Israel Kirzner: Jak fungují trhy

Proč neviditelná ruka trhu nepotřebuje stát a proč v principu jejího fungování neexistuje žádná výjimka? Proč se nabídka a poptávka neustále udržují navzájem v rovnováze, aniž by to kdokoliv nařídil? Tomu, komu nestačí pouhý postulát, tedy tvrzení, že tomu tak prostě je, měl by si rozhodně přečíst Jak fungují trhy.

Obsah

  1. Úvod
  2. Recenze
  3. Obsah
    1. Nedostatky klasické ekonomie
    2. Teorie podnikatelského objevování
  4. Závěr

Úvod

Israel Kirzner, syn známého rabína a talmudisty, je téměř devadesátiletý (psáno 2020) čelní představitel tzv. Rakouské ekonomické školy a pokračovatel Ludwiga von Misese, pod jehož vedením studoval na New York University. Kirznerovo hlavní přispění k ekonomické teorii je v oblasti ekonomie znalostí, podnikání a etiky trhů.

Hlavní myšlenkou Rakouské ekonomické školy je svobodný trh, jakožto autonomní systém řízení společnosti, který dokáže vykonávat všechny činnosti a služby, které si urguje stát, a který je postaven na dobrovolné směně. Ekonomie je totiž mnohem více než peníze, ekonomie je část našeho jednání a vědy o něm, tzv. praxeologie.

Ludvig von Mises tuto vědu logicky vybudoval na dvou základních předpokladech; zaprvé, pokud člověk pociťuje nespokojenost, tak jedná, a zadruhé, jedná, pokud cítí alespoň naději, že pociťovanou nespokojenost svým jednáním zmírní. A nespokojenost může pocítit pouze tehdy, kdy existují omezené zdroje a kdy nežije v ráji, kde je každá jeho touha naplněna.

Ekonomie z těchto předpokladů překvapivě vychází, čímž ukazuje, že někdy hanlivě a směšně nazývaná nauka o hamižnosti je ve skutečnosti všudypřítomný fakt. Ať totiž děláte jakoukoliv aktivitu na zemi, nemůžete z ní ekonomii zcela vypustit, nemůžete s ekonomií nepočítat, ať už se jedná o méně zřetelnou ale probíhající směnu sexu a skvělého těla i charakteru partnerky za mužovo zajištění a dobré chování, nebo o cenu příležitosti obětované času v kině místo učení matematiky na zkoušky.

Praxeologie dovedla lidské jednání až k samotnému aktu volby.

Recenze

Kniha je ze začátku dosti historicky založená a vyžaduje alespoň základní znalost klasického a libertariánského ekonomického myšlení.

Každý z nás ale ví alespoň něco o tzv. neviditelné ruce trhu aneb o přirozeném výběru mezi výrobci na trhu. Přišel na to už Adam Smith v 18. stol. Ale proč takový mechanismus vůbec funguje a proč má tendenci dosahovat rovnováhy?

Pochopení této problematiky je klíčovým dílkem do skládačky svobodomyslné společnosti prezentované Rakouskou ekonomickou školou. Pokud totiž rovnováhu pouze konstatujeme a nevysvětlíme, tak se příliš nelišíme od socialistických demagogů, kteří obdobně konstatovali rovnost ve společnosti.

Obsah

Moderní ekonomie po selhání socialismu navzdory genialitě Smithovy neviditelné ruky trhu přichází s temnými místy, které trh údajně nezvládá. Mluví se o teorii tržních selhání. Úkolem dnešní vlády už není centrální plánování, ale údajné napomáhání tržním silám. Hlavní vidinou je takzvaná dokonalá konkurence bez monopolů a kartelů.

V dnešní době, kdy je hádka o přínosu trhu už dávno vyhraná, totiž lidé objevují údajné skuliny, které dávají prostor pro obhajobu státních zásahů do hospodářství.

Podle teorie podnikatelského objevování, prezentované v knize, je každý účastník trhu spekulantem. Úspěšný spekulant vydělává a neúspěšný ztrácí. Činnost podnikatelů nejenom tlačí ceny dolu, ale také přemisťuje zdroje do různých výrob podle potřeb zákazníků měřených penězi.

Nedostatky klasické ekonomie

Standardní ekonomie neposkytuje uspokojivé a přesné vysvětlení toho, proč a jak trhy fungují. Ekonomie hlavního proudu neposkytuje dostatečné vysvětlení samočinného a spontánně koordinovaného fungování přizpůsobivých tržních sil.

Ukazuje se, že zřejmé tendence ke koordinaci reálných trhů nejsou zcela intuitivní, což ještě zoufaleji vyvolává potřebu nějakého vysvětlení.

Dokonalé informace

Teorie hlavního proudu o rychlém vyrovnávání ceny až do tzv. čistící úrovně odklízející z trhu nedostatečně efektivní výrobce, předpokládá dokonalé informace.

Model, který má dokonalou informovanost ve svých předpokladech, je ale nutně modelem již dosažené rovnováhy (protože všichni mají o ostatních dokonalé informace) a nelze ho tedy použít pro zkoumání procesu, ve kterém nedokonalá vzájemná informovanost může vést (nebo nemusí vést) ke vzájemné informovanosti. Tato teorie je tak vnitřně rozporuplná a nesourodá, používá-li se k vysvětlení vzniku tendencí vedoucích k rovnováze na trzích.

Nelze si představit situaci, ve které zároveň postulujeme (tzn. ve výchozí pozici předpokládáme bez vysvětlení za pravdivé) dokonalé informace a současně s tím umožňujeme činit rozhodnutí, v nichž je obsažen prvek překvapení, tj. nespokojenost nebo zklamání, což se ale na trhu běžně děje.

Z toho vyplývá, že si nelze představit rozhodující se jednotlivce, kteří se záměrně pouštějí do činností, o kterých vědí, že skončí neuspokojivě nebo že jich budou litovat.

Pohled, který vidí svět v neustále dosažených stavech rovnováhy, zcela jasně vylučuje všechny přizpůsobovací mechanismy, které dosažení tohoto stavu umožnily. Skončili jsme tam, kde jsme začali – u univerzálního a prostého postulátu rovnováhy. Samotný postulát však nenabízí žádné vysvětlení tržních jevů. Co se tedy skrývá za úspěchem kapitalismu, když pouhé konstatování rovnováhy nestačí? Proč a jak dochází k tomu, že trhy fungují tak dobře?

Rozhodování jednotlivců v teorii hlavního proudu

Rozhodnutí jedince v reálném světě má otevřený konec. Teorie hlavního proudu se na rozhodování jako takové dívá jako na uzavřený a daný proces. Jednotlivec však nemusí znát všechny varianty dopředu. Tento pohled odvádí pozornost od analýzy povahy skutečného procesu rozhodování.

Teorie trhu hlavního proudu

Tržní proces, kde lidé mají dokonalé a úplné informace, je nerealistický. Mikroekonomická teorie hlavního proudu neobjasňuje fungování trhu a akorát dává kritikům tržního hospodářství zbraně, aby mohli útočit na efektivitu kapitalismu. Vypadá to, že největším problémem v teorii je situace dosažené rovnováhy, která je sice postulována, ale jejíž vznik pak nemůže být vysvětlen.

Standardní teorie cen

Standardní teorie cen nebere v úvahu to, že člověk se vždy rozhoduje s určitým množstvím nějakého tzv. ekonomického statku („věc“ v ekonomii) a v určité unikátní situaci. Klasičtí ekonomové nikdy nepochopili, proč má např. zlato vyšší cenu než železo, i když je méně užitečné, nebrali totiž v úvahu, že člověk se nikdy nerozhoduje mezi veškerým zlatem na zemi a veškerým železem na zemi, ale mezi jeho konkrétním množstvím v konkrétním okamžiku. Člověk na poušti a bez vody by si přece vody také cenil výš, než člověk v teple svého domova.

Teorie podnikatelského objevování

Teorie podnikatelského objevování se soustředí na koncept objevování, který klade do kontrastu s konceptem rozhodování jednotlivce, jenž předkládá ekonomická teorie hlavního proudu.

Stylizovaný pohled na jednotlivce, který má učinit rozhodnutí, neumožnuje, aby se jedinec mohl skutečně rozhodovat. Daná množina cílů a dostupných zdrojů automaticky určuje optimální variantu, která by měla být zvolena. Jakákoli jiná volba je dopředu vyloučena. Řešení je již implicitně obsažené v daných údajích.

Je-li ale učiněn překvapivý objev, nemůže být připisován žádnému záměrnému konání, které by mohlo dobře zapadnout do neoklasického konceptu individuálního rozhodování.

Každé jednání jednotlivce nutně vytváří akt objevu – nesnaží se pouze rozluštit implikace vyplývající ze seřazení preferencí, jež jsou dány na začátku. Konat znamená využít příležitosti a využít příležitosti znamená ji objevit a rozpoznat v nejednoznačnostech a zastřenostech nekonečného množství možných alternativních budoucností. Lidské jednání je nevyhnutelně spekulativní.

Podle Rakouské teorie podnikatelského objevování je možná i situace, kdy podnikatel, z pohledu klasické ekonomie „iracionálně“, prodělává (prodává za nižší ceny než náklady, kupuje za levno a prodává za draho atd.), a je to jak možné, tak i nevyhnutelné.

Hnací síla podnikatelské ostražitosti

Neoklasičtí teoretikové chápou, že kupující, který platí vyšší cenu, ví, že stejná komodita je dostupná za cenu nižší, ale ví také, že k tomu, aby přesně zjistil, jak by mohl využít této nižší ceny, by musel vynaložit takové množství učení nebo hledat zdroje v takovém rozsahu, že se mu vyplatí dále platit vyšší cenu. Taková situace představuje rovnováhu, a proto je z pohledu neoklasické ekonomie přijatelná, protože nalézá vysvětlení odlišnosti cen.

Možným zdůvodněním, proč by případ rozdílných cen pro jednu komoditu mohl být situací čisté nerovnováhy, a ne rovnováhy prezentované ekonomií hlavního proudu, je to, že žádné „racionální“ vysvětlení cenového rozdílu (tzn. vysvětlení pomocí záměrného rozhodování činěného s dostatkem informací) neexistuje. Tzv. Jevonsův zákon indiference alias jediné ceny na trhu selhává, pokud má toto iracionální chování vysvětlit, protože nebere v úvahu omyl.

Může se stát, že poté, co náklady učení budou vyčísleny (nebo v extrémním případě budou-li tyto náklady nula, protože rozdíly v těchto dvou cenách je snadné vidět), nemáme žádné vysvětlení pro chování kupujícího, který platí vyšší cenu, a prodávajícího, který by se spokojil s cenou nižší, kromě toho, že účastníci trhu prostě nezpozorovali to, co měli před očima.

Tento křiklavý nedostatek „racionálního“ vysvětlení pro rozdílnost cen vystihuje situaci nerovnováhy; situaci, o které se nelze domnívat, že potrvá dlouho, protože čistá zisková příležitost, kterou rozdíl cen tvoří, bude přitahovat podnikatelské objevení. Hnací síla podnikatelského objevování je přičítána rozšíření příležitostí čistého zisku, tj. příležitostí, které vypadají, že se vzpírají racionálnímu vysvětlení.

Navíc, lze očekávat, že množství takových situací se bude systematicky snižovat kvůli spontánnímu podnikatelskému objevování čistých ziskových příležitostí, které tyto situace představují. Podnikatelské objevování vykonává neustálý tlak na trhy a vyvolává tendence, které je v každém okamžiku zbavují nerovnovážných situací, jež volají po objevení.

Systém vyvádějící z chaosu: Paradox podnikání

Teorie hlavního proudu nezahrnula podnikatelské objevování do svého konceptu, protože je chaotické a nepředvídatelné.

Bez zahrnutí možnosti podnikatelského chování ale nemůžeme opravdově vysvětlit fungování tržní koordinace (pokud ovšem arbitrárně neprohlásíme, že ke koordinaci vždy plně a neustále prostě dochází).

Vytvoření prostoru pro podnikatelské chování dovoluje možnost omylu, tj. již můžeme uvažovat situaci, ve které jsou činěna rozhodnutí, jež neberou plně v úvahu všechny relevantní skutečnosti. Jakákoliv „chyba“ v ekonomie je tak příležitostí k zisku.

Omyly z přílišného pesimismu a optimismu

  1. Pesimismus = byla ziskovější příležitost
  2. Optimismus = příliš optimisticky plán (příležitost nebyla tak zisková, jak se předpokládalo)

Závěr

Jak fungují trhy byl jeden z mých posledních chybějících dílků do skládačky Rakouské ekonomické školy a libertarianismu jako takového, protože trvám na tom, že i zřejmé věci musí být vysvětleny. Říkám jedním z posledních, protože nikdy nevíte, co ještě nevíte.

Zdroj obrázku v náhledu: Liberální institut

Napsat komentář

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..