohl Americe na cestu svobodného obchodu a prosperity.“

David Ricardo je slavný zesnulý britský ekonom z devatenáctého století a autor legendární Teorie komparativních výhod. Jeho duše bude putovat a nedostane se do nebe, dokud pro ni nepředloží další důkazy.

2 Výzva zahraniční konkurence

Johnson začal čelit konkurenci japonských televizorů, a proto požádal kandidáta na ministra, Franka Batese, aby dovoz televizorů zakázal. Tím na sebe upoutal pozornost z nebe se dívajícího Davida Ricarda, který se mu nyní zjeví jako duch a bude se ho snažit přesvědčit o jeho omylu. Už za několik dní má mít proslov, kterým přesvědčí Batesovy voliče.

3 Nepřímá cesta k bohatství

David bere Eda do budoucnosti, aby viděl následky toho, co se stane, když zvolí Franka Batese a bude uplatněna politika intervencionismu. Ed čelí konkurenci japonských televizorů a David mu na nich ukazuje, že je mezinárodní obchod prospěšný pro obě strany.

Zákaz vývozu nebo dovozu jako dvojsečná zbraň

„Ale Merck (výrobce léků) neposílá léky do Japonska za televizory. Posílají léky do Japonska za peníze.

Tak to pouze vypadá. Nicméně Merck přijímá japonskou měnu za své léky jenom proto, že někteří Američané chtějí tuto měnu použít k nákupu něčeho z Japonska, třeba televizorů. Kdyby nikdo nechtěl kupovat japonské výrobky, potom by mohl Merck používat japonskou měnu pouze na tapetování. A za takových okolností by léky do Japonska nedodávali.

Nemohou si snad vyměnit jeny za dolary v bance?

Jak je vidět, tak mohou. Ale je tomu tak pouze proto, že někdo, kdo má dolary, chce koupit zboží vyrobené v Japonsku a potřebuje k tomu Yeny. Jinak by nikdo dolary k výměně za jeny nenabízel a banka by se směnou těchto měn nezabývala.“

To znamená, že pokud Amerika obchoduje s Japonskem, tak mají Japonci dolary na nákup amerických výrobků a naopak. Pokud Amerika zakáže Američanům nákup japonských televizorů, budou mít Japonci méně dolarů na nákup Amerického zboží. Když ho Amerika proto nebude Japonsku vyvážet, tak díky zákazu zchudne, protože její zákazníci nebudou mít čím platit.

Výše uvedený hovor dokazuje, že jsou vlastně směňovány produkty a že nelze omezit pouze dovoz – Amerika dá Japonsku léky za televize. Směna Yenu za dolar není v žádném případě samozřejmá a existuje pouze proto, že si ji žádají lidé (trh).

Komparativní výhoda

V dalším dialogu už David naráží na svou teorii komparativních výhod. Další podněty z ní vyplývají.

  • „Proč neochraňovat domácí trh cly atp.? Protože pak každý nedělá to, v čem je nejlepší. Tahle myšlenka má jméno, ale není moc přitažlivé: teorie komparativních výhod. Komparace znamená srovnání s ostatními výrobky.“
  • Výkonný ředitel umí psát lépe než jeho sekretářka, ale čas, který by věnoval psaní, je pro něj příliš drahý.
  • „Bohatství se měří tak, jak dlouho musíš pracovat, abys něco od tržní společnosti pořídil (kalkulace na peněžní jednotky jsou beznadějně nepřesné a zavádějící kvůli působení inflace). Tuto míru dokáže obchod redukovat, což znamená jediné – větší bohatství.“
  • Amerika by mohla vyrábět nejlepší televizory na světě, ale nedělá to, protože v jiných odvětvích je její výhoda oproti konkurenci mnohem vyšší
  • Trh určuje, co vyrábět, pomocí poptávky lidí, kteří jsou ochotni zaplatit výrobní náklady. Potenciál zisku sám nasměrovává podnikatele tam, kde je jich nejvíce potřeba.
  • „Abys mohl vyrábět takové televizory, musíš přetáhnout inženýry a jejich zkušenosti z ostatních odvětví, jako je třeba letecký, počítačový či farmaceutický průmysl. Jejich talent je ale lépe využíván právě v těchto odvětvích.“
  • Zem by mohla narvat do realizačního týmu na olympiádě obrovské peníze a vyhrát, ale opominula by přitom všechny činnosti a příležitosti, které bylo třeba obětovat. Třeba hladomor. Svobodný trh by nikdy k něčemu takovému nevedl.

Nepřímá cesta k bohatství

  • Američan, který si koupí Japonské auto, rovněž pomáhá vytvořit americká pracovní místa, ale ne v automobilovém průmyslu.

4 Prospívá obchod Americe?

Tato kapitola se týká srovnávání “výkonu” různých zemí a ukazuje, jak je nesmyslné. Pouze pokud by existovalo určité neměnné množství bohatství a země světa by se o něj přetahovaly, by nějaké srovnávání typu „předeženeme Japončíky“ dávalo jakž takž nějaký smysl.

Tady opět vidíme, jak je přirovnání k olympiádě zavádějící. Získá-li Japonsko zlatou medaili ve výrobě televizorů, vypadá to, jako by Amerika nějak prohrála a ztratila. Ve skutečnosti však Japonská šikovnost a úspěch uvolňují Americe zdroje, které může věnovat na výrobu v jiných oborech. Obě země z toho mají potom prospěch (protože Japonci Američanům ušetřili peníze za televize).

Záchrana pracovních míst

Recept na to, jak dosáhnout bohatství, je vcelku jednoduchý. Spočívá ve využívání vlastních zdrojů rozumným způsobem (včetně know-how, podnikavosti, vynalézavosti atd.).

  • Počet lidí, kteří jsou třeba, aby měli obyvatelé Ameriky co jíst, se snížil v důsledku lepších technologií.
  • „Dokážeš si představit, jak by byla Amerika chudá, kdyby se snažila zachovat podíl zemědělství ve jménu záchrany pracovních míst?“

A co když nám konkurence opravdu bere práci?

  • V obou případech je třeba méně práce pro získání toho samého
  • Pracovní místa nezanikají, ale uvolňují se
  • Jakým způsobem dokáže nepřímá cesta k bohatství vysvětlit chudobu, kterou způsobila? Nijak. Přechodným obdobím. Autor to emočně ospravedlňuje přes děti, v nichž je budoucnost a kteří viděli chyby svých otců.

Vzniknou pro ty, co přišli o práci, nové příležitosti?

  • Nic není zaručeno, ale lidské úsilí o vlastní prospěch je vytvoří, aniž by to někdo nařídil.

5 Nová generace amerického know-how

Další výlet do budoucnosti, kde je Edova Stellar Television Company zavřená, protože zkrachovala. Jsou tady počítače, pracující ženy, služby převažující nad průmyslem atd.

6 Ochraňují cla americká pracovní místa?

Tato verze budoucnosti je simulací druhého Batesova zákona o totálním zákazu dovozu, kdyby zůstal v platnost navěky. Clo dovoluje výrobcům zvýšit cenu až za hranici konkurenčního výrobku s přirážkou (clo jako takové vede ke zdražení domácích výrobků, protože výrobci přece nebudou oproti zahraniční konkurenční ceně o celou hodnotu cla levnější – budou se snažit o co nejmenší udržitelný rozdíl).

  • Nařízením omezená nabídka ochuzená o zahraniční dodavatele a ceny rostou.
  • Někteří Američané se mají lépe, protože nečelí konkurenci.
  • Luxusnější auta dělníků dávají dojem (co je vidět) že životní úroveň Američanů se díky celnímu omezení konkurence zvýšila, ale životní úroveň kupujících je přehlížena (co není vidět) a zatímco někteří Američané si polepší, jiní zase ztratí.
  • Vypadá to, že se zisky a ztráty vyruší. Spotřebitel ale vynaložil cenu navýšenou o clo zcela zbytečně. Mohl si za to koupit něco jiného. Takto je clo, pokud dopadá třeba na mléko, prospěšné pouze pro mlékaře, kteří mají vyšší zisk na úkor všech lidí, kteří jsou nuceni platit více.
  • Firma nemusí vyrábět lepší výrobky, protože je konkurence ze zahraničí zcela omezena.
  • Clo není neutrální a výrobce o něj nemá vyšší zisk, protože ho zvýšená cena podnítila rozšířit výrobu (musel hradit továrny = nižší zisk).

Příběh televizoru

Už není totální zákaz, ale jen u něčeho.

A teď přistupme k jednomu z nejdůležitějších bodů – méně televizorů neznamená více něčeho jiného! Clo je velkým zásahem do křehkého vesmíru tužeb a potřeb a jakékoliv takové omezení má deficitní účinky na trh, který by si s domnělým problémem řešeným pomocí cla poradil mnohem lépe. Po zásahu proto vznikají nezdravé nedostatky nebo přebytky, které se kvůli dalším „ochranným opatřením“ zhoršují.

Společnost odpovídá na zvýšení ceny rozšířením výroby, což odčerpává zdroje odjinud (televizím je zbytečně věnováno více). Úspory z rozsahu chytrý podnikatel už dávno využil (náklady už rozšířenou výrobou snížené jsou, teď je doslova potřeba vybudovat nové fabriky, což snižuje zisky).

Američané si celkově koupí méně televizorů, než kolik by si jich koupili levně při neomezované zahraniční konkurenci, protože jsou dražší (nyní jak ty dovážené, tak i ty domácí).

Proč tedy méně televizorů neznamená více něčeho jiného?

Bez cla stál jeden televizor zhruba jeden oblek, a spotřebitel měl při takové shodné ceně větší radost a užitek z televizoru. To je přesně ten zásah do komplexního systému potřeb a tužeb! Clo vytvořilo něco jako umělý nedostatek.

Zavedením cla si člověk pohorší, protože už je telka moc drahá a on ji musí oželet a koupit si oblek. Ale on chce telku. Ztráta je rozdíl mezi potěšením z televize a potěšením z obleku.

Ať už si za peníze, které stojí drahá televize, koupí cokoliv, nebude si toho cenit tolik, jako by si býval cenil těch televizorů, kdyby si je mohl dovolit!

Chemici a inženýři

Amerika před clem vyráběla léky za televizory. Peníze byly jen médium, přes které vlastně proběhl barterový obchod). Nižší poptávka po lécích ze strany Japonců má za následek nižší mzdy chemiků. Japonci budou mít od Američanů méně dolarů, protože u nich kvůli clu neprodají své televizory.

V důsledku toho budou Japonci (příp. jiné země, které v obchodu s ním získávají dolary) od Ameriky kupovat méně věcí, které je možno za dolary koupit.

„Já ti nevím, Dave. Nechce se mi věřit, že jen proto, že mají v rukou méně amerických dolarů, přestanou mít Japonci zájem nakupovat americké léky.“ – výborná námitka. Pojďme si ji rozebrat.

Krejčí a zemědělec

Peníze zakrývají skutečný obchodní vztah mezi Američany a Japonci. Příklad s krejčím v jednom souvětí:

Přebytek způsobený menším zájmem jednoho nemůže být vykompenzován větším nákupem ze strany jiného, protože ten o větší množství nemá zájem.

A kompletní příklad vypsaný z knihy zde:

„Já ti nevím, Dave. Nechce se mi věřit, že jen proto, že mají v rukou méně amerických dolarů, přestanou mít Japonci zájem nakupovat americké léky.“

„Peníze ten skutečný vztah mezi Američany a Japonci zakrývají. Představ si, že jsi zemědělec. Pěstuješ potraviny. Jak se tak na to specializuješ, staneš se v jejich pěstování velmi dobrým. Ve městě je krejčí, který je zase dobrý ve výrobě šatů. Ty s ním obchoduješ a vyměňuješ část potravin, které vypěstuješ, za šaty, které vyrobí krejčí. Jednoho večera, než si půjdeš lehnout, vypiješ nápoj hlouposti. Probudíš se hloupý a řekneš: ‚Už nedovolím, aby se z pracovních míst ve výrobě šatů těšil kdokoliv, kdo není členem mé domácnosti. Zakážu nákup šatů.‘ A tak sdělíš krejčímu ve městě, že už od něho žádné šaty kupovat nebudeš. Kolik potravin myslíš, že krejčímu prodáš?“

„Menší množství než předtím.“

„Nikoliv pouze menší množství než předtím. Neprodal bys mu vůbec žádné. A víš proč?“

„Pokud budu odmítat jeho šaty jako odměnu za mé potraviny, nebude mít za mé potraviny čím platit a já mu je přece nebudu dávat jen tak z dobrého srdce.“

„Přesně tak. Tvé rozhodnutí nekupovat šaty je totéž, jako bys řekl, že nechceš směňovat šaty za potraviny. A to množství potravin, které jsi dříve prodával krejčímu, si od tebe nikdo jiný nekoupí. Nezvýší se ti o něj množství potravin, které prodáváš řekněme tesaři za jeho práci na tvém domě, neboť tesař nemá o tvé potraviny větší zájem, než měl předtím. Totéž se stane ve chvíli, kdy Spojené státy zavedou clo na dovoz televizorů. Amerika tak říká světu: ‚Nechceme obchodovat tolik jako dosud.‘ Výsledkem toho bude, že Spojené státy budou vyrábět více televizorů a méně něčeho jiného. Amerika bude vyrábět méně něčeho, co Američané směňovali s cizinci za televizory. Dovozy a vývozy proto spolu neodlučitelně souvisí.“

„Takže zvýšení počtu amerických pracovních míst při výrobě televizorů je vyváženo jejich ztrátou v odvětvích, která posílala zboží do Japonska či jiných cizích zemí.“

„Přesně. A proto se pomocí cla není možné vyhnout krátkodobým potížím způsobeným zahraniční konkurencí. Clo vytváří své vlastní krátkodobé potíže. Ty je pouze těžší zpozorovat.“

7 Cla a kvóty

Kvóta má stejné účinky jako clo, protože omezuje zahraniční nabídku.

Důsledky kvót

  • Nesmyslné přesuny továren do míst s méně příznivými podmínkami kvůli ztrátám způsobeným kvótou vedou ve finále k dražším výrobkům, protože není využita, nýbrž přímo pošlapána ekonomická výhoda lokalizace.
  • Rozhodování o tom, kdo dostane licenci je ztrátové, zbytečné a neefektivní. Místo soustředění na vývoj se soustředí výrobci na lobbování a méně inovují.
  • Menší výběr v zahraničním zboží.

Domácí výroba to nevyrovná

„Já pořád nechápu, proč se musí celkový počet televizorů snížit. Proč by nemohla zvýšená výroba amerických televizorů vyvážit pokles v počtu dovážených televizorů, vyvolaný zavedením kvóty?“

Z následujícího důvodu. Zavedením kvóty dochází k omezení nabídky televizorů ze zahraničí, což způsobuje růst cen televizorů.V důsledku tohoto cenového zvýšení se zvyšuje jejich americká výroba. Toto zvýšené množství amerických televizorů však nikdy nemůže snížené množství zahraničních televizorů vyrovnat nebo předčit.

Představte si totiž, že by zvýšení americké výroby přesně odpovídalo poklesu dodávek ze zahraničí. Potom by zůstala celková nabídka televizorů, skládající se z nabídky domácích a nabídky zahraničních televizorů, nezměněna. Je-li celková nabídka televizorů na stejné úrovni, jako byla před zavedením kvóty, potom bude i jejich cena na stejné úrovni jako předtím. Něco by nám tu ale nehrálo.

Proč by potom američtí výrobci televizorů zvyšovali výrobu, kdyby měla cena skončit na své původní úrovni? Kdyby tak učinili omylem, museli by potom ve chvíli, kdy uvidí, že je cena stejná jako předtím, některé továrny zavřít. Ne všechny z těchto nových továren by totiž při ceně na původní úrovni dosahovaly zisku, jinak by je přece otevřeli již dávno předtím.

Čistý efekt zavedení kvóty je proto pokles nabídky a růst cen televizorů, jak amerických, tak zahraničních.

Rozdíly mezi clem a kvótou

Při clu získají z takto navýšených státních výdajů alespoň někteří Američané prospěch, zatímco u kvóty lidé „pouze“ trpí, že si něco nemohou dovolit. Co však již vzhledem k bohatství země významné je, je vliv těchto přerozdělených X dolarů na lidské chování. V jejich důsledku se totiž lidé těší z menšího počtu televizorů a Amerika používá příliš mnoho zdrojů na jejich výrobu přímým způsobem, namísto aby je vyráběla nepřímo. A to z hlediska bohatství již bez následků nezůstává. Jedná se o čistou ztrátu, která činí Ameriku chudší.

V případě kvóty rovněž dochází ke ztrátám v důsledku menšího počtu televizorů, které mají lidé k dispozici, a příliš velkého množství zdrojů věnovaných na jejich výrobu přímým způsobem. Avšak oněch X dolarů navíc, které za zahraniční televizor zaplatí spotřebitel, putuje do kapsy americkému dovozci, který televizory ze zahraničí dováží, nebo přímo jejich zahraničnímu výrobci. Skončí-li těchto X dolarů právě v kapse zahraničního výrobce, bude v jejich zemi o X dolarů více na nákup léčiv, počítačů a dalších výrobků zAmeriky.

Co je na tom špatného? V případě cla zůstává kupní síla těchto X dolarů a z toho plynoucí možnost získání nějakého zboží či služeb v rukou Američanů. V případě kvóty může těchto X dolarů skončit v rukou zahraničních výrobců. To umožňuje cizincům získávat americké zboží a služby, v důsledku čehož zůstává Američanům k dispozici méně počítačů, léků a ostatního zboží. Clo zaručuje, že toto zboží zůstane v rukou Američanů.

Clo je lepší než kvóta, protože kvóta dává cenový rozdíl z umělého nedostatku do rukou zahraničních výrobců, než aby je dala do rukou vlády. Zisk z kvóty ale může mít i cizí výrobce. Jsou dva druhy kvót – dobrovolná a obyčejná. Dovozce získá v případě obyčejné, protože rozdíl jde jemu, když to ale omezí cizí vláda, jde rozdíl cizím vývozcům.

8 Výlet

V této kapitole si autor uvědomil, že už hodně odběhl od příběhu a začal pouze strohý ekonomický výklad. Následoval totiž opět výlet, ale protentokrát do budoucnosti úplně zbavené mezinárodního obchodu. Nejspíš si teď už dokážete představit, jak to asi vypadalo (nulový turismus kvůli nevyvezeným dolarům, hromady pašeráků, zastaralé úplně všechno).

9 Důvody k protencionismu

Jsou v zásadě dva – Amerika nechce být závislá na zahraničí, aby ji nemohlo vydírat, a nedospělé odvětví je třeba před konkurencí ochránit, dokud nedospěje.

Nehledě na to, že to správné clo nelze nikdy vytvořit (lobbismus, relevantní kritéria zvýhodněných firem atd.). tak

Dumpingová cena

Dumper, který se snaží prudkým snížením ceny pod výrobní náklady zničit konkurenci, která si tak obrovské krátkodobé ztráty nemůže dovolit, by nedokázal po zničení konkurence sám uspokojit veškerou poptávku, a navíc je tato situace extrémně nepravděpodobná. Podobně to platí u spotřebitelského kartelu.

Jediný teoretický způsob, kdy clo sníží ceny

Amerika je největší a samojediný dovozce televizorů na světě. Ceny nevyskočí o plnou výši cla na dovoz. Poptávka Američanů po televizorech ze zahraničí se sníží, ale protože tvoří většinu světového trhu, tak zahraniční výrobci nemají kde jinde zboží prodat a jsou donuceni snížit cenu téměř o clo, aby vyrovnali pokles množství prodaných televizorů jím způsobený.

Nemožnost ekonomické kalkulace s použitím cla nebo kvóty

Projekt, který je bez pomoci vlády neziskový, znamená jen jedno. Cena, za níž bude možné podle předpokladů investora výrobek prodávat, není dostatečně vysoká na to, aby pokryla náklady celkového projektu. Krásným příkladem by bylo Concorde – předražené nadzvukové dopravní letadlo, které se „nezaplatilo“ a jímž mohli létat jen milionáři.

Jakou jistotu správné ekonomické kalkulace ale poskytuje svobodný trh? Všechny nové technologie jsou spojeny s rizikem, ale pouze pokud bude neseno zodpovědněji, tak se nebude mrhat energií, lidmi, zdroji a časem. Prevencí neefektivnosti jsou ceny, nikoliv další daně a opatření. To zisky ukazují, co, jak a kolik toho má být vyráběno. Jiný a přesnější nástroj ani není možný, což platí do té doby, dokud uznáváme omylnost socialistických centrálních plánovačů.

Vládu nic nevede k přesnějším odhadům, protože se nemusí zodpovídat žádným investorům. A daňoví poplatníci mohou se špatným rozhodováním vlády udělat méně, než mohou vlastníci investující v soukromé společnosti udělat se špatným rozhodováním jejího vedení. Riziko investora je zodpovědnější než riziko vlády (peníze vlastníků vs peníze daňových poplatníků).

10 Poškozují obchodní deficity Ameriku?

Jestliže se cizí země brání dovozu amerického zboží, škodí samy sobě, protože nutí své obyvatele platit za jimi spotřebované zboží více, než je nutné. Mrhají zbytečně surovinami, prací, materiálem i kapitálem, aby vyráběly zboží, které by bylo možné získat levněji prostřednictvím dovozu.

Problematika obchodní bilance

Deficit platební bilance znamená, že jedna země nakupuje od té druhé více, ale bilance celková zůstává neměnná jako v podvojném účetnictví. Já peníze, on produkt. Specializace prý odporuje vyrovnané bilanci v jednotlivých komoditách. Žádný obchodní deficit zde ale neexistuje, protože výměnou za zboží jsou peníze, resp. vše, co si za ně lze koupit. Pokud někomu dám peníze, tak mu umožňuji ode mne nakupovat zboží do dané hodnoty.

I kdybych to ale neudělal, tak (jak už jsme si ukázali) nemůžu navěky obchodovat jednostranně a rozdíly vyrovná mezinárodní obchod s dalšími zeměmi. Pokud s nějakou zemí obchoduju více, více do ní dovážím, pak mám její peníze, které zase může potřebovat někdo (pokud ne já sám), kdo s danou zemí potřebuje obchodovat, a tato poptávka dá vzniknout směně, jak jsme si řekli na začátku.

Obavy z ovládání aktiv cizinci

Obyvatelé z domovské země nebudou mít údajně zisky, když jejich aktiva (hotely, benzínové pumpy, výrobní haly) budou ovládat cizinci. To je ale pěkný nesmysl.

Teď je cennější, než potom, jinak bychom vše navěky a bez obav odkládali (zákon obětované příležitosti). Prodejní cena aktiva závisí na jeho výnosnosti v předpokládaném čase, která se prodává. Cena je menší než celková předpokládaná výnosnost za období nebo prodávající upřednostňuje hotovost a nechce nést riziko – jinak by k obchodu nedošlo.

„ …Takže ty mi tvrdíš, že když hotel vydělává v japonském vlastnictví, jsou již tyto peníze v rukou Američanů, kteří ho prodali?“

„Ano. Američané vlastně prodali celou jeho očekávanou výnosnost, takže defacto o nic nepřišli, pokud by bylo vše jisté.“

11 Spravedlivý či svobodný obchod?

Katalaktický (čistě tržní) dumping rozhodně není ziskovou strategií, i když teoreticky může existovat. Spotřebitel byl proto kvůli dumpingu už mnohokrát v historii poškozen ve jménu spravedlnosti obchodu (dovozci zdraží, aby nebyli pokutováni).

Bohužel svobodný obchod funguje doopravdy správně pouze tehdy, řídí-li se jím celý svět. Ale i když jsou dvě strany, tak ta, která ho uplatňuje, je na tom lépe.

12 Měla by Amerika svobodně obchodovat se zeměmi s nízkými mzdami?

Při kontaktu dvou různě vyspělých ekonomik někteří lidé přijdou o práci. Dopady svobodného obchodu se ale projevují ve změně typu pracovních míst, nikoliv v jejich počtu.

  • Nízké mzdy jsou lepší než žádné mzdy a dávají práci (zákony o minimálních mzdách znemožní zaměstnání adekvátně přínosné pracovní síly, která se ocitne na chodníku)
  • Přemístění továren k levnější pracovní síle je efektivnější
  • Lidé v chudých zemích musí vytvářet úspory, protože jedině úspory jim umožní použít efektivní americké know-how, protože koupí drahé moderní stroje, postaví nejmodernější továrny atd.
  • Zastánci „spravedlivých pracovních podmínek“ ničí obchod protože vynucují držení lidí na neefektivních a překonaných místech
  • Ekologičnost je někdy příliš drahá pro danou zemi
  • Kdyby měly všechny státy světa takové ekologické normy jako Amerika, děti v těch nejchudších by umíraly hlady, protože pracovní místa rodičů by byla placena mnohem méně
  • Kdo je netrpělivý při hospodářském růstu, tak dělá zemi moderní na úkor životní úrovně
  • Roberts řeší přesuny bohatství kvůli vyšší efektivitě zapříčiněné svobodným obchodem
  • Cílem obchodní politiky je dát lidem možnost, aby prožili své životy zajímavějším a bohatším způsobem, a ne zajišťovat všem stejné možnosti.
  • Když se jedny továrny otevřou, tak se jiné zase zavřou
  • Svět se mění, ekonomika a pracovní místa také

13 Soběstačnost je cestou k chudobě

Když došlo k rozšiřování výroby televizorů, bylo třeba získat dodatečné prcovníky, kapitál i suroviny, které pak scházely jiným odvětvím. Amerika tak přišla o všechno, co by tato odvětví s těmito zdroji bývala vytvořila. Ale to není na první pohled vidět, protože to nikdy nebylo. A proto je tak těžké o tom lidi přesvědčit.

Ekonomická soběstačnost je nevýhodná, protože pokud je třeba uvést do provozu dodatečný počet továren třeba na auta, která Amerika předtím dovážela, tak musí přetahovat lidi z jiných odvětví, čímž přichází o to, co v těchto odvětvích vyráběli. Navíc by přetažení pracovníci nebyli tak kvalifikovaní a efektivní.

Když Amerika v důsledku omezení obchodu chudla, lidé svobodný obchod nechtěli, protože se obávali ztracených pracovních míst, což vytvořilo začarovaný intervencionistický kruh.

14 Rozhodnutí

Ed Johnson nakonec nepřímo mluvil proti protekcionismu, Frank Bates volby prohrál a David Ricardo se vrátil zpátky do nebe.

Amerika si musí vybrat mezi rovnoměrně plynoucí ekonomikou (neměnným zakrnělým světem zachovaných pracovních míst) a svobodným obchodem (svobodným tržním systémem).

15 Závěrečná slova Davida Ricarda

Ekonomové chápou lépe než kdokoliv jiný, že ve skutečnosti opravdu nejde o peníze, ale o cíle, kterých se lidé snaží dosáhnout, o užívají si jich v případě, že se to lidem podaří, a o snění o cílech, kterých by lidé jednou dosáhnout chtěli.

16 Vysvětlivky, prameny a další literatura

Autor se inspiroval vyprávěním zaměstnanců Motoroly v Quincy. Doby práce dělníku potřebné k vydělání peněz na jeden televizor jsou vypočítané z reálných statistických údajů.

Závěr

Opět velmi výjimečná kniha o tématu, o němž se mluví čím dál častěji.

Zdroj obrázku v náhledu: Liberální institut

Napsat komentář

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..