Walter Block: Obhajoba neobhajitelného

Nemáme je moc v oblibě, ale přitom nedělají nic nelegitimního. O kom že je řeč? Přece o prostitutkách, dealerech drog, nenásilných vyděračích, pomlouvačích a překupnících lístků na utkání nebo hudební festival. Podaří se je Blockovi pomocí ekonomie obhájit?

Knížka obsahuje obhajobu prostitutky, pasáka, šovinistického prasete, drogového dealera, drogově závislého, vyděrače, pomlouvače, ubírače akademické svobody, inzerenta, osoby, která zakřičí, že hoří, v přeplněném divadle, černého taxikáře, překupníka s lístky, nečestného policajta, nevládního padělatele peněz, lakomce, dědice, lichváře, toho, kdo nepřispívá na charitu, paličáka, slumlorda, obchodníka v ghettu, spekulanta, importéra, prostředníka, šmelináře, povrchové těžby, nepořádníka, výrobce odpadu, nenažraného kapitalistického prasete, stávkokaza, pracanta a zaměstnavatele dětí.

Obsah

  1. Úvod
  2. Recenze
    1. Highlighty
  3. Obsah
  4. Závěr
    1. O konzistentnosti
    2. Výňatky a poslední poznámky

Úvod

S touto knihou lépe než kdy jindy pochopíte základy svobodné politiky, a to na „limitních“ příkladech, které svádějí k neoprávněným zásahům do života druhých lidí.

Komentář F. A. Hayeka

„Při čtení Obhajoby neobhájitelného se cítím jako kdysi, když jsem podstoupil léčbu šokem, kterou mě před více než padesáti lety Ludwig von Mises obrátil v konzistentního obhájce svobodného trhu. I teď si na první pohled říkám „to už je moc“, ale nakonec uznám, že máte pravdu, Waltre.

Dalo by se říci, že je to tvrdá léčba, ale pomůže vám, i když ji nenávidíte. Skutečné pochopení ekonomie vyžaduje vyvedení z omylů, předsudků a iluzí.

Známé ekonomické omyly často vyjadřují neopodstatněné předsudky vůči jiným povoláním a dokazováním nepravdivosti těchto stereotypů činíte skutečnou službu, ačkoliv v očích většiny na popularitě neporostete.“

Recenze

Autor jde do hloubky a ekonomicky očisťuje morálními soudy pošpiněná povolání, protože z logiky lidského jednání a ekonomie jsou zcela v pořádku.

Knížka se čte rychle, ale každý případ má některá svá specifika, takže pokud člověk nedůvěřuje hlavní myšlence okamžitě a má pocit, že ve svobodném obchodu existují výjimky, tak získá důvěru právě u nich.

Abych ale knihu pouze nechválil, tak se mi nelíbila vysvětlení na hraně hodnotových soudů, kdy autor trochu upustil konstruktivní kritiku převládajícího názoru a dal prostor vlastním emocím. Potom ještě naprosto zbytečně pošlapal charitu Darwinovým zákonem, což podle mě nemůže navzdory logickým důvodům dnešní čtenář přijmout bez nedůvěry.

Highlighty

  • Jedinečnost libertarianismu nelze shledat v tomto základním principu neagrese, ale v jeho naprosto, někdy až šíleným způsobem, konzistentním uplatňování
  • Pokud existuje nenásilný vztah nabídky a poptávky, pak není žádný důvod této mezilidské směně bránit, ať se nám zdá jakkoliv nemorální
  • Může to vyznít materialisticky, ale i city jsou směňovány a mají svou cenu, ať jsou sebeušlechtilejší
  • Nemůžeme popřít, že směna probíhá, a pokud to nemůžeme popřít, pak musíme konstatovat, že předměty směny mají svou cenu (to jsem vydedukovat z knihy sám)
  • To, jaká směna ve vztahu je morální a jaká už ne, nelze vydedukovat z logiky jednání
  • …Ale pokud diskriminuje stát, lidé nemají tyto možnosti a státu nehrozí bankrot
  • Tvrdit, že odbory by měly mít možnost zabránit jakékoliv diskriminaci, je jako popírat zaměstnavatelova vlastnická práva na jeho podnik
  • Zločiny spojené s heroinem existují kvůli prohibici, nikoliv kvůli samotné závislosti
  • Nejkonzistentnější myšlenkou by bylo zakázat užívat heroin těm, kteří pak páchají fyzické násilí na majetku nebo osobách, abychom nepoškodili ty feťáky, co nikomu nic nedělají
  • Trestat vyděrače by bylo jako trestat podnikatele, kteří využili „nemorální“ možnost zisku, podobně jako třeba burzovní spekulanti
  • Vydírání by mohlo být nelegitimní pouze v tom případě, když by existoval mezi vyděračem a vydíraným nějaký zvláštní předem dohodnutý vztah (smlouva)
  • Akademická svoboda porušuje vlastnická práva majitelů škol
  • …Na jedné straně předpokládají, že Američané jsou neměně naivní. Musí být chráněni, protože pokud by byli ponechání pouze svému rozumu, stanou se oběťmi. Mohou být donuceni si myslet, že například pokud použijí jistou značku krému po holení, skončí s dívkou z reklamy. Na druhou stranu ale jejich argument předpokládá, že lidé jsou dostatečně chytří, aby si zvolili politické vůdce, kteří budou schopni regulovat tyto sirény. To je nemožné
  • Těžko existuje nějaká zastrašovací taktika lépe navržená za účelem ničení svobody slova než vytvoření falešného konfliktu mezi právem na svobodu slova a jinými právy, které si lidé většinou cenní více. Ale toto je přesně to, co obvyklá interpretace křičení „hoří!” splňuje
  • Nejde říci, že nevládní padělatel padělá, protože to, co padělá, nejsou originální peníze. Soukromý padělatel padělá samotné padělky
  • Specializace a rozdíly vedou civilizaci k zisku, zatímco rovnostářství k neefektivitě
  • Dobyvatel zisku přináší na trh dennodenně vědomosti ohledně cenových rozdílů
  • Spekulant zmírňuje následky hladomoru. Jak? Veden snahou o dosažení osobního zisku, uskladňuje potraviny v době, kdy je jich nadbytek, aby je mohl prodat v období nedostatku za vyšší cenu. Dává nám všem signál, abychom konzumovali méně, dovozci více dovážet a pěstitelé obilí zvyšovat výnosy
  • Příležitost k zisku, jak jsme ukázali, je proto znamením toho, že v ekonomice je něco špatně a může být lépe
  • I když všichni členové kartelu dodrží dohodu a nikdo cizí nezasáhne, omezení kvality zboží má pořád větší šanci selhat než uspět, jelikož je pro všechny výrobce nemožné snížit kvalitu na naprosto stejný stupeň
  • Jak se mění vzácnost jednotlivých surovin, mocné tržní síly přicházejí do hry, aby ji korigovaly
  • Omyl pevně daného množství práce – existuje tolik práce, kolik je nenaplněných lidských přání

Obsah

Úvod

Tato kniha je obhajobou trhu. Vyzdvihuje speciálně ty účastníky svobodného trhu, kterým jejich kritici nemohou přijít na jméno nejvíce. Hodnota jejich služeb byla prokázána skutečností, že je lidé navzdory zákonům a odporu veřejnosti neustále vyhledávají. Pokud je možné dokázat, že cenový systém je prospěšný i v těchto extrémních případech, potom je pozice tržního systému posílena obecně.

Tato kniha netvrdí, že trh je morální ekonomickou institucí. A tady pozor, co to znamená morální. Morálka není výplodem nějaké dedukce z lidského jednání, a proto je pro účely hodnocení tržních procesů nevhodná. Co je morální pro jednoho, nemusí být morální pro druhého.

Je pravda, že systém zisků a ztrát přinesl lidem nepřeberné množství spotřebního zboží a služeb, tak jako nikdy nic v celé historii světa. Tyto výhody se staly předmětem závisti všech lidí, kteří neměli to štěstí žít pod jeho vlajkou. Vzhledem k chutím, touhám a preferencím koncového spotřebitele je trh nejlepším známým prostředkem dosažení jejich uspokojení. Systém svobodného podnikání ale nemůže být považován za morální.

O agresi

Agrese je použití násilí, takového, jako je vražda, znásilnění, loupež nebo únos. Libertarianismus neznamená pacifismus; nezakazuje použít násilí k obraně nebo dokonce v odvetě proti jinému násilí. Libertariánská filozofie odsuzuje pouze použití násilí proti nenásilné osobě nebo jejímu majetku.

Jedinečnost libertarianismu nelze shledat v tomto základním principu, ale v jeho naprosto, někdy až šíleným způsobem, konzistentním uplatňování.

Zdanění je v rozporu se základním principem, neboť zahrnuje agresi proti neagresivním občanům, kteří odmítají platit. A není ani nejmenší rozdíl v tom, že vláda na oplátku za daně nabízí statky a služby. Co je důležité, je to, že tento takzvaný „obchod“ (daně za vládní služby) je vynucen.

Jedinec nemá žádnou možnost se svobodně rozhodnout takový obchod neuzavřít. Nic nemění ani fakt, že většina lidí tento způsob nuceného zdanění podporuje. Iniciace agrese, i když má podporu většiny, je nepřijatelná. Libertarianismus ji zde odsuzuje stejně jako kdekoliv jinde.

Princip knihy

V knize se neustále opakuje jeden princip, s nímž nemůžete logicky nesouhlasit. Teď vám ho řeknu, a pokud stejně nebudete souhlasit, tak je pro vás určen zbytek shrnutého obsahu knihy.

Pokud existuje nenásilný vztah nabídky a poptávky, pak není žádný důvod této mezilidské směně bránit, ať se nám zdá jakkoliv nemorální.

1 Prostitutka

Impuls pro zákaz prostituce pochází od „třetích stran“, které se směny přímo neúčastní. Jejich důvody se liší skupina od skupiny, oblast od oblasti a rok od roku. Společné mají to, že jsou mimo směnu. Nemají nic společného s otázkou prostituce a měly by být ignorovány. Dovolit jim rozhodovat o prostituci je stejně absurdní, jako dovolit náhodnému kolemjdoucímu rozhodnout o směně mezi mlékařem a koláčníkem.

I kdybychom ukázali, že liga proti koláčům s mlékem a liga proti prostituci mají stejný intelektuální základ – a sice žádný –, reakce na tyto aktivity by se stejně lišily. Pokus o zákaz pití mléka ke koláčům by vzbudil pouze posměch, narozdíl od více tolerantního postoje k pokusu o zákaz prostituce.

Funguje zde něco, co spolehlivě odolává intelektuálnímu prozkoumávání této otázky. Proč ještě nebyla prostituce zlegalizována? Přestože argumenty proti této legalizaci nemají žádný smysl, nikdy nebyly intelektuální obcí napadeny jako pochybné.

Jsou dva přístupy, jak zákaz prostituce napadnout: zaprvé, frontálně popřít, že platit za sex je špatné, a zadruhé, že vlastně všichni a vždy platíme za sex. První přístup moc lidí zaujatých proti nepřesvědčí, ale druhý už bude zajímavý.

Během našich sexuálních aktivit dochází ke směně, protože vždy musíme našemu partnerovi před sexuálním stykem něco nabídnout, ať to zní sebešíleněji. V případě prostituce jde o peníze, ale v běžném životě není směna natolik zřejmá.

Ve skutečnosti jsou totiž všechny dobrovolné mezilidské vztahy směnou – od ryze intelektuálních až po ty milostné. A kde je směna, tam existují také platby. Žena manželovi „platí“ sexem, zatímco on se stará o rodinu.

Může to vyznít materialisticky, ale i city jsou směňovány a mají svou cenu, ať jsou sebeušlechtilejší.

Nemůžeme popřít, že směna probíhá, a pokud to nemůžeme popřít, pak musíme konstatovat, že předměty směny mají svou cenu.

Když mají dva lidé mezi sebou vroucnou nepokryteckou lásku, tak si minimálně své chování oplácejí – kdyby se jeden choval špatně, nastanou problémy. A pokud nenastanou, pak si poškozovaný člověk váží všeho (materiální i nemateriální povahy), co mu druhý poskytuje, až natolik, že je schopen snášet ostatní ztráty, které mu chování druhého způsobí (nevěra, domácí násilí, drobné krádeže apod.).

To v žádném případě neznamená, že je první člověk, který si to nechá pro lásku líbit, chrabrý nebo čestnější než někdo, kdo prostě druhého opustí, jakmile mu přijde, že už směna není výhodná. I v sebečistějším vztahu probíhá směna.

Všimněme si, že lidé zde často napadají směnu ve vztahu jako takovou kvůli její údajné „kapitalistické“ povaze, přitom nemůžeme popřít, že probíhá. Tohle pěkně vysvětluje Mises ve své knize Lidské jednání (budoucí odkaz).

To, jaká směna ve vztahu je morální a jaká už ne, nelze vydedukovat z logiky jednání, a protože náš rozsudek nad morálností nějakého vztahu bude vždy reflektovat naše vlastní hodnotové soudy, musí být nutně arbitrární (rozhodnutý čistě na základě našeho citu a našeho vnímání měřítek).

2 Pasák

Podstata pasáctví jako takového je stejná jako u každého zprostředkovatele, tzv. brokera. Stejně tak jako obchodník s nemovitostmi, pojištěním, akciemi, investicemi, komoditními futures atd., pasák slouží jako prostředník propojující účastníky obchodu s nižšími náklady, než by jinak museli nést, pokud by obchod uzavřeli bez jeho zprostředkovatelských služeb.

Všichni účastníci obchodu na obchodníkově zprostředkování získávají, jinak by jeho služeb nevyužívali. A stejně tak v případě pasáka. Zákazník je ušetřen zbytečného a nákladného čekání a hledání. Je jednodušší zavolat pasákovi a nechat si vybrat prostitutku, než trávit čas a úsilí hledáním v ulicích. Zákazník také s jistotou ví, že je mu prostitutka doporučena.

Vztah mezi prostitutkou a pasákem (zaměstnancem a zaměstnavatelem) je oboustranně výhodný. Pasák musí z prostitutky získat část peněz jako provizi, jinak by to pro něj nemělo smysl. Tyto peníze stojí služba zprostředkování – ty mi najdeš zákazníky a já si za odměnu vezmu část tvých peněz. Výhodou pro prostitutku jsou další zákazníci a lepší přístup ke klientele.

To, že se při tom může dít ze strany pasáka násilí, není důvod pasáka zakázat. Vždyť každé povolání na světě s sebou obnáší rizika, která mohou mít na třetí osoby špatný dopad. To by měl např. řidič kamionu být zakázán proto, že někdy způsobí smrtelnou nehodu? A hlavně násilí se děje i v běžných profesích, takže není spjato výhradně s pasáctvím. A i kdyby bylo – nedokážu si ani představit, kdo a jak by konzistentně určoval míru „rizika“ násilí a určité profese na základě toho zakazoval.

3 Šovinistické prase

Tato kapitola byla zaměřena na diskriminaci zákazníků. Pokud se soukromý podnik, například kino, rozhodne diskriminovat, riskuje ztrátu peněz a možný bankrot. Lidé, kteří s takovou diskriminací nesouhlasí, můžou kdykoliv přestat danou instituci sponzorovat nebo si u ní objednávat služby.

U státu je bohužel výjimka. Dokonce pokud lidé, kteří jsou proti diskriminaci, mohou z dané instituce odejít a přestat platit (například studenti ze státních škol), stát má jiné cesty, jak je donutit platit nadále. Může zvednout daně a donutit je platit pod hrozbou donucení.

Obtěžování a vlastnická práva

Pokud srovnáme např. sexuální obtěžování na veřejném prostranství a na soukromém pozemku, vidíme, že např. touha ředitele restaurace udržet si zákazníky, kteří to nestrpí (touha udržet si zisk), vede k odstranění problému mnohem lépe než vláda, která vydá plošný zákon a omezí všechny lidi na základě nějakého nařízení.

Toto nařízení se totiž nemůže přizpůsobit podmínkám na různých místech své platnosti nikdy tak dobře, jako zákon soukromý, který nařizuje obtěžovatele z restaurace vyhostit, a jehož efektivita je přímo měřena a motivována pomocí zisku, dosaženého buď znechuceným opuštěním restaurace stálými zákazníky, nebo setrváním. Zákon zpětnou vazbu toho „ošklivého a kapitalistického zisku“ nemá.

Diskriminace špatnými pracovními podmínkami

Další příklad odbory a špatné pracovní podmínky. Mzda vždy (pokud zaměstnanci nepracují v otroctví) zohledňuje pracovní podmínky, jinak by pro ni lidé nepracovali. Kompenzace je dosažena přirážkou ke mzdě, za kterou je pracovník ochoten špatné podmínky strpět.

Diskriminace žen v práci a zásah proti vlastnictví

Když zaměstnavatel zaměstná místo ženy muže, tak to není také nic zlého. Jen to znamená, že mužská práce je pro něj efektivnější. A pokud dojde ke skutečné diskriminaci, když např. zaměstnavatel odmítá navzdory stejné efektivitě zaměstnávat výhradně muže, což se stává vzácně, tak rozhoduje o své továrně nebo kanceláři – o svém majetku.

Tvrdit, že odbory by měly mít možnost zabránit jakékoliv diskriminaci, je jako popírat zaměstnavatelova vlastnická práva na jeho podnik.

O diskriminaci obecně

Je důležité si uvědomit, že všechny lidské činnosti jsou diskriminační v jediném rozumném smyslu tohoto pojmu: výběr z dostupných alternativ toho, co nejlépe slouží vlastnímu zájmu. Neexistuje žádné lidské jednání, které by se vymykalo této definici.

Diskriminujeme, když si zvolíme pastu na zuby, když volíme způsob dopravy nebo koho si vezmeme. Diskriminace, kterou praktikuje gurmán nebo ochutnávač vína je a může být pouze tou samou diskriminací, kterou provádí všechny ostatní lidské bytosti.

Jakýkoliv útok na diskriminaci je tedy pokusem omezit možnosti, které jsou všem lidem k dispozici.

4 Drogový dealer

Když je jakékoliv zboží postaveno mimo zákon, musí se k běžným nákladům na pěstování, sklizeň, sušení, přepravu, koncový prodej atd. přičíst i náklady související s obcházením zákona a náklady, které mohou vzniknout, pokud takové obcházení selže.

V případě ilegální whiskey (během americké alkoholové prohibice ve 20. letech) nebyly tyto dodatečné náklady významné, protože vynucování tohoto zákona bylo ledabylé a prohibice nebyla podporována širokou veřejností.

Ale cena např. heroinu už má tak obří cenovou přirážku způsobenou jeho prohibicí, že pokud by byl legalizován, narkoman by si mohl podle nejlepších odhadů (v tehdejší době, 2008) obstarat denní dávku zhruba za cenu bochníku chleba.

V souvislosti s tím jsou citovány britské a čínské zkušenosti s drogami a máme si představit, jak se hromady lidí zfetovaných mimo realitu válí po ulicích. Ale zastavme se – proč by to mělo být vlastně špatné? Kvůli kriminalitě?

Pekaři, ajťáci, ošetřovatelky i politici kradou také. Stejný argument jako u Pasáka – máme je tedy také zakázat?

Protiargument pokrokem

Protiargument je většinou takový, že cokoliv může překazit pokrok, musí být zakázáno.

Ale jsou tu i jiné věci, které rozhodně kazí pokrok jako drogy a které by zároveň nikdo zakázat nechtěl – například volný čas. Jako vážně (jestli vám to tak nepřijde, máte pouze jinak nastavené hodnotové soudy). Pokud by si zaměstnanci vzali dovolenou po dobu 90 % roku, „pokrok“ by rozhodně slábnul. Měli bychom zakázat dlouhé dovolené? Těžko.

Problém uměle vysoké ceny

Musí být dostatečně silně zdůrazněno, že:

Zločiny spojené s heroinem existují kvůli prohibici, nikoliv kvůli samotné závislosti.

Je to prohibice, co drasticky zvedá ceny vzhůru a nutí závislé ke zločinu a zvěrstvům, která mohou skončit jejich smrtí nebo smrtí jejich obětí.

Z toho můžeme odvodit, že každá akce ústící ve snížení ceny drog zmírňuje problém, což je pro většinu lidí naprosto šokující. Pokud je problém způsoben vysokou cenou drogy, potom snížení ceny musíme považovat za řešení. A je to právě drogový dealer, který má zásadní význam pro snižování cen drog, a jsou to síly „práva a pořádku“, které jsou svými zásahy do činnosti dealera zodpovědné za jejich zvyšování.

Závěrem je třeba říct, že závislost na heroinu může být skutečným zlem bez jakékoliv společensky vyvažující funkce. Je-li tomu tak, potom lze úsilí o osvětu o účincích závislosti pouze tleskat.

5 Drogově závislý

Zákaz drog je jasným porušením práv těch, kdo chtějí drogu užívat. Určité aktivity obnáší určité problémy: právník může poškodit klienta, jezdec na lyžích může srazit snowboardistu a jezdec na koni může zašlapat dítě. To bychom to všechno měli zakázat?

Cest je mnoho – zjišťovat rizikovost jednotlivých lidských aktivit, dělat statistiky a podle toho činit patřičná omezení atd., ale udělat to všechno (zákony) zkrátka tak, aby to dávalo smysl, je problém. Svět se mění příliš rychle, než aby ho takové hypoteticky správné zákony stíhaly. Závislost na heroinu navíc není sama o sobě zlá.

Nejkonzistentnější myšlenkou by bylo zakázat užívat heroin těm, kteří pak páchají fyzické násilí na majetku nebo osobách, abychom nepoškodili ty feťáky, co nikomu nic nedělají.

Oni jsou totiž to, co není vidět. Oni jsou ta menšina, která následkem regulace nebo zákazu strádá.

Zákaz by byl také (a pouze) konzistentní ve chvíli, kdy by závislí na heroinu vždy páchali násilí.

6 Vyděrač

Je-li cena požadovaná vyděračem nižší než hodnota tajemství, které chce vyzradit, dostane vyděrač od dané osoby zaplaceno, což pro ni představuje zjevně menší zlo. Získá tak rozdíl mezi hodnotou svého tajemství a odstupným zaplaceným vyděrači. Žádá-li vyděrač více, než činí hodnota tajemství, nebude jeho požadavku vyhověno a příslušná informace se stane veřejnou.

Nicméně v takovém případě na tom není daná osoba o nic hůře, čelí-li vyděrači, než by na tom bývala byla v případě, že se jejího tajemství zmocní např. drbna. To bychom měli trestat i drbny? Jaký je pak rozdíl mezi vyděračem a drbnou? Najednou zjišťujeme, že některé zákazy mají logicky neopodstatnitelné výjimky, které boří celou myšlenku, na které byly postaveny.

Vydírání

Co je vlastně a přesně to vydírání? Vydírání je nabídka k uzavření obchodu. Je to nabídka k výměně něčeho, většinou mlčení, za nějaké jiné zboží, většinou peníze. Nenastává žádné násilí.

Je-li taková nabídka přijata, vyděrač mlčí a vydíraný zaplatí domluvenou částku. V případě, že je nabídka odmítnuta, může vyděrač využít své svobody slova a tajemství zveřejnit. Neděje se zde nic špatného.

To jediné, k čemu dochází, je, že vyděrač nabízí své mlčení. Je-li jeho nabídka odmítnuta, neudělá vyděrač nic víc, než že využije své svobody slova.

Trestat vyděrače by bylo jako trestat podnikatele, kteří využili „nemorální“ možnost zisku, podobně jako třeba spekulanti, o nichž bude řeč také.

Vydírání by mohlo být nelegitimní pouze v tom případě, když by existoval mezi vyděračem a vydíraným nějaký zvláštní předem dohodnutý vztah (smlouva).

Například osoba mající zájem na udržení nějaké informace v tajnosti může třeba při najímání právníka či soukromého detektiva trvat na tom, aby součástí jejich dohody byl zákaz šíření příslušné informace. Pokouší-li se potom tento právník či detektiv svého klienta vydírat, jednalo by se o porušení smlouvy, a teprve proto by takové vydírání mohlo být označeno jako nelegitimní.

Cíl vyděračství

Navzdory všeobecnému odsouzení je vyděračství nutno přiznat kromě legitimity i určité pozitivní efekty. Tyto pozitivní efekty zdůrazňuje autor i u ostatních nemorálních profesí, které v knize obhajuje. Kromě pár nevinných obětí, které se do sítí vyděračů zapletou, na kom vyděrači většinou nejvíce vydělávají? Na zločincích a lidech, jež jsou v očích veřejnosti nemorální.

Existence vyděračství v případě zločinců působí vydírání či jeho nebezpečí jako odrazující faktor. Zvyšuje celkové riziko spojené s kriminální činností.

Nakonec jsou tu i jednotlivci, kteří nemají ke spáchání zločinu daleko (nebo, jak by řekli ekonomové, „marginální zločinci“) a jejichž rozhodnutí tím či oním směrem může ovlivnit i sebemenší okolnost. Strach z vydírání pak může být v některých případech právě tím, co je od zločinu odradí.

Kdyby bylo vydírání jako takové legalizováno, představovalo by mnohem účinnější odrazující prostředek. Jeho legalizace by bezpochyby vedla ke zvýšení počtu případů vydírání, doprovázenému tomu odpovídajícím úpadkem zločinecké obce.

Vydírání na homosexuálech a podobných lidech

Důsledkem vydírání na homosexuálech apod., což je druhá velká skupina, na kterou má velký vliv, je činění homosexuality v očích veřejnosti běžnější.

7 Pomlouvač

Co děláme, když máme námitky proti pomluvám nebo je rovnou zakazujeme? Zakazujeme někomu, aby ovlivňoval nebo se snažil ovlivňovat myšlenky dalších lidí. Ale co potom znamená právo na svobodu slova, pokud ne možnost ovlivňovat myšlenky těch okolo nás?

Musíme tedy dojít k závěru, že pomluvy a klevety jsou konzistentní s právem na svobodné vyjadřování.

Naše reputace je něco, co vzniká z názorů jiných lidí, a tudíž nepatří žádné osobě. Ani nám. Kdokoliv, kdo si stěžuje na poškození reputace nebo poškozování dobrého jména se mýlí, a pokud mu dají vyšší orgány za pravdu, pak musí nutně porušit práva pomlouvače.

8 Ubírač akademické svobody

„Akademická svoboda“ zakazuje zaměstnavateli propustit učitele, pokud vyučuje danou látku předmětu, bez ohledu na to, nakolik sporná výuka je.

Tohle je velmi zvláštní a senzační teorie. Uvažte, co by se stalo, pokud by totéž bylo aplikováno na téměř jakékoliv jiné povolání – např. sanitační nebo instalatérské práce. „Instalatérská svoboda“ by obsahovala právo instalovat trubky a těsnění tak, jak by instalatér považoval za nejlepší bez ohledu na zákazníka a jeho peníze.

Akademická svoboda porušuje vlastnická práva majitelů škol.

9 Inzerent

Vystavování lidí informacím a motivování lidí jsou dvě nesmazatelně spjaté pojmy. Co by znamenalo, abychom byli konzistentní, lidi pouze informovat? Jaké písmo by bylo dostatečně nemotivující a neutrální, aby nedělalo čemukoliv reklamu? Vždyť to nejde. Neexistuje způsob, jak oddělit obal od jádra.

Neexistuje způsob, jak prezentovat „čiré“ informace. Věřit v prezentaci informací bez motivace je bláznovství nejvyššího stupně. Zakazovat inzerci je proto šílenství.

Argument proti vládním regulacím reklamy

Nejsilnější argument proti vládním regulacím reklamy není empirický. Je logický. Uvažování těch, kteří chtějí vládní regulaci, obsahuje vnitřní spor.

Na jedné straně předpokládají, že Američané jsou neměně naivní. Musí být chráněni, protože pokud by byli ponechání pouze svému rozumu, stanou se oběťmi. Mohou být donuceni si myslet, že například pokud použijí jistou značku krému po holení, skončí s dívkou z reklamy. Na druhou stranu ale jejich argument předpokládá, že lidé jsou dostatečně chytří, aby si zvolili politické vůdce, kteří budou schopni regulovat tyto sirény. To je nemožné.

Podobnou úvahu by šlo udělat u regulací všech témat podobného rázu (regulace internetu, regulace pravdivých informací, regulace kritického myšlení apod.).

10 Osoba, která zakřičí, že hoří, v přeplněném divadle

(tyto poznámky nelze zneviditelnit, omlouvám se – budoucí odkaz zde)

V argumentech proti svobodě slova je ten, kdo křičí „hoří!” výstavní kus. Dokonce i ti, kteří argumentují na obranu občanských svobod a práva na svobodu slova, se shodují, že toto právo se nevztahuje na právo zakřičet „hoří!” v zaplněném divadle.

Toto je přesně ten případ, kde se zdá, že se všechny strany shodují, že právo na svobodu projevu není tak důležité jako jiná práva.

Ale potlačovat právo na svobodu projevu z jakéhokoliv důvodu je nebezpečný precedent, který není nikdy nutný. Rozhodně není nutný v případě osoby, která zakřičí „hoří!”. Práva diváků mohou být chráněna i bez toho, že by musela být svoboda slova právně omezena. Například majitelé divadel by mohli uzavřít smlouvu se zákazníky, která by jim zakazovala křičet „hoří!” (samozřejmě jen pokud by skutečně nehořelo).

Osoba, která by zakřičela, že hoří, by jednoduše porušovala smlouvu.

Těžko existuje nějaká zastrašovací taktika lépe navržená za účelem ničení svobody slova než vytvoření falešného konfliktu mezi právem na svobodu slova a jinými právy, které si lidé většinou cenní více. Ale toto je přesně to, co obvyklá interpretace křičení „hoří!” splňuje.

Dokud jsou garantovány „výjimky” z práva na svobodu slova, je naše slabé lpění na svobodě slova dále oslabeno. Neexistují legitimní výjimky ze svobody slova. Neexistují případy, ve kterých je právo na svobodu slova v konfliktu s jakýmkoliv jiným právem, které je nám drahé.

11 Černý taxikář

Černý taxikář je nelegální taxikář bez licence. Přesně ten, co se odvážil vstoupit na trh bez svolení, a přesně ten, kdo nechal na trhu, zda jsou jeho služby žádané či nikoliv. Licence je státní diskriminace marginálních taxikářů, tj. těch, kteří mají zisky a výdaje „jen tak tak“.

Regulací licencemi o ně trh přijde a zákazníci, kteří se jimi nechali vozit, protože na to měli peníze, jsou na tom poté prokazatelně hůř.

12 Překupník s lístky

Někdo se domnívá, že je skandální nakoupit lístky v předprodeji, držet je, a pak rychle vydělá na jejich překupnictví, tak se na to pojďme také podívat.

Podmínky vzniku překupnictví

  1. Pevná a neměnná nabídka lístků – pokud ne, další emise lístků překupníky zneškodní svou neomezeností (nevytváří nedostatky v množství nákupů)
  2. Preference spotřebitelů – na vstupence musí být uvedená cena, jinak k překupnictví nedojde, protože cenu určí bez omezení trh jako kdyby šlo o akcii
  3. Cena vstupenek zvolená organizátory akce – musí být nižší než „cena čistící trh“ (tedy cena, při níž je počet lidí ochotných koupit si lístek stejný, jako počet dostupných sedadel), jinak by překupníci neexistovali. Nižší může být proto, aby se např. stály fronty, které by ušetřily peníze za reklamu, takže to dává ekonomický smysl, i kdybychom na první pohled řekli, nasaďte cenu čistící trh.

Funkce překupníka

Překupník je v lecčem podobný prostitutce, např. v tom, že je navzdory morálnímu odsouzení většiny lidí paradoxně potřeba.

Překupník řeší problém přidělení nedostatkových lístků. Je člověkem držící lístek s ochotou ho prodat. Kdyby překupnictví vůbec neexistovalo, tak by platilo, že kdo dřív přijde, ten dřív mele, bez ohledu na to, kolik peněz je kdo ochoten pro zápas obětovat. A to podle mě není v pořádku.

Aritmeticky, když mám třeba 30 000 lidí na 20 000 lístků po pěti dolarech, musí průměrná cena lístku stoupnout na 9 dolarů, pokud je to právě ta cena (protože lidská potřeba není nikdy symetrická a vnější faktory ji symetricky též neovlivňují! – přidat odkaz), při níž by 20 000 lidí požadovalo 20 000 lístků.

Spekulující překupníci mají několik možností, jak průměrnou cenu zvednout. Třeba nakoupit s předstihem 2 000 lístků a prodávat je za 45 dolarů.

Odkud že ten zisk vznikl? Od neukojené poptávky, kterou překupníci nasytili. Nebylo to jen prachsprosté zdražení dvou tisícovek lístků.

Navíc si překupníci mohou vzájemně konkurovat, aby jejich zisk nebyl „příliš“ vysoký.

13 Nečestný policajt

Kapitola o klasickém ospravedlnění násilí. Ne každé porušení zákona je nutně špatné a ne každý zákon je dobrý a měl by se dodržovat.

Příkladem je románový a přehnaně ctižádostivý policista Serpico, který dělal násilné razie na dobrovolné směny mezi lidmi. Tuto kapitolu jsem nepovažoval za důležitou.

14 Nevládní padělatel peněz

Pokud jsou padělané peníze objeveny, tak ztrátu nese ten, u něhož se tomu tak stalo. Vše je ale jinak, pokud se padělané peníze vůbec neodhalí. Cítíme, že i zde musí dojít ke ztrátě, protože padělatel získal něco hmotného za nic.

V případě vlády trvale způsobující inflaci jsou nově natisklé peníze padělky způsobující tzv. měnovou expanzi.

Vydělají všichni, kdo stačí směrem od prvotních poběratelů inflačních peněz tyto nové peníze utratit dříve, než dojde k nevyhnutelnému zvýšení cen.

Autor neřeší, jak přesně (bud. odkaz) k inflaci dojde a jak se nové peníze dostanou do oběhu.

Padělatele státních peněz ale stejně nemůžeme úplně zatratit, protože vlastně dělá úplně to samé, co vláda, akorát podruhé.

Nejde říci, že padělá, protože to, co padělá, nejsou originální peníze. Soukromý padělatel padělá samotné padělky.

Obhajoba padělatele spočívá v tom, že padělání pravých peněz je zločin, ale padělání padělaných peněz přece nemůže být zločin. A to, co vláda dělá, když tiskne peníze, je padělání.

Hrátky s inflací

Když některé země padělají (způsobují inflaci) více než jiné, tak dochází k problémům s platební bilancí. Pokud jedna země padělá více než druhá, rostou v ní ceny více. Následkem toho převýší dovoz do první země její vývoz a zlato se odlije do druhé země, aby převyšující dovoz zaplatilo. Zlata ale není neomezeně, takže to tak nebude napořád. (budoucí odkaz více o platební bilacni)

15 Lakomec

Postava Ebenezera Vydřigroše se naneštěstí definitivně vžila do folklóru naší doby. Dokonce tento náhled prostoupil i do učebnic ekonomie pro začátečníky, kde je obviňován z krizí, nezaměstnanosti a depresí. Všechny výtky ale spojuje jedna hlavní:

Čím více se spoří, tím méně zbývá na spotřebu, a čím méně se utrácí, logicky tím méně je pracovních míst.

Zdroj: Disney Fandom

To ale nedává smysl. Ve chvíli, kdy má lakomec „nahrabáno“, tak jsou ceny a produkce přizpůsobeny peněžnímu objemu v oběhu. Výrobci počítají s tím, že někteří „lakomci“ si zkrátka peníze ponechají a neutratí je, a proto nedělají rozhodnutí, která by počítala s tím, že je utratí. Spoření proto žádná pracovní místa neubírá.

Pokud jde ale o místa, která mohla být, kdyby je šetřílci utratili, pak může být opravdu méně pracovních míst. Vliv spořílků je ale mikroskopický a popud k utrácení vyvolaný výše uvedenou námitkou rozhodně nezdravý. Nezapomínejme, že akumulace kapitálu předchází úplně každému zvýšení „blahobytu“. Nejdřív je potřeba našetřit, pak zainvestovat, a nakonec sklidit plody správného podnikatelského uvažování.

Pokles cen kvůli lakomci

Pokud je kvůli lakomci v oběhu méně peněz na stejnou zásobu zboží a služeb, ceny se snižují, protože každá nominální jednotka (vytištěná hodnota) peněz je relativně vzácnější, a tudíž za méně jednotek lze koupit více zboží a služeb.

Spotřebitel na tom vydělá a podnikatel se přizpůsobí nízké cenové hladině. Jeho ceny budou přizpůsobeny menšímu objemu peněz v oběhu. Pořídíme si více za stejný obnos. Pracovní místa nebudou ztracena, protože méně dostupných peněz je vzácnějších.

Lakomec je dobrodincem, jenž nám zvyšuje kupní sílu, kdykoliv se rozhodne neutrácet.

Lakomec a útok na vlastnická práva

Nakonec ale nemůžeme nikoho nutit peníze utratit, když nechce, a porušit tak jeho vlastnická práva.

Pokud námitku rozložíme na jádro, tak se zlobíme na člověka, že si užívá bohatství podle svého nejlepšího vědomí a svědomí tak, že to bohatství jen drží. Mimoto přehlížíme, že se mu peníze neoctly v kapse samovolně a že za nimi stojí práce odevzdaná společnosti.

Souboj zájmů aneb udělal bych to lépe

Tvrzení, že lakomcovo hromadění je neplodné, jelikož nevyvolává vyvolává zájem, jaký by vyvolávalo, pokud by bylo uloženo v bance, je také nesmyslné. Můžeme označit peníze v peněženkách za sterilní kvůli tomu, že nevyvolávají takový zájem, jaký by hypoteticky mohly?

Pokud se lidé dobrovolně rozhodnou neuložit peníze na účet a vzdát se tak úroků, můžou se tyto peníze zdát špatně uložené z našeho pohledu, ale bez pochyby jsou dobře uložené z jejich pohledu.

Lakomec může chtít držet peníze nikoliv pro budoucí spotřebu, ani pro překlenutí období mezi výdaji a příjmy, ale třeba jen pro pocit z držení hotovosti. Jak může ekonom, vychovaný v tradici maximalizace užitku, tvrdit, že potěšení je neproduktivní?

16 Dědic

Kapitola o předávání nelegitimně nabytého dědictví po vládnoucích třídách, které ho získaly díky státním regulacím (cla, embarga, kvóty, vyhlášky apod.) ve vlastní prospěch. Zdanění tohoto dědictví ale není v případě, že tyto skupiny domněle ovládají i soudy, řešením. Řešením je zamezení původního zisku – státních regulací.

Rovnostářství

Dědické daně ve skutečnosti vyvěrají z touhy po rovnostářství. Které rovnostářství je ale dostatečné a které ne? Od rovného nemovitého majetku se dostaneme až k majetku veškerému. Když vláda „vyrovnává“ jen něco, např. solidární daní pro lidí s příjmy nad nějakou bezpředmětně stanovenou hranici, a veškerý ostatní majetek nechává, je nekonzistentní.

Kdybychom ale šli dál a dodržovali rovnostářství správně, tak by měli dobře slyšící kvůli těm hluchým ohluchnout, ti silní nosit větší závaží a ti chytří zhloupnout, což nedává žádný smysl. Specializace a rozdíly vedou civilizaci k zisku, zatímco rovnostářství k neefektivitě (odkaz).

17 Lichvář

Již od biblických dob, kdy byli lichváři vyháněni z chrámů, jimi bylo pohrdáno, byli kritizováni, haněni, pronásledováni, stíháni a karikováni. Shakespeare v Kupci benátském vylíčil lichváře jako pobíhajícího Žida, jenž se snaží vymáhat svou „libru masa“. Ve filmu Zastavárník byl lichvář také předmětem odporu.

Půjčky a úvěry existují kvůli tomu, že se lidé liší v míře časové preference (míra, za kterou jsou ochotni vyměnit peníze, které drží dnes, za peníze, které obdrží v budoucnosti).

Dezert před večeří je zde jiným statkem než dezert po večeři, nehledě na to, jak moc si jsou oba statky fyzikálně podobné.

Hlavním důvodem, proč lichváři berou zákon do svých rukou a neváhají použít násilné prostředky, dokonce vraždu, je skutečnost, že půjčování peněz ovládá podsvětí. Avšak toto ovládání vzniklo prakticky na žádost veřejnosti!

Když soudy odmítají přinutit dlužníky platit své oprávněné dluhy a zakazují půjčky s vysokým úrokem, potom do hry vstoupí podsvětí. Kdykoliv vláda postaví mimo zákon něco, po čem je poptávka, ať je to whisky, drogy, hazard, prostituce nebo půjčky na vysoký úrok, místo podnikatelů respektujících zákon nahradí podsvětí.

Peníze jsou sterilní a nic neprodukují, proto je úrok vykořisťováním

Vedle schopnosti nakupovat s nimi zboží a služby nabízí vlastnění peněz nyní a ne později schopnost úniku z utrpení čekání na naplnění tužeb. Cenou za to je samozřejmě úrok.

Lichváři účtují chudým vyšší úrok

Ano, to proto, aby vyrovnali zvýšené riziko nesplacení.

18 Ten, kdo nepřispívá na charitu

Zlo charity podle autora spočívá v tom, že odporuje přežití lidského druhu. Všichni chápeme. Úplně hezky to nezní a kdybychom byli my sami postižení, tak bychom chtěli přežít, ale je to tak. Pokud podporujeme charitu, tak podporujeme charakteristiky snižující schopnost člověka přežít, např. alergie, nadměrná hádavost (agrese), epilepsie atd.

Strážci svých bratrů

Dávat méně šťastným je sice fajn, ale co když nelze učinit to, co je správné? Co když Petr nemůže pomoci dvěma nešťastníkům zároveň? Pak se nezachoval správně? Ne, ani s dobrými úmysly totiž nemohl. Vyvrácení sporem. Pokud se podle libovolné etické teorie nemůže člověk s dobrými úmysly zachovat morálně, pak je nesmyslná.

Doktrína příjmové rovnosti

Doktrína příjmové rovnosti, jakožto nutný důsledek filozofie bratrů strážců, nepřiznává nikomu žádné bohatství nad almužnu toho nejubožejšího člena společnosti. Proto je tato filozofie v přímé a nesmiřitelné opozici vůči přirozené ambici lidí mít se lépe a nedává smysl.

19 Paličák

Paličák je ten, kdo se neuvolní pokroku a neprodá státu svůj dům na trase plánované dálnice. Urážky, kterými je zahrnován, jsou totiž převlečeným útokem na samotný koncept soukromého majetku. Myslím, že není třeba cokoliv dodávat.

Praxeolog na otázku „Neměl by být donucen prodat svůj majetek tomu, kdo je schopen s ním hospodařit efektivněji?“ odpoví jednoznačně „ne“.

20 Smlumlord

Odpůrci slumlordů („správců“ pronajímaných bytů v chudinských čtvrtích) troskotají na tom, že nerozlišují mezi snahou účtovat vysoké ceny, tak jak to dělá každý, a podmínkami, které k tomu ne každý má. Slumlord se liší, ne tím že chce účtovat vysoké ceny, ale tím že může. Ústřední otázkou tak zůstává – přestože ji odpůrci úplně přehlíží – proč tomu tak je.

A odpověď bude poměrně překvapivá – protože má mizivou nebo žádnou konkurenci. Slumlord nemůže za krysy a špínu v ghettu. Za to může chudoba obecně. A pokud jsou podmínky pro bydlení opravdu mizivé, pak proto, že lepší by byly pro slumlorda moc nákladné a ceny ještě vyšší.

Předražování může znamenat pouze „více, než by si přál kupující“.

Regulace nájemného

S regulací nájemného se motivační systém uspokojování potřeb zákazníků otáčí. V tomto systému může pronajímatel vydělat nejvíce tím, že neslouží svým nájemníkům, zneužívá je, podvádí, odmítá dělat opravy, uráží je.

Když je nájem zákonem držen na nižší než tržní úrovni, pronajímatel získá nejvyšší výnos nikoliv službou nájemníkům, ale tím, že se jich zbaví. Následně je pak může nahradit jinými nájemníky, na které se regulace nevztahuje.

Pokud by bylo slumlordům zakázáno pronajímat v chudinských čtvrtích a pokud by tento zákaz byl úspěšně vynucován, životní podmínky obyvatel těchto čtvrtí by se nezměrně zhoršily.

Je to zákaz vysokých nájmů, regulace nájemného a podobné zákony, co způsobuje zhoršování bydlení.

Je to zákaz levného bydlení kvůli stavebním předpisům a podobně, co přiměje podnikatele opustit trh s bydlením. Výsledkem je, že nájemníci mají méně možností a ty, které mají, jsou horší kvality. Pokud podnikatelé nemohou vydělat na trhu s bydlením tolik, co jinde, trh s bydlením opustí.

Pokusy o snížení nájemného při udržení vysoké kvality prostřednictvím zákazů jen snižují zisky a vyhání z trhu i slumlordy, což nezměrně zhoršuje situaci chudých.

O monopolu

Každá kartelová dohoda se dříve nebo později samovolně rozpadne, protože bude větší a větší pokušení dohodnutou vysokou cenu nedodržet a přilákat zákazníky k sobě.

21 Obchodník v ghettu

Ceny v ghettu jsou vysoké kvůli vysokým nákladům na provozování živnosti v této oblasti. Násilí, vraždy, špína, krádeže – to všechno zvyšuje cenu (činí přirážku), která vyrovnává riziko, co podstupuje obchodník.

Stejně jako u slumlorda zákaz vyšších cen akorát obchodníky vyžene, zbyde jen pár, a způsobí nedostatek, na který si budou lidé opět stěžovat.

22 Spekulant

Spekulant zmírňuje následky hladomoru. Jak? Veden snahou o dosažení osobního zisku, uskladňuje potraviny v době, kdy je jich nadbytek, aby je mohl prodat v období nedostatku za vyšší cenu. Dává nám všem signál, abychom konzumovali méně, dovozci více dovážet a pěstitelé obilí zvyšovat výnosy.

Při naplňování doktríny „neviditelné ruky“ trhu spekulant se snahou dosáhnout osobního zisku zaslouží o to, že je v dobách nadúrody uskladněno více potravin, než by bylo bez jeho přičinění, čímž oslabuje následky hubených let.

Ale vždyť potraviny nejsou tak drahé, jak by byly bez jeho činnosti! To sice ano, jenže pak by se jich spotřebovalo přece více a hladomor byl o to větší.

Je třeba mít na paměti, že spekulant nezpůsobuje nedostatek potravin. Ten je obvykle výsledkem neúrody a jiných přírodních či člověkem vyvolaných pohrom. Účinkem spekulanta na ceny potravin je jejich stabilizace.

Zákaz spekulací s potravinami má proto na společnost stejný efekt jako zákaz veverkám skladovat ořechy na zimu – způsobuje hladovění.

23 Importér

Neexistuje žádný logicky opodstatněný důvod, proč proces ochrany místní výroby zastavit na úrovni města (tady bude odkaz). Tato teze může být logicky rozšířena na jednotlivé čtvrti, nebo dokonce ulice. Hesla „Kupujte výrobky z Elm Street“ nebo „Přestaňte vyvážet práci do Maple Street“ by začala volat po protekcionismu.

Ani zde však argument nekončí. S veškerou platností ho lze vztáhnout i na jednotlivce, neboť je zřejmé, že kdykoli někdo něco koupí, přichází o práci, kterou mohl věnovat výrobě daného předmětu. Pokaždé, když kupuje boty, kalhoty, baseballovou rukavici nebo vlajku, vytváří pracovní příležitosti pro někoho jiného, a tím připravuje o tyto příležitosti sebe.

Trvání na absolutní soběstačnosti je ale naprosto zcestné. Kdyby si každý z nás musel např. vypěstovat pšenici, brambory nebo olej, nebude mít dostatek času na ostatní věci. Proto je nejlepší, když lidé a města spolupracují a každý dělá jen to, co umí nejlépe.

Kdyby třeba neexistovalo kolo, protože by se kvůli touze po soběstačnosti nikdy nevyvinulo, byli by lidé staženi z ostatních odvětví a místo výroby léku na malárii by tahali na zádech břemena.

24 Prostředník

Kapitola podobná kapitole Pasák. Prostředník propojuje nabídku s poptávkou, a tím šetří čas i peníze. Nemusíme sami hledat prodejce nebo zákazníka, což by nás přišlo draho kvůli obětovanému času, který dokážeme využít lépe a se ziskem. Pokud by se prostředník nevyplatil, tak ho nikdo nepoužije.

Dvojitá shoda potřeb

Vžijte se do situace člověka, jenž má sklenici nakládaček, kterou by rád vyměnil za kuře. Musí najít někoho, kdo má kuře, které by chtěl vyměnit za sklenici okurek. Představte si, jaká by to musela být náhoda, aby se dva takoví lidé potkali. Taková „dvojitá shoda potřeb“ je ve skutečnosti tak ojedinělým jevem, že by oba přirozeně vyhledali prostředníka, pokud by nějaký existoval.

Například kuřechtící vlastník okurek by směnil svoje zboží se zprostředkovatelem za nějakou lépe obchodovatelnou komoditu (zlato) a poté by použil zlato k nákupu kuřete. Pokud by se mu to podařilo, nemusel by nadále shánět majitele kuřete, který má zájem o okurky.

Nástupem zprostředkovatele je obchod očividně zjednodušen. Díky němu přestává být dvojitá shoda potřeb nutná. Daleko od toho, aby oškubával zákazníka, zprostředkovatel naopak v mnoha případech umožňuje, aby mohl být kýžený obchod vůbec uskutečněn.

Vyšší podíl zprostředkovatele na ceně

Je pravda, že v současnost je oproti středověku vyšší podíl zprostředkovatele na ceně, ale to nikoliv proto, aby si uloupl ze zisku vyšší díl, ale proto, že svět je čím dál větší a propojování směny složitější.

25 Šmelinář

Šmelinář zneužívá bezradnost nakupujících způsobenou nedostatečnou informovaností. Vznikla nedokonalá konkurence (bude odkaz), protože jedna strana je informovanější než ta druhá, zní časté obvinění šmelinářů, kteří nedělají nic jiného, než že nakupují levně a prodávají jinde draho.

Dobyvatel zisku ale přináší na trh dennodenně vědomosti ohledně cenových diferenciálů.

Tato znalost má velký užitek pro všechny zúčastněné. Bez ní by lidé v New Jersey jedli jahody, které by raději prodali, kdyby mohli najít někoho, kdo je ochotný zaplatit za kilogram více než 25 centů. Obyvatelé New Jersey totiž jedí jahody pouze kvůli tomu, že neví o lidech, kteří si jahod cení více než oni. Navíc, bez této znalosti by v New Yorku byli lidé, kteří by nejedli jahody, protože se domnívají, že jediným způsobem, jak je získat, je zaplatit 45 centů za kilo, ačkoli by je mohli pořídit za nižší cenu.

Dobyvatel zisku „využívá“ nedostatku znalostí svých zákazníků stejným způsobem, jako farmář „využívá“ hladu svých zákazníků – zaopatřením toho, co jeho zákazník postrádá. Zisky podnikatelů proto nejsou vydělávány na úkor někoho jiného.

Obecný útok na podnikatele

Není pravda, že někde jinde v ekonomice musí být ztráty, které jsou rovny ziskům podnikatele, jelikož není pravda, že podnikatel nic nevytváří. Podnikatel vytváří. Vytváří možnost spolupráce mezi různorodými a v mnoha případech široce oddělenými skupinami. Je broker nebo prostředník v příležitostech, jak se říká. Je jeho funkcí dohlédnout na to, aby oboustranně výhodné příležitosti byly překlenuty.

Příležitost k zisku, jak jsme ukázali, je proto znamením toho, že v ekonomice je něco špatně a může být lépe.

Příležitost ke šmelině je lék.

26 Povrchová těžba

Povrchová těžba je exemplární ukázkou problému veřejně vlastněného majetku. Znečištění vody a přírody obecně s ní spojené je důsledkem toho, že pozemky řek vlastní stát, který na nich neefektivně vynucuje svá vlastnická práva, protože není jako podnikatel motivován ziskem. V tomto směru je problém povrchové těžby podobný sexuálnímu obtěžování v kapitole Šovinistické prase.

27 Nepořádník

Myslím, že v této části knihy už je čtenář natolik pokročilý, že mu není třeba vysvětlovat úplně všechno. Odhazování odpadků se může dít pouze na veřejném místě, nikdy ne na soukromém.

Žádná vláda, bez ohledu na to, nakolik je zainteresovaná nebo nakolik z toho může mít prospěch, nemůže udržovat flexibilní odpadovou politiku. Taková politika musí být postavena, jako všechno, co jsme zatím zmínili, na cenovém systému – systému zisků a ztrát – aby mohla měřit náklady a výnosy znečišťování a aby tak mohla automaticky penalizovat manažery, kteří se nedokáží přizpůsobit.

Pokud by vláda uzákonila systém tohoto typu, pak by to již déle nebyl státní systém, protože by se nemohl spoléhat pouze na státní bête noire – daňový systém, který naprosto nesouvisí s úspěchem při uspokojování potřeb zákazníků.

28 Výrobce odpadu

Teorie vestavěného opotřebení vytvářejícího nadbytečný odpad je nesmyslná. Proč by výrobce instaloval do jinak kvalitního výrobku takzvané kurvítko, aby mu snížil životnost a donutil zákazníka si koupit produkt nový, když může rovnou udělat nekvalitní výrobek celý?

Kvalita závisí na ceně. Výrobce vyrábí takovou kvalitu, za jakou je zákazník ochoten zaplatit odpovídající cenu.

Kartel nízké kvality

Kartel nízké kvality je monopolní skupina, která se dohodne, že bude vyrábět levně, nekvalitně a prodávat draze. I když všichni členové kartelu dodrží dohodu a nikdo cizí nezasáhne, omezení kvality zboží má pořád větší šanci selhat než uspět, jelikož je pro všechny výrobce nemožné snížit kvalitu na naprosto stejný stupeň.

Nehospodárnost nízké kvality

Jeden problém s tímto pohledem na věc je předpoklad, že produkt nižší kvality využívá více surovin než produkt vyšší kvality. Je zřejmé, že čím menší je kvalita produktu, tím větší je šance, že bude třeba oprav či výměn. Ale na druhou stranu, produkty vyšší kvality využívají více zdrojů od počátku!

Toto je ve skutečnosti souboj mezi vysokými původními náklady a nižšími náklady později u kvalitnějšího produktu a nižšími původními náklady a vyššími průběžnými náklady (opravy, …) u méně kvalitních produktů.

Vyčerpávání surovin nekvalitním zbožím

Na volném trhu „vyčerpávání“ surovin nepředstavuje seriózní hrozbu. Jak se mění vzácnost jednotlivých surovin, mocné tržní síly přicházejí do hry, aby ji korigovaly. Například pokud by nabídka dřeva poklesla, jeho cena by mířila vzhůru.

Následkem toho by si spotřebitelé produktů vyrobených ze dřeva cenili více. Producenti by se snažili dřevo substituovat jinými materiály, kdekoliv by to šlo. Nábytek, lodě atd. by se vyráběly z jiných, levnějších materiálů. Nové, pravděpodobně syntetické, materiály by byly vynalezeny. Najednou by se začalo recyklovat „použité“ dřevo, jehož hodnota vzrostla atd.

Nekonečné hromadění surovin

Pokud vytěžíme suroviny na Zemi, použijeme je, najdeme za ně náhrady a poučíme se z této exploatace, pak naše technologie budou pokračovat ve vývoji. Pokud to ale neuděláme a motivováni strachem a nevírou v naše schopnosti čelit výzvám budeme hromadit suroviny, které máme k dispozici dnes, nikam dál neporosteme.

Budeme čekat jako pštrosi, až zajde slunce a skončí svět. Vzdáme se vyspělejších technologií, které může přinést pouze větší populace a využívání surovin.

29 Nenažrané kapitalistické prase

„Pokud bychom neměli minimální mzdu a jiné pokrokové právní předpisy, zaměstnavatelé, nenažraní kapitalističtí vykořisťující zaměstnavatelé, abychom byli přesní, by snížili mzdy tak nízko, jak jen by chtěli. V nejlepším případě bychom se vrátili zpět do dob manufaktur, v horším případě do doby průmyslové revoluce a ještě dále, do dob, kdy lidstvo vedlo často prohranou bitvu s hladem.“

Říká se, že pokud alespoň jedna ze stran není dokonale informovaná, dochází k „nedokonalé konkurenci“, při které ekonomické zákony jaksi neplatí. To však není pravda. Zaměstnanci mají obvykle malé ponětí o trhu práce, zatímco u zaměstnavatelů se předpokládá, že ho znají mnohem lépe. A to stačí.

I když zaměstnanec nezná všechny své možné alternativy, stačí, že chce kývnout na nejvyšší nabídku.

Zvyšování mzdy

Zvyšování mzdy způsobuje nezaměstnanost, protože zaměstnavatel pro následnou a nutnou úsporu nákladů musí propustit pracovníky.

30 Stávkokaz

Jedním z nejrozšířenějších názorů je, že stávkokaz je prachšpatná osoba. Je bezohledný a zákeřně hraje se „šéfem“. Šéf a stávkokaz dohromady kují pikle, aby připravili odboráře o jejich práva a pracovní místa, která jim legitimně náleží.

Stávkokazové jsou najímáni, aby donutili odboráře akceptovat nižší mzdy. Když vyjde najevo, že jsou stávkokazové používáni také na mlácení odborářů a stávkujících, můžeme to skoro uzavřít – stávkokazové jsou největší nepřítel pracujících.

Toto jsou fakta vyučovaná v mnoha našich vzdělávacích institucích a zpochybňovat je může pouze ten, kdo chce riskovat svoji akademickou reputaci. Avšak tento nesmysl musíme odmítnout.

Jako první musím zmínit, že pracovní místo není něco, co může být vlastněno zaměstnancem – nebo kýmkoliv jiným. Pracovní místo je projevem směny mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem.

Co naznačuje pracovník, který se ohrazuje proti stávkokazovi, který mu bere „jeho“ práci? Pracovník argumentuje, jako kdyby to pracovní místo vlastnil. Pracovník má jinými slovy za to, že jeho zaměstnání po určité době zavazuje zaměstnavatele přesně tak, jako kdyby si mezi sebou dohodli smlouvu. Ale zaměstnavatel se ve skutečnosti smluvně nikdy neupsal.

Zajímalo by mě, jak by pracovníci reagovali, pokud by tento princip, který je založen na jejich protistávkokazeckém postoji, aplikoval jejich zaměstnavatel. Jak by se cítili, pokud by zaměstnavatelé tvrdili, že mají právo na to, aby dlouhodobým zaměstnancům zakázali odejít z práce?

Co kdyby nazval jiného zaměstnavatele, který chce zaměstnat „jeho“ pracovníka stávkokazem! Vždyť ta situace je přesně symetrická. Evidentně je něco špatně na argumentaci, která tvrdí, že jakmile lidé dobrovolně vstoupí do směny, musí v ní poté i pokračovat. Jakým posunem v logice je dobrovolný vztah přeměněn do striktně nedobrovolného vztahu?

31 Pracant

Pracant je někdo, kdo pracuje příliš mnoho, „přes čáru“, čímž „bere“ práci ostatním.

Zásadním omylem je předpoklad, že je na světě určité množství práce, která se musí udělat. Ekonomický pohled, jenž se někdy nazývá „omylem pevně daného množství práce“ (lump of labor/jobs fallacy), říká, že lidé na celém světě potřebují vykonat pouze omezené množství práce. Jakmile se tato práce udělá, žádná další již nebude potřeba, a tedy nebude žádné pracovní místo pro dělníky.

Pro ty, kteří zastávají tento pohled, je omezení pracantovy produktivity ohromně důležité. Pokud pracuje příliš horlivě, škodí ve výsledku všem. „Shrábnutím“ omezeného množství práce nechává méně pro ostatní. Jako by bylo množství práce stabilně velkým koláčem. Pokud si někdo vezme více než svůj díl, ostatním zůstane méně.

Tento chybný pohled je založen na předpokladu, že lidská přání – hmotné statky, volný čas, intelektuální a estetické zážitky – mají ostrou horní hranici, které lze dosáhnout během konečného času. A když je jí dosaženo, produkce ustane.

Problém je v tom, že:

Existuje tolik práce, kolik je nenaplněných lidských přání.

Každý čas (nebo propuštěná pracovní síla) navíc, který se díky pracantovi vytvoří, může uspokojit další, logicky méně naléhavé lidské potřeby. Náš luxus se tím zvyšuje.

Zachování života a ekonomický pokrok

Pracanti jsou zodpovědní za samotné zachování životů těch, kteří by nemohli žít, pokud by nebylo pracantů, jež nám neustále rozšiřují prostor k uspokojování potřeb a přání. Jsou prostředkem podpory celosvětového nárůstu populace.

32 Zaměstnavatel dětí

Na zaměstnavatele dětí je někdy pohlíženo stejně, jako na zaměstnavatele za nízkou mzdu, ale já si nevšiml, že by pracovníky do práce někdo nutil. Práce je dobrovolná stejně tak jako chudoba. Stejně tak i do dětské práce.

Teď jsem hodně čtenářů jistě naštval – ano, chudoba nemusí být dobrovolná, ale jaký smysl má uložit ostatním pomocí určitých daní (např. daň pro státní politiku nezaměstnanosti) povinnost de facto urovnávat rozdíly mezi výchozími lidskými životními situacemi? To je stejné jako ničit sluch normálním lidem, aby byli spravedliví vůči neslyšícím, ale o tom už jsme mluvili v kapitole Dědic.

Nucená nezaměstnanost

Někdy se naskytnou rodinné situace, že je dětská práce jediným řešením, a zákony proti dětské práci pak působí jako vynucování nezaměstnanosti a bídy, protože dítě by bylo bývalo vydělalo dost na záchranu situace, ale zákon mu to zakáže.

Dospělost

Druhou věcí, o které se nutně musíme bavit, pokud máme za téma dětskou práci, je hranice dospělosti. Není pochyb, že 18 nebo 21 let je arbitrární a nesmyslné, protože nemůžeme dokázat, proč je člověk limitně pod 18 let nedospělý. Zákon o zletilosti proto neodpovídá skutečné nezměřitelné zletilosti, která nastává tehdy, kdy je mladý člověk schopen opustit domov a převzít vládu nad sebou samým (dle autora).

Zákaz takzvané „dětské“ práce, stejně jako rodičovský zásah do rozhodnutí dětí opustit domov, efektivně odstraňuje možnost dítěte stát se dospělým. Pokud je člověku v útlém věku zakázáno pracovat, je mu tím znemožněno opustit domov a začít se starat sám o sebe.

Závěr

Část článku Obsah vznikla z velké části přímými výňatky z neautorizované a nerevidované verze knihy, protože mi přišlo nesmyslné přeformulovávat znovu něco, co už je naformulováno dokonale, takže to neberte jako mínus. Ušetřil jsem vám čas na přečtení celé knihy tím, že jsem vybral její nejzajímavější pasáže.

Celkově si myslím, že pokud je Obhajoba neobhajitelného vaší první knížkou z ekonomické knihovny, tak máte v hlavě jistě spoustu nezodpovězených otázek. Bylo nakousnuto mnoho témat a vysvětleny jen úplné základy. Aby člověk tuto knížku plně pochopil, musel by znát Rakouskou ekonomickou školu (budoucí odkaz), Marginalistickou revoluci (-//-), Lidské jednání a liberalismus. Za tímto účelem vás proto směruji na Jádro a další ekonomickou literaturu, která je pro vás vhodnější.

O konzistentnosti

V knize se několikrát opakuje, že něco není konzistentní. Vnitřní rozporuplnost v nějakém tvrzení, např. u té hranice dospělosti, přímo neříká, že je kompletně špatně. To bychom museli zamířit až k počátku státních zásahů do hospodářství, což cílem této knihy rozhodně nebylo. Jinak nekonzistence je samozřejmě závažným nedostatkem jakéhokoliv argumentu.

Výňatky a poslední poznámky

Zrušme to nemorální obchodování, vždyť všechno, co souvisí s penězi, je z podstaty zkažené

Představme si kvalitu života a možnosti přežití, pokud by každý z nás byl omezen tím, co si dokáže sám vyprodukovat. Ta představa je děsivá. Naše životy závisí na obchodování s našimi partnery. Značná část lidí, pokud ne úplně všichni, by zemřela, pokud by peněžní systém skončil.

Je samozřejmě nefér umožnit bohatým získat větší podíl zboží a služeb tak, že své bohatství nenahromadí prostřednictvím trhu, ale díky pomoci státu. Nicméně, zrušením peněžního systému z důvodu zbavení bohatých jejich nelegálně získaného bohatství by bylo jako vylít vaničku i s dítětem. Řešení spočívá v zabavení neprávem nabytého majetku.

Minimální mzda a ochrana práce diskriminovaných

Ochrana práce např. diskriminovaných černochů má za následek nezaměstnanost, protože zvýšení minimální mzdy černochů nutí zaměstnavatele nalézt dostatečně velkou protiváhu nebo černochy vůbec nezaměstnat. To vede k naprosto opačnému efektu, než bylo úmyslem. Regulace způsobuje nezaměstnanost černochů.

Jde vlastně o případ takového pracovníka, jehož produktivita je nízká, a proto je placen méně (podobně jako v kapitole Šovinistické prase by stejná rovnost mužské i ženské mzdy dávala smysl pouze tehdy, kdy by zaměstnavatelé hodnotili produktivitu obou pohlaví stejně, a tehdy by byla rovnost přirozenou).

O morální zkaženosti vládních úředníků

Víme, že lze předpokládat prospěchářství ze strany podnikatelů, odborářů a jiných. Stejné lze ovšem předpokládat i na straně vládních úředníků. Ne u některých z nich, ale u všech. Tak proč se divíme, když cla, zákazy, nařízení, dotace a daně nesměřují ku prospěchu obyvatel?

Stejně nás vykořisťují

Někteří lidé i po přečtení knihy argumentují, že je zaměstnavatel stejně vysává, protože z nich má zisk, ale už nevidí, čím je ten zisk vyvážen. Zaměstnanec např. nenese riziko investice v celém výrobním závodu, a toto riziko je vyváženo ziskem. Podobně, zaměstnanec nemá dostatek peněz, aby pracoval ve své vlastní továrně bez přirážky zaměstnavateli, a proto využije té jeho výměnou za nižší mzdu než zisk, který mu přináší. Je to oboustranně výhodná směna.

Jeden má vždy něco, co druhý nemá, a současně naopak – zaměstnavatel má výrobní továrnu a stroje, ale už ne pracovní sílu, a zaměstnanec nemá sice továrnu, ale může pracovat. Zaměstnavatel podstupuje vyšší riziko než zaměstnaný, protože zaměstnaný je placen od hodiny

Zdroj obrázku v náhledu: Amazon

Napsat komentář

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..