Temná stránka lodní dopravy? Spíše temná stránka veřejného moře

Ještě nikdy jsem neviděl demagogičtější dokument než tenhle, a proto si dovolím použít kapku nenávistných ale opodstatněných emocí a naprosto zdrcující ekonomické kritiky. Způsob, jakým tento výtvor hraje na zkreslené a zjednodušené domněnky běžného spotřebitele o podnikání, je šílený, protože problémy, které způsobuje stát, svaluje na výrobce, kteří se pouze snaží přizpůsobit jeho bobtnající regulační mašinérii.

Obsah

  1. Úvod
  2. Obsah
  3. Závěr

Úvod

Každé tvrzení v dokumentu budu vyvracet stručně a výstižně, popřípadě sem hodím odkaz na článek, který danou problematiku rozebírá víc do hloubky.

Obsah

„Obchody jsou zviditelněním globální mašinerie, která pracuje na tom, aby uspokojila naše potřeby. Ale je tento systém tak průhledný, jak se nám zdá? Tento film zkoumá, jak funguje průmysl, který náš svět tiše udržuje v chodu. Je za každým štítkem (myšleno štítkem na zboží).“

„Dokument“ začíná údivem nad levností zaoceánsky dovezeného zboží.

„Lodní přeprava ovládla naši společnost.“

Jako první vaši pozornost nejspíš upoutá pár „nezaujatých odborníků“ na námořní přepravu a pak dáma ve fialovém tričku se zabijáckým pohledem, brečící nad tím, že o původu zaoceánského zboží nevíme prakticky nic. Následuje animace dopravní linky saka z Bangladéše, k jehož zhotovení ve skutečnosti přispělo několik zemí. Urazilo 48 tisíc km.

Následuje poznámka, že cena této dopravy byla taková, jako lístek do metra, a ničím nepodložené podezření, že musí být něco špatně, když výrobky z druhého konce světa jsou levnější než ty domácí.

„Pro mě je na této rovnici něco špatně.“

Skutečně? A co, prosím? Madam, komparativní výhoda je pro vás zřejmě sprosté slovo. Každý se zaměřuje jen na to, co umí nejlépe a nejlevněji vyrobit, čímž dochází k dokonalé spolupráci. Sako vyrobené v USA je zřejmě dražší, protože pochází z dražších zdrojů, tak proč by nemělo být OK vyrábět ho levněji?

„Evidentně jsou zde externí a skryté náklady, které konzument nehradí.“

Aha. Mám dvě hypotézy: buď obviní velkopodnikatele (třeba nějakého dovozce banánů) z vykořisťování chudých lidí v zaostalých částech světa, nebo ze znečišťování životního prostředí kvůli levnějšímu palivu.

Vzápětí natáčecí štáb podniká doslova nájezd na jeden z přístavů a střihař se evidentně vynasnažil, aby scéna vypadala jako pokus o vpád do mafiánského kartelu. Strážce je samozřejmě dovnitř nepustí, protože nemají povolení.

„Pokud je 90 % toho, co je vyrobeno nebo vytěženo ze země dopraveno po moři, jak to, že je námořní průmysl téměř neviditelný?“

Poprvé jsem dokument viděl na střední škole o hodině zeměpisu a zhruba v této části mi už bylo jasné, že se kompletně ponese ve stylu obří konspirační teorie a obvinění naprosto nesprávných lidí.

„Čím víc toho loď uveze, tím nižší jsou náklady na přepravu.“

Tleskám. První smysluplná věta. Úspora z rozsahu.

„Co vezete v těch kontejnerech?“

Člověk z řídící věže přístavu to samozřejmě neví přesně a přiznává, že o drtivé většině kontejnerů neví vůbec nic, jen kolik váží a jaký je příjemce a odesílatel, a mě už je jasné, jak bude písnička pokračovat. A taky, že ano. Úřady zabavily tuny kokainu, látek pro výrobu drog, padělků, zbraní atd.

Vůbec se nedivím. Obchod s drogami je sám o sobě zločinem bez oběti. To až policejní hlídky páchají nezměrné násilí na lidech, kteří jen uspokojují poptávku, jejíž hlad vládní zákazy umocnily na naprosto nepředstavitelnou úroveň.

Že jsou drogy špatné a že lidé pod vlivem drog páchají násilí a ničí rodiny, aby získali další dávku? Kdyby kvůli zákazu, který cenu logicky pro zvýšené riziko obchodníka nebo výrobce žene do výšin, nestály tolik, nebylo by třeba, aby závislák kradl a páchal ozbrojená přepadení.

Ano, lidé pod vlivem drog mohou násilí páchat i bez jejich vysoké ceny, ale plošný zákaz je jasným porušením práv těch závisláků, kteří tak nečiní. Rozvinutý drogový průmysl signalizuje jen jednu věc: stát zakazuje něco, co lidé evidentně chtějí. Navíc, podobné riziko jako u drogy je i u alkoholu, který zakázán není.

Všechny zákazy, podobné zákazu drog, mají totiž jedno společné jádro: dělají to „pro dobro“ občana. Ale pokud to dovedeme do důsledku, skončíme u vlády, která každému předepisuje, co má dělat, co má jíst, co smí číst, s kým smí spát a jak smí podnikat. Skončíme u čirého socialismu, a proto je nutné všechny tyto vládní zákazy bez výjimky odstranit.

Je nesmyslné obhajovat jeden zákaz nebo nařízení a zároveň jiný ne, ale vždyť nezdravé jídlo nás také ohrožuje, tak proč nám vláda nepředepisuje, jak máme jíst (ano, už se o to různými vyhláškami samozřejmě snaží)? Vítejte ve světě, kde se člověk ani nemůže svobodně zabít a skočit z okna svého vlastního domu.

Regulace a kontroly mají pomoct? Nepomohou nikdy, protože principiálně nedokáží dynamicky reagovat na změny (vizte příklad se závislákem, který nepáchá násilí).

A co ty padělky? Výroba padělku není agresí jednoho výrobce vůči druhému, a tudíž je OK. Naopak vymáhání zákazu výroby padělku je jasným porušením práv jejich výrobce, protože mu zakazuje si s vlastním materiálem nakládat dle svého uvážení, a navíc znamená uznání duševního vlastnictví na nápad o designovém a výrobním postupu. Stejně nakonec rozhodne spotřebitel. Zákaz padělků je v druhé řadě vládou vymáhaná ochrana monopolů značkového zboží, které by dokonalé, srovnatelné a levnější padělky převálcovaly.

„Každý přístav je dírou v národním bezpečnostním systému.“

Ale vždyť teroristé přepravují v kontejnerech zbraně! Proti terorismu se nedá bojovat naprostou kontrolou přístavů ze strany vlády, protože to naprosto jasně porušuje vlastnická práva majitelů přístavů. I přes to se ale většina lidí dívá s posvátnou úctou na státní kontrolory.

Argument terorismu je jen chabou obhajobou zásahu státu do soukromého majetku a emočním útokem na masy, aby doslova řvaly po větších regulacích. Ale kdo jim zaručí, že svrchovaná vláda je ochrání a bude vždy jednat v jejich nejlepším zájmu? Kdo bude bránit obránce? Každý stát je v podstatě diktatura elitářské skupiny v jeho čele, která slibuje bezpečnost a bohatství. Ale kdo potrestá stát, když nás před teroristy neochrání? No, stát samotný to asi nebude.

Zjevnou alternativou k tomu se jeví soukromá bezpečnost, zaplacená od zákazníků, v jejímž nejlepším zájmu rozhodně bude, aby se to jedenácté září, zatraceně, už nikdy neopakovalo! Protože jestli se zopakuje, tak to bude vidět na jejich zisku.

Tak. Po teroristech nastupuje opět „odbornice“ v červeném svetru, které se nelíbí zisky přepravní společnosti Maersk srovnatelné s Microsoftem ani to, že to nikdo nevidí. Rozprava o nedostatku publicity a průhlednosti musí nevyhnutelně gradovat v nějaké další šílené obvinění.

„Přepravní korporace se pozornosti vyhýbají. Za nitky tahají z evropských a asijských finančních center ze dvou kontinentů, kde sídlí více než 90 % přepravních společností.“

Jedna perla za druhou.

„Většina firem je soukromých. Většinou jsou to rodinné podniky. Jsme závislí na skutečně soukromém průmyslu.“

No zaplať pánbůh! Nedovedu si představit, že by si lodní přepravu vzala na starosti vláda, když ani není schopná postavit za rozumné peníze dálnici. A není to právě levné kvůli tomu, že se o to starají soukromé společnosti toužící po zisku, vystavené neúprosnému efektu zpětné vazby, okamžitě se odrážející ve výnosnosti jejich podnikání?

Film si vzal za obětního beránka přepravních magnátů pana Johna Fredriksena a nikdo neodepře, že to nemělo jiný cíl než probudit v lidech závist a nepřejícnost poté, co hrobový dokumentární hlas vyčísluje jeho zcela legálně nabyté bohatství. Myslím si to také proto, že z tisíce obrázků si vybrali právě ten, kde jsou po jeho bocích velmi mladé ženy, které jsem dohledal jako jeho dcery (ale stejně pochybuju, že by nebyl výběr uskutečněn s účelem Johna v očích diváků očernit).

„Jeho životní styl odpovídá rockové hvězdě.“

Kdo umí, umí.

Zdroj: gCaptain

„Soukromým tryskáčem cestuje do daňových rájů, kde mají sídlo jeho společnosti.“

Daně jsou nemorální a násilím vynucené (jen si zkuste párkrát nezaplatit!). Státní služby za ně „pořízené“ nemůžete odmítnout, takže jsou de facto také násilím vynucené.

„Říká se, že za každým bohatstvím stojí zločin, a myslím, že John Fredriksen je typickou postavou, která tomuto rčení odpovídá.“

Aha, takže Steve Jobs a Bill Gates jsou také zločinci? Moment, nezměrné bohatství má také naše vláda. Dokument argumentuje tím, že John pomohl Iránu, na nějž bylo uvaleno obchodní embargo a který financoval terorismus, vyvézt a prodat ropu i zbraně. No a? Uviděl obchodní příležitost a využil ji. Co mu je do státního hašteření? Obvinit dodavatele zbraní místo toho, kdo stiskne kohoutek, je jako obvinit výrobce kladiva z brutální vraždy.

„Pro bezcharakterní majitele je poměrně snadné vyklouznout z pravomoci zákona a spravedlnosti.“

Umožňuje mu to vlajka, pod kterou pluje, díkybohu. Díky ní dokáže uniknout legislativnímu rámci své země a obejít tuny regulačních opatření, kvůli kterým by bylo převážené zboží nesmyslně zdraženo.

Panama, Libérie, Marshallovy ostrovy, Mongolsko… Lodě ze států, které mají příliš přísné předpisy, jednoduše plují pod cizí vlajkou. Opět, z jejich hlediska jde o naprosto logický tah, protože regulace jim akorát zvyšují náklady (minimální mzda apod.).

„V extrémních případech se cena přepravy sníží o 60 %.“

To beru jako demonstraci šílenosti možného dopadu regulací na konečnou cenu.

Záběr na schůzi v luxusních prostorách hotelu Hilton, kde se vlajky nabízejí k prodeji, mající za cíl vyvolat dojem mafiánské sešlosti. Následuje nesmyslný slovní útok kvůli zaměstnancům námořní přepravy. Údajně stojí zaměstnat Američana čtyřikrát více než bangladéšskou posádku, a tak se „obětmi“ nízké ceny stávají „vykořisťovaní“ zaměstnanci chudých národů.

Nikdo neřeší, že je to dobře, když nemusí být drahá pracovní síla odčerpána z vyspělých amerických průmyslových odvětví, aby sloužila na lodích. Dotýkám se tohoto tématu zde. Nikdo také neřeší, že pokud člověk z chudé části světa je zaměstnán, tak má nižší mzdu ne kvůli tomu, že je více vykořisťován, ale kvůli tomu, že nedělá v odvětví, kde by bylo naakumulováno tolik kapitálu, aby mohlo být rozvinutější a jeho cena tudíž vyšší.

Důvod, proč jsou chudé části světa chudé, není to, že by neznaly americké výrobní postupy, ale to, že nemají dostatek našetřeného kapitálu, aby si mohli dovolit je použít, nakoupit drahé stroje a sehnat dostatečně bohaté zákazníky, kteří by výrobní proces byli ochotni zaplatit.

Vlajka je výhodná, protože můžete zaměstnat kohokoli. Ale co je to vykořisťování, když se zaměstnanec rozhodne navázat pracovní poměr dobrovolně? Vůbec nic. Říkat, že přepravci drží nad mzdami monopol, je jako tvrdit, že nepotřebují žádné zaměstnance. Pokud nevezmu nějakou práci, protože má příliš nízkou mzdu, pak zaměstnavatel strádá, protože nemá pracovníka. Mzda má vždy tendenci se ustavit na mezní hodnotě, která je výhodná pro obě strany. Jediné, co to může narušit, je vládní zásah do struktury mezd.

„Kdyby to byl národní systém s národními zaměstnavateli, a kdyby byla mzda lákavá, tak by nebylo třeba složitého vyjednávání a intervenčních nákupů.“

Lež. Kdyby to byl národní systém, tak ten váš modelový svetr bude stát desetkrát tolik a celý trh bude tak zkostnatělý, jako státní aparát.

Dáma v červeném svetru to ale vidí zjevně jinak a začíná na diváka sypat „příšerné pracovní podmínky“ na lodi. Bez internetu, „bez možnosti mluvit s rodinou“, jak dojemné a působivé, s nedostatkem spánku… Úplně vidím tu zhmotnělou touhu po regulaci, aby byl na palubách internet atd., přitom všechny tyto potřeby určuje dynamicky trh a mají svůj důvod. Vláda však vidí jen jednu část následků svých „opatření“. Ty lidi si to vybrali sami a jeden z nich, Filipínec, dokonce potvrzuje, že na moři bere šestkrát více než doma.

„Předpisy jsou laxní, a tam majitelé lodí utratí za jejich údržbu jen minimum, což se samozřejmě projeví.“

Kapitolka o znečišťování životního prostředí minimálně ropnými skvrnami. Hrůza. Stačí se ale vrátit asi o patnáct minut zpátky a důvod vyplyne na hladinu.

„(…) Pak je volné moře. To nepatří nikomu.“ A ani nesmí.

Pokud moře nepatří nikomu, pak logicky bude fungovat jako veřejná skládka, protože podnikatelé nebudou nijak motivováni tomu zabránit. Jen si představte, co by se stalo, kdyby mohlo být moře soukromý majetek. Dopustili byste, aby vám někdo do vašeho rybníku vypustil ropu? Asi ne.

Otázka, jak přesně zařídit vlastnictví kusu moře, jak ho oddělit atd., není nepřekonatelná a neexistuje důvod, proč by to nešlo udělat, když i letecké vzdušné koridory lze vlastnit. Tolik nenávidění podnikatelé by si v této oblasti určitě poradili a jejich „drajf“ by byl rázem aplikován na všechny démony jako zastaralé a často havarující lodě, znečištění z vypouštěcích nádrží, přílišný hluk lodních motorů poškozující vodní tvory, vysoce toxické a neekologické palivo apod.

Dokument symbolicky končí globálním oteplováním s oblíbeným konstatováním, že led z pólů do roku 2050 úplně zmizí, a apelem na zákazníky, aby se zajímali o to, jak byly jejich produkty vyrobeny, kolik se při tom uvolnilo oxidu uhličitého nebo jak dlouhou cestu zboží urazilo.

To je podle mě úplně marginální problém. I když průměrnému člověku ukážete, že sušenka KitKat je z palmového oleje, pro který se musí zničit kus přirozeného obydlí pro orangutany, tak si ji koupí, protože si zkrátka nemůže dovolit kupovat vše „fair-trade“.

Důvod, proč v námořním průmyslu panuje tak extrémní znečištění, nehledejte u provozovatelů lodí, ale u států a jejich postoji k vlastnictví moře. Předpisům, zdražujícím lodní dopravu, bude logicky s nejvyšší vervou předcházeno, a jádro problému zůstane k údivu všech regulátorů bez povšimnutí.

Moře ale žádný regulátor nezachrání.

Moře zachrání jedině připuštění jeho soukromého vlastnění, logicky vedoucího k trvale udržitelnému stavu.

Závěr

Tak. Teď si asi myslíte, že jsem ošklivé a nenasytné kapitalistické prase, protože totálně kašlu na nějaká lidská práva a jde mi jen o majetek a vlastnictví. Dobře, tak se na závěr můžete zamyslet, zda není náhodou vlastnictví neodmyslitelně spjato se vším, co liberálové nazývají „lidskými právy“, a zda tato „lidská práva“ jsou doopravdy nadřazená všem ostatním právům, která známe.

Závěr

V originálu Freightened, The Real Price of Shipping, je naprosto šílený a mozek vymývající dokument připomínající zběsilost ekologické aktivistky Grety Thunberg.

Zdroj obrázku v náhledu: MovieIn

Zdroj ilustračních obrázků v příspěvku: dokumentární film The Real Price of Shipping (screenshoty) z televize Prima ZOOM

Napsat komentář

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..