Nick Bilton: Americký Kingpin – Epický hon na kriminálního génia stojícího za Silk Roadem

Příběh amerického libertariána, který se rozhodl přímo pod nosem vlády Spojených států amerických neochvějně realizovat své myšlenky. Příběh člověka, který se vyčůral do vosího hnízda a nevzal si Biolit. Příběh člověka, který vytvořil online platformu pro obchod se zakázaným zbožím.

Obsah

  1. Úvod
  2. Recenze
  3. Obsah
  4. Závěr

Úvod

Vložil jsem sem zápis ze čtení této knihy, protože byla jedinou snáze dostupnou, která poskytovala o Rossovi ucelený soubor informací. Předem upozorňuji, že cílem tohoto článku není hledat nebo spekulovat nad objektivní pravdou celého kriminálního případu (pro to je tento budoucí článek ZDE, vytvořený jako volný překlad stránky freeross.org), ale poukázat na jeho vazby s libertariánskou teorií svobodné společnosti.

Zdroj: Youtube

Kniha Americký Kingpin: Epický hon na kriminálního génia stojícího za Silk Roadem je jednoznačně zaměřená proti Rossu Ulbrichtovi a autor celý příběh citelně zohýbal, aby se dobře četl (to si dovoluji tvrdit, protože mám prostudované argumenty Rossovy obhajoby), což se mu bezesporu rozhodně povedlo.

Než jsem tento článek zveřejnil, bylo v úvodu napsané něco úplně jiného. Byla v něm obří kritika vůči Rossovi a jeho činu. Pak jsem ale šel na freeross.org a hledal i další informace z druhé strany. To mě mimo jiné i donutilo se pořádně zamyslet nad podstatou pravdy v souvislosti s policejními vyšetřováními. Předem ale upozorňuji, že Silk Road by se dal studovat roky (tolik prostoru mu ale na Kryptozvědavci dát nehodlám). Uznávám tedy jeho čin?

Někdo by se bál a dal v tuto chvíli vyhýbavou odpověď. Já ale říkám jednoznačně „ano“. Ross na nikom nespáchal agresi a obchody uskutečněné na Silk Roadu byly zločiny bez oběti. Sám byl ale neměl koule na to něco podobného udělat.

Článek jsem rozdělil podle sebe. Některé názvy kapitol jsem opsal, jiné pozměnil a pár dokonce úplně vynechal (protože jich bylo celkem přes sedmdesát). Přeji příjemné čtení. Nezapomeňte přečíst i můj závěr.

Recenze

Amerického kingpina rozhodně nemůžu doporučit těm, kdo hledají faktickou správnost (vyprávění na mě ani tak nepůsobilo). Co se ale spisovatelského umění týče, je tato kniha excelentní. Sice ne originální, ale excelentní. Vygradované napětí, dobře se prolínající dějové linie a nervy drásající závěr.

Obsah

Knížka ještě (2020) nebyla přeložena do češtiny a v originále se jmenuje American Kingpin: The Epic Hunt for the Criminal MasterMind Behind the Silk Road. Kingpin je někdo, kdo je nezbytný pro úspěch organizace nebo operace (svůj doslovný překlad postrádá). Citát v úvodu hlásá:

No man, for any considerable period, can wear one face to himself and another to the multitude, without finally getting bewielered as to which may be the true. (Nathaniel Hawthorne, The Scarlet Letter)

Úvod

Autor na začátku vysvětluje, že předmluvu, kde objasňuje, jak kniha vznikla, dal až na konec, protože jeho matka vždycky nejprve přečetla poslední stránku, a až pak se vrátila na začátek. Podle mě je to geniální princip, který sice knize výrazně ubral autentický ráz po celou dobu čtení, ale přilákal davy čtenářů. Z knihy se stal bestseller.

Budu příběh říkat tak, jak je v knize, bez námitek na faktickou správnost (pro to jsem vyhradil samostatný článek). Pokud mám totiž zkoncentrovat knihu, tak bych jí při tom neměl úplně předělat :-D. I tak ale můj komentář bude psán s tím, že kniha o Rossovi lže, hází na něj všechnu „špínu“ a připisuje mu vraždy na objednávku, které neprovedl. Nemůžu prostě spojit dva články (pro Rosse a proti Rossovi, abych tak řekl), aniž bych v tom neudělal bordel.

Slovník – instituce a agentury

Přišlo mi vhodné pro začátek uvést asi bambilión zkratek, které se v knize permanentně vyskytovaly.

  • DHS (Department of Homeland Security) – Ministerstvo vnitřní bezpečnosti Spojených států
  • FBI (Federal Bureau of Investigation) – Federální úřad pro vyšetřování, vyšetřovací orgán amerického ministerstva spravedlnosti
  • DEA (Drug Enforcement Administration) – jeden z federálních policejních orgánů Spojených států, který se zabývá bojem proti pašování a distribuci drog
  • HSI (Homeland Security Investigations) – Úřad pro vyšetřování vnitřní bezpečnosti (kritická vyšetřovací odnož DHS); vyšetřování porušení více než 400 amerických zákonů, které ohrožují národní bezpečnost Spojených států, jako je například boj proti proliferaci; boj proti terorismu; pašování a obchodování s lidmi; pašování zbraní a vymáhání vývozu; pašování a obchodování s narkotiky; výroba, prodej a používání padělaných dokladů o přistěhovalectví a dokladů totožnosti; porušování lidských práv; nadnárodní činnost gangů; finanční zločiny, včetně praní peněz a pašování hromadných peněz; kybernetický zločin; vykořisťování dětí a sexuální turistika; obchodní trestné činy, jako jsou obchodní podvody a krádež duševního vlastnictví; pašování padělaných léčiv a jiného zboží; masový marketingový podvod; krádež umění; zločiny mezinárodního kulturního vlastnictví a starožitností; a vízová bezpečnost…)
  • NSA (National Security Agency) – Národní bezpečností agentura (ti, co po 11. září prokazatelně nahrávají většinu světové internetové komunikace)
  • FBI (Federal Bureau of Investigation ) – Federální úřad pro vyšetřování, vyšetřovací orgán amerického ministerstva spravedlnosti)
  • ATF (Bureau of Alcohol, Tobacco, Firearms, and Explosives) – Úřad pro alkohol, tabák, palné zbraně a výbušniny; americká federální agentura spadající pod americké ministerstvo spravedlnosti, která se zabývá vybíráním daní a dodržováním zákonů, týkajících se alkoholu, tabáku, střelných zbraní a výbušnin
  • FDNY (New York City Fire Deparment) nebo NYPD (New York City Police Department)
  • CIA (Central Intelligence Agency) – Ústřední zpravodajská služba, špionážní samozřejmě (základními úkoly CIA jsou sběr, analýza a vyhodnocování zpravodajsky významných dat z celého světa (jedním z aspektů je uchování stávajících amerických hodnot a vlivy, které by je mohly ohrozit), získaná data jsou analyzována a vyhodnocené informace předávány zadavateli (americké vládě) jako podklad pro rozhodování)
  • IRS (Internal Revenue Service) – Agentura pro kontrolu příjmů; daně
  • USSS (United States Secret Service) – Tajná služba Spojených států amerických, mateřská organizace DHS
  • SWAT (Special Weapons and Tactics) – Speciální jednotka policejního oddělení v USA, která bojuje zejména proti gangsterům a teroristům; těžkooděná policie
  • CEO (Chief Executive Officer) – ředitel společnosti/generální ředitel, její nejvýše postavený člen

Růžová pilulka

Všechno začalo růžovou pilulkou na Poštovní službě Spojených států v Chicagu. Dopis s ní neměl adresu odesílatele a příjemce byl napsaný na štítku z tiskárny. Za normálních okolností by prošla bez povšimnutí (vláda se zabývala pouze případy, kde šlo o více než tisíce pilulek, a jedna jediná by jí nechala chladnou), ne ale dnes 5. října 2011.

Mike Weinthaler pilulku pečlivě zaevidoval a zabalil pro Jareda Der-Yeghiayana, agenta z Ministerstva vnitřní bezpečnosti Spojených států (Department of Homeland Security, zkráceně DHS), které vzniklo v reakci na Jedenácté září. Ten mu dal totiž instrukce, že má přesně na takovou věc dávat pozor. Nemůže přece odletět do Minneapolisu (kde byl šéf šéfa) kvůli jedné jediné pilulce. Navíc dělal tuhle práci teprve dva měsíce.

Zdroj: Twitter

Jared měl tušení, že tohle je mnohem větší, akorát ještě nevěděl, jak. Když vypátral adresu příjemce dopisu v Hipstervillu, zjistil, že drogy pochází z webové stránky Silk Road, takže je lze koupit online. Sám si přitom pomyslel, že takovou stránku vláda do pár týdnů určitě shodí.

Když začal hledat v databázi DHS, čekal, jak mu sdělil jeho výcvikový důstojník, že „budou na Silk Road otevřeny stovky případů“. V databázi nebyl však jediný. Jestliže lze na internetu nakupovat drogy, co bude další? Zbraně? Bomby? Jedy? Možná to teroristé použijí pro zosnování dalšího jedenáctého září, pomyslel si.

V pondělí nakročil do kanceláře svého nadřízeného, položil obálku s pilulkou na stůl a zeptal se, jestli má chvilku.

Ross Ulbricht

O pět let dříve.

Jistý mladík jménem Ross Ulbricht skáče do vody z útesu v Austinu (hlavním městě Texasu), filmován svou starší sestrou při natáčení pro realitní TV show The Amazing Race.

Vypadá šťastně, přesto si ale nepředstavoval léto po vejšce strávit právě takhle. V hlavě se mu odehrává jiný příběh, kde našetřil na prsten pro svou texaskou dívku, oženil se s ní, absolvoval University of Texas v Dallasu s titulem z fyziky a strávil následujících pár měsíců plánováním jejich svatby, kde by řekla ano, a potom by měli děti, vyrostli spolu a zestárli spolu.

To se ale nestalo, protože jeho texaská dívka se mu svěřila, že ho podvedla s mnoha muži, mezi nimiž byl i Rossův nejlepší kamarád. Po skoku se Rossova rodina sebrala a šla natáčet další díl na jiné místo.

Zdroj: Youtube

Ross cítil v životě velkou nespravedlnost. Už jeho rodiče věděli, že je jiný a výjimečný. Jako malý nepatřil mezi ty děti, kterým byste museli říct, aby nepřecházeli silnici, když jede auto. Na spoustu věcí prostě přišel sám. Věděl odpovědi na matematické otázky, které rodiče nikdy nepochopili.

Když byl náctiletý a jeho vrstevníci si hráli v parku a okukovali pěkné holky, Ross raději četl o politické teorii, existencialismu nebo kvantové mechanice.

Asi tak jako Elon Musk.

Nebylo to ale jen o tom, že by byl bystrý. Byl také nesmírně milý. Jako malý zachraňoval zvířata a pomáhal starým lidem. Dokonce ani nemluvil sprostě. Měl ale i své zápory. Jako teenager objevil náklonnost k zážitkům měnícím mysl. Kouřil trávu a na oslavě po promoci se tak moc opil, že ho jeho holka našla ráno plujícího a spícího na nafukovacím raftu v bazénu u kamarádů (velmi nebezpečné).

Teď ale nejbystřejší kluk ze školy stál vedle své sestry v austinském parku a soutěžil v nějaké hloupé televizní reality show. Jinou možnost možná ani neměl, protože startupy v Sillicon Walley po prasknutí internetové bubliny v roce 2001 dostaly hořkou příchuť a banky kolabovaly po krizi realitního trhu.

Ross byl přesvědčen, že má v životě vyšší smysl, akorát ještě nevěděl, jaký. Možná na to jednou přijde. Ale dnes ne.

Julia Vieová

Julia Vieová po nástupu na vysokou školu věřila, že jednou potká hezkého a milého muže, s nímž se ožení, vychová pár dětí a zestárne. Místo toho ale potkala Rosse Ulbrichta, zrovna neoholeného a vzhlížejícího jako bezdomovec za rohem Afrického bubenického klubu. Další den jí pozval na rande a vypadal úplně jinak (oholený a hezky oblečený).

Zdroj: The Times

Brzy vyšlo najevo, že si Ross příliš nepotrpí na materiálních věcech a že žije prakticky ve sklepě. Na co apartmán, když tohle stačí? To byl ale jenom začátek jeho zvláštností. Neměl ani vlastní oblečení (vše od kamarádů), Julia mu proto nějaké normální koupila (nosil ho po dalších pět let).

K Vánocům jí dal vlastnoručně vyrobený krystal z fyzikální laboratoře zasazený do prstenu.

Ross kromě bubenického klubu pravidelně navštěvoval také College Libertarians, politickou skupinku, která je jednou za týden scházela a diskutovala o libertariánské filozofii a knihách o ekonomických teoriích od autorů jako byl Murray N. Rothbard, Ludvig von Mises a dalších vizionářů, které Ross četl pro zábavu, když se zrovna nevěnoval fyzice.

Ty knihy jsem přečetl téměř všechny a s drtivou většinou z nich souhlasím (ale pokud tady nejste poprvé, tak už jste si toho všimli). Případnou kritiku najdete v příslušných článcích, které jsem pro každou z nich napsal. Nemám ale problém naslouchat jejím vášnivým odpůrcům, o čemž svědčí i to, že jsem přečetl Komunistický manifest nebo Selhání laissez-faire kapitalismu a ekonomický rozklad Západu. Ať už si předem myslím cokoliv, je třeba poctivě promyslet každý argument protistrany.

Když se Julia Rosse zeptala, co to libertariánství je, bez váhání odpověděl: „Všechno, od toho, co se svým životem děláš, až po to, co si vpravuješ do těla, by mělo být na každém jednotlivci, ne na vládě.“ (celý argument pro drogy je v knize Waltera Blocka Obhajoba neobhajitelného). Netušila, že s ním zažije nejbouřlivější romantiku svého dospělého života.

Diskuse

Na další školní schůzi, kde se odehrála diskuse mezi libertariány a republikány ohledně témat souvisejících s nadcházejícími volbami, se mluvilo i o legalizaci drog. Libertariánský klub Rossovi dokonce i platil výjezdy na libertariánské konference, kde mluvili experti, a tak nebylo divu, že když si vzal slovo, mluvil, jako kdyby obhajoval celý svět, i když v místnosti sedělo něco málo kolem čtyřiceti lidí. Juliu pozval na dnešní schůzi také a vždy, když se k tomu naskytla příležitost, tak jí o svých názorech dlouhé hodiny povídal.

Neexistovala republikánská námitka, na kterou by Ross neměl odpověď. Legalizaci drog argumentoval snížením násilí s nimi spojeným, právem člověka na vlastní tělo a samoregulací trhu (kompletní kritiku oblíbeného názoru, že trhu je třeba k dokonalosti pomáhat, naleznete v knize Israela Kirznera Jak fungují trhy). Bohužel nevím, jak moc zabíhal do libertariánské etiky.

Ross ve svém srdci tušil, že jeho argumenty jsou naprosto zdravé a že promyslel úplně každý aspekt války proti drogám.

To, co mu ale stále nebylo jasné, co může dělat se svými vášnivými přesvědčení, aby pomohl změnit to, co viděl jako škodlivé a tyranské drogové zákony v Americe.

Jared

Jaredův úkol v DHS byl vyhmatávat pašeráky drogy jménem khat (rostlina kata jedlá obsahující alkaloid s účinky jako amfetamin). Nic lepšího, protože nedostudoval vysokou školu. Khat nebyl jako heroin, takže i když ho někdy našel velké množství, žádnou popularitu z toho nezískal. A popularita z nějakého velkého případu byla skoro jediná možnost, jak se v jeho branži někam posunout. Khat byla totiž ta poslední droga, po které by vláda opravdu šla. Jared vzal ale tuhle práci s fanatickým zájmem, jako kdyby byl zapojen do pátrání po teroristech. Po chvíli našel v případech vzor (pattern) a chytl téměř každého pašeráka.

Brzy pak narazil na byrokracii a kariérní žebříček, kde jeho přehnané úspěchy, i když mnohdy opominuté, protože khat byla bezvýznamná droga, mnoha lidem vadily. Jsi pověřen hledat špínu v Chicagu, a ne mimo svou jurisdikci.

Opuštění Texasu

Ross představil Juliu rodině. Jeho obsese libertariánským klubem si vzala svou cenu, takže ve své zkoušce na doktorát neuspěl. Byla tady ale i světlá stránka – uvědomil si, že pro něj je v životě určeno víc než jen fyzika. Přesvědčil devatenáctiletou Juliu, aby ukončila studium a následovala ho.

Když narazil na staré kamarády v lokálních barech, raději než o minulosti se s nimi chtěl bavit o budoucnosti Ameriky. Mluvil o tom, jak by bylo krásné postavit seaseading experiment (nápad, že byste postavili komunitu na moři, daleko od všech vlád a regulací, kde by mohli lidé žít v otevřených vodách bez zákonů a s volným trhem). Ross dokonce naprogramoval hru, která toto simulovala, ale nikam to nevedlo, stejně jako většina jeho projektů.

Teď dělal v nevýdělečném Good Wagon Books, který sbíral a půjčoval knihy, a přivydělával si obchodováním s akciemi. Spousta peněz mu zbyla i z prodeje malého domku, který pronajímal v Texasu a na nějž si našetřil svým úsporným životním stylem.

Silk Road

Když se s Juliou přestěhovali do apartmánu v centru Austinu, rozjela si Julia nový byznys – Vivian’s Muse, který spočíval ve fotografování polonahých žen pro jejich manžely. Bylo to jasné – co dát muži, který má všechno? Smyslné obrázky jeho ženy, téměř nahé.

Když se Ross zrovna nedíval na televizní drama Breaking bad (Perníkový táta), tak si pohrával s novou myšlenkou anonymní webové stránky, kde byste mohli koupit nebo prodat úplně cokoliv, co si dovedete představit. Něco jako upgradovaný Amazon.

Zdroj: Refresher

Základy tohoto konceptu měl už Ross v hlavě nějakou dobu. Šlo jen o další denní sen, o kterém doufal, že ho jednou v budoucnu uskuteční. Problém byl v tom, že když dostal před rokem svůj první aha moment, tak technologie, která pro to byla potřeba, jednoduše neexistovala.

V čase, kdy kontaktoval člověka jménem Arto, kterého potkal online, tak přišel na to, že díky internetovému prohlížeči Tor mohou zamezit sledování ze strany vlády Spojených států. Za pomocí Toru se dalo anonymně projíždět internet a dostat se na tzv. Dark Web – normálními prohlížeči neindexovaný obsah internetu.

Byl tu ale problém s anonymním placením – cash i kreditní karty byly pro placení drog příliš riskantní.

Arto Rossovi doporučil celkem neznámou knihu A Lodginf of Wayfaring Men, jež popisovala příběh skupinky libertariánů hledajících svobodu, jež vytvořili vlastní alternativní online společnost za pomocí své vlastní digitální měny mimo kontrolu vlády. V knize tento online svět vyrostl tak rychle, že se vláda zalekla jeho síly. Agenti FBI (Federal Bureau of Investigation – Federální úřad pro vyšetřování, vyšetřovací orgán amerického ministerstva spravedlnosti) jsou vysláni, aby ho zničili dříve, než on zničí základy společnosti (jak všichni víme, tak ale v roce 2009 byl spuštěn Bitcoin 😀 a společnost stále drží :-D).

Po dlouhý čas byl Rossův nápad nevýznamný. Až doteď. Vznikl totiž Bitcoin. Rozhodl se proto vybudovat Silk Road, inspirován tzv. Hedvábnou stezkou – důležitou obchodní trasou vedoucí z Východní Asie přes Střední Asii do Středomoří.

Všechno dělal sám (zastával práci startupu asi o dvanácti lidech – byl frontendový programátor, backendový vývojář, programátor databáze, Tor konzultant, Bitcoin analytik, projektový manažer, partyzánský strategický manažer, CEO a hlavní investor) a stránku vybudoval až od zdrojového kódu.

Naučil se všechny programovací jazyky, které k tomu potřeboval. Bylo to jako vybudovat Amazon v jednom. Tady si ale při potížích nemohl jen tak napsat inzerát o pomoc, jestli by mu někdo píchl s webovou stránkou, která prodává drogy.

Radši to vybuduje pomalu, ale sám a bezpečně. Jednu věc ale ještě nedomyslel – kde sežene drogy pro svou novou stránku?

Pěstitel Ross

Pronajal si proto tajné sklepení a začal v něm pěstovat LSD. Ve velkém. Jednoho dne tam vzal i Juliu. Oči jí přelepil páskou, aby při převozu nevěděla (pro svou vlastní bezpečnost), kde se jeho nová farma nachází. Julia překvapivě neutekla, protože jí to přišlo vzrušující (ví tajemství), a hlavně tahle drogová farma nevypadala jako v amerických filmech – nikde nebyli polonazí otrhaní chlapi ani cihly s bílým práškem – tady šlo jen o pár polic s houbičkami.

O víkendech spolu obědvali u Rossů. Zatímco by normální texaská rodina strávila víkendové odpoledne žvaněním o fotbale nebo Fordu F-150 (americký pickup), Ulbrichotvi se bavili o ekonomice, libertariánské politice a žalostném stavu společnosti. Rossova matka ho naučila svažovat všechny stránky nějakého argumentu.

Otevření Silk Roadu

A bylo to tady – na konci ledna 2011, po více než roce, kdy Ross poprvé dostal nápad s online tržištěm drog, byl Silk Road konečně spuštěn. Málem by se to ale nestalo a Ross skončil ve vězení o pár týdnů dříve.

Majitel jeho drogové farmy totiž musel opravit rozbitou vodu a na všechno přišel. Rossovi řekl, že další, koho volal, byli policisté. Ross vtrhl do farmy a vše zachránil úplně na poslední chvíli. Neodradilo ho to ale a v budování Silk Roadu pokračoval. Podle plánu veřejnost anonymně informoval skrze různá na drogy zaměřená fóra.

Adrian Chen, bloger pro internetový deník Gawker, zabývající se temnými stránkami internetu, nemohl uvěřit svým očím. Nebyla ale jiná možnost, jak to ověřit. Stáhl si Tor, zaregistroval se, a požádal uživatele na Silk Roadu o anonymní interview.

Ross zatím řekl o svém spojení se Silk Roadem pouze dvěma lidem – Julie a Richardovi, který mu se stránkou pomáhal a pomoc odmítl, dokud mu neřekne, o co jde. Julia se o něj ale začala bát. Co když jednou její sen skončí?

Býčí oko na mých zádech

Po zveřejnění článku na Gawkeru se začal Ross obávat tvrdého protiúderu ze strany vlády. Na internetu si pustil video, kde senátor Chuck Schummer říká:

„Jde o nejdrzejší pokus o prodej drog online, jaký jsme kdy viděli.“

Julia samozřejmě byla pro ukončení stránky, a tak se začali permanentně hádat. Tajemství, které držela a které nemohla nikomu vyzpovídat, jí tížilo natolik, že už to nemohla vydržet.

„Musíš to skončit, jinak skončíš na zbytek života ve vězení. Jak pak můžu být vdaná a mít rodinu s někým, kdo je ve vězení?“

Rossova odpověď byla jako vždy anonymita plateb v Bitcoinu a anonymní internetový prohlížeč Tor. Tato stránka bude jeho největším přispěním společnosti. Po vysvětlení následovaly litanie o jeho legitimitě.

Nakonec se ale začaly na stránce prodávat i zbraně a Ross se tím Julie dokonce pochlubil. Ta na něj zůstala beze slova zírat. Právě v ten okamžik se podle mě pro ni stal démonem.

„Rossi, tohle není normální.“

„Proč ne?“

„Tak mi řekni, proč by někdo kupoval zbraně anonymně.“

„To není moje věc zodpovídat tuhle otázku; není na mě rozhodovat, proč někdo něco chce. To je na lidech.“

Obrovská chyba. Měl sice pravdu, ale takhle to ta holčina přece nemohla pochopit ani za mák. Jeho odpovědi byly sice pravdivé, ale naprosto bezcitné a arogantní. Vůbec se nesnažil Juliu pochopit a trval si na svém. Takhle se svět ke svobodě nepřesvědčuje. Ano, vláda je tyranie, ale prodávat zbraně online bylo v tu dobu naprosto směšné.

Pokud nezasvěceném člověku řeknete, že prodáváte zbraně proto, aby měli lidi čím se bránit před tyranií a násilím vlády, na 99 % si budou myslet, že jste zešíleli. Filozofie za tím stojící je ale naprosto správná. Pokud provádím dobrovolnou směnu (s níž souhlasí obě strany) a dělám to třeba ve velkém (drogový dealer), vládní jednotka rychlého nasazení mi může vtrhnout do sklepa a zamířit na mé lidi pod hrozbou zastřelení.

To je nepřípustné a já jsem zcela oprávněn se proti tomu přiměřeně bránit. Bez zbraní by se mi to ale dělalo jen těžko a státní kontrola veškerého střeliva pod záminkou naší vlastní ochrany (která je vnitřně rozporná, protože stejně skončí v bodě nula, kde je absolutní rozhodnutí) vlastně znamená legální (nikoliv legitimní!) odzbrojení nepřítele státu a upevnění moci vlády. Co je na tom ale nejhorší, lidé většinou takovou obranu neschvalují a při pohledu na policii mají pocit legitimnosti bez ohledu na násilí, které takto páchá, a na které Ross Ulbricht vytrvale upozorňoval.

Není totiž vůbec nic legitimního na tom bránit dobrovolné směně, kde není nikdo bit ani mučen!

Zlomená Julia raději odletěla do New Yorku za Erikou, svou jedinou a nejlepší kamarádkou. Svěřila se jí úplně se vším. Když se vrátila, řekla to Rossovi, který byl vzteky bez sebe, a opustila ho (byl bezohledný k tíze, kterou jí sdělováním veškerých novinek ohledně Silk Roadu uvaloval na ramena). Druhý den ráno, když kontroloval stav Silk Roadu, spatřil na své facebookové zdi příspěvek od Eriky:

„Jsem si jistá, že by autority chtěly vědět o drogové stránce Rosse Ulbrichta.“

Rozbrečel se, zavolal jí a nechal si slíbit, že to nikdy nikomu neřekne. Erica se totiž bála, aby se nezabil. Začal být ale paranoidní.

Kdo další to ještě ví? Tohle je hrubá trhlina v mé bezpečnosti.“

Naprosto chápu.

Jared a padesátitunový plameňák

Socha Flaminga, Federal Plaza, Chicago. Zdroj: Culture Trip

Na konci listopadu 2011 byli v Dirksenské federální budově dva muži se stejným příjmením Der-Yeghiayan. Padesáti devítiletý Samuel si právě připravoval dokumenty na další soud a jeho jednatřicetiletý syn Jared nesl batoh plný obálek s extázemi do Advokátní kanceláře Spojených států (k hlavnímu žalobci Spojených států v kriminálních případech).

Jeho cíl byl jasný – otevřít případ se Silk Roadem. Poté, co ho jeho nadřízený konečně povolal k vyšetřování stránky, začal Jared sbírat každičký důkaz.

„Tohle není jen o drogách, pane. To je o celé té stránce a o všem, co znamená. Je to o tom, jak lidé používají náš internet – vybudovaný vládou Spojených států – pro běh anonymního webového prohlížeče – také vytvořeného vládou Spojených států – a náš poštovní systém – pro obcházení zákonů naší země. A není tu nic, co můžeme udělat, abychom je zastavili.

Tohle je jenom začátek. Teď jsou to drogy, ale může to být později využito pro terorismus. Představte si ten nejhorší scénář, kde skupinka jako Al Qaeda použije tuto stránku, aby zkoordinovala útok proti Americe.“

Ross se mezitím rozhodl opustit Austin. Prodal většinu svých věcí a odletěl do Austrálie.

V první části Jaredovy řeči je obsaženo tolik ekonomických omylů, že upozorním jen na ty hlavní. Zaprvé, zaměňuje celek a jedince, aby vyfabuloval ze Silk Roadu útok na celou Ameriku, což je výborná strategie, jak poštvat lidi. Pokud řeknu, zloděj okradl úředníka, spoustu lidí to ponechá chladnými, pokud ale řeknu, že zloděj okradl Ameriku, reakce je zcela jiná, bouřlivější.

Zadruhé, Jared zvýrazňuje, že Tor i internet vymyslela vláda a lidé stojící za Silk Roadem si dovolili ho zneužít. Tady je jasně patrná dvojakost Jaredova pohledu na svět. Je vláda a my ostatní smrtelníci. Pro vládu zjevně platí jiná pravidla. Jared uctívá stát a staví ho nad lidi.

Druhá část řeči můj názor na tu první jen potvrzuje. Je tady ale malý rozdíl v tom, že teroristé skutečně útočí proti všem Američanům (na rozdíl od regulérní války, kde proti sobě fakticky neútočí země, ale jejich vlády, které lidi zmanipulují v názor, že útočí všichni lidé nepřátelského státu). Řešení proti nim ale v žádném případě nevidím v nastolení státu, ale v soukromých policejních a obranných (vojenských) agenturách.

Carlův zítřek

Většina lidí, jak kráčí svými životy, dojde k názoru, že zítra udělají něco opravdu velkého. Zítra bude ten velký den, kdy se probudí a objeví, proč přišli na tuto Zemi. Pak ale zítřek přejde v realitu. Stejně i jako další den. Zanedlouho si uvědomí, že už jim mnoho těch zítřků nezbývá. Carl tenhle pocit znal moc dobře.

Zdroj: Business Insider (původní zdroj: Forbes)

Seděl v nafialovělé kóji v mrakodrapu v centru Baltimoru (městě ve státě Maryland na východním pobřeží Spojených států, mezi Washingtonem a Filadelfií), zíral do svého počítače, pak si sbalil věci a odešel domů. Další den, další zítřek. Byl znám jako „sluneční agent“, pracující pouze tehdy, když je venku světlo. Byl u DEA (Drug Enforcement Administration – jeden z federálních policejních orgánů Spojených států, který se zabývá bojem proti pašování a distribuci drog).

Když nastoupil, tak ho vykopávání dveří a volání „lehněte si, kurva, na zem!“ bavilo. Jak ale léta plynula, práce omrzela. Jeho pokles byl také zapříčiněn faktem, že se mu povedlo řídit pod vlivem alkoholu, což málem nadobro zničilo celý jeho život. Pán ale zakročil, odpustil a nabídl Carlovi pracovní místo solárního agenta. Od té doby se toho moc nestalo. Až doteď, do ledna 2012.

Jeho nadřízený, Nick, mu řekl, že se zúčastní vyšetřování případu Silk Roadu. HSI v Baltimoru totiž nebyl drogový team (zaměřovali se spíše na pašování věcí jako padělků kabelek Louise Vuittona apod.) a potřeboval k sobě nějakého agenta z DEA.

Variety Jones

Ross se na Silk Roadu spřátelil s chlápkem, který si říkal Variety Jones. Našel totiž na stránce pár závažných bezpečnostních chyb a měl podobnou vizi jako Ross. Akorát i pestrou drogovou minulost, jak se později při vyšetřování zjistilo. Variety Jones (dále už jen VJ) se stal někým jako mentorem mladého a nadějného vizionáře.

Jared nakupuje

Jared postupně zjišťoval neprostupnou byrokratickou zeď, která mu ztěžovala práci na případu. Strávil dny a noci zjišťováním různých informací, začal se méně věnovat rodině i svému synovi, a k tomu všemu to zatím vůbec nikam nevedlo.

Když si představil, jak dlouho by trvalo schválit povolení k provedení kontrolovaného nákupu na Silk Roadu, radši ho provedl na vlastní pěst. Podobně, jako když hledal khan, tak i teď se bude snažit najít shodné znaky zásilek pocházejících z tohoto tržiště a trekovat pašeráky.

Strašlivý pirát Roberts

Dread Pirate Roberts (dále už jen DPR) byl geniální plán VJ pro případ, kdyby se něco podělalo. Myšlenka byla taková, že DPR se jako titul mohl předávat z jedné osoby na druhou, a tudíž pak nešlo Rosse spojit s konkrétními zločiny kolem Silk Roadu. Mohl začít takřka s čistým štítem.

Zdroj: QMX Online

Ve skutečnosti byl DPR jen jeden – Ross. Udělal to, když byl ve Vietnamu. Přejmenoval se z Admina na DPR. Dread Pirate Roberts byla postava ze známé pohádky The Princess Bride („Princezna Nevěsta“), která svůj titul po generace předávala dál. Touto dobou Ross vydělával přes půl milionu dolarů měsíčně na poplatcích za prodej drog. Variety Jones napsal:

„Můj pošťák je drogový dealer, akorát o tom neví.“

Znovuzrození Carla Forceho

Carl chvíli po zainteresování do případu Silk Roadu přišel na to, že tahle stránka změní všechno. Z DEA se možná stane agentura pro boj s kyberzločinem. Ostatní agentury, jako NSA nebo FBI, které nikdy nevedly drogové případy, takže možná vytvoří nová oddělení. Carl spatřil nový Divoký Západ a chtěl se stát jeho součástí. Začal být posedlý hledáním informací o Silk Roadu. Jeho doposud nudný život se naprosto změnil.

Ó, kapitáne, náš kapitáne!

Rod Silk Roadu nové jméno jejich vůdce neměl pouze rád – on ho, kurva, zbožňoval. Dealeři byli úplně posedlí pocitem, že neprodávají jenom drogy, ale že se stávají součástí povstání, které se navždy chystá změnit celý legální systém.

VJ začal DPR nazývat kapitáne.

Vyhlídka na legalizaci drog zajišťovala budoucím generacím vidinu, kde nebudou trávit své životy ve vězení kvůli prodávání a nakupování drog. Jeden ze zaměstnanců DPR dokonce pyšně prohlásil:

„My opravdu dokážeme změnit svět. …Máme opravdu to štěstí. … Taková příležitost se vyskytne jen párkrát za sto let.“

To vysvětluje ideologii a motivaci, která hnala dealery dál. Každý vůdce měl svou ideologii, pro kterou byli ochotní jeho lidé padnout. Pro Hitlera to bylo silné Německo, pro Napoleona to byla Francie a pro DPR to byl svět, kde lidé nejsou trestáni za dobrovolné vpravování látek do svého vlastního těla.

Už Murray N. Rothbard napsal, že libertariánské učení nemůže být jen vytesané do kamene. Musí to být něco, za co jsou lidé ochotni bojovat. Žádné dvouprocentní snížení daní, ale zrušení daní. Žádná částečná legalizace prostituce, ale úplná legalizace. DPR zvolil strategii svobody zajímavě, ale už od začátku neměl proti vládě nejmenší šanci, protože ani veřejnost si nemyslela, že je správné drogy legalizovat, natož aby chápala, že to není otázka osobních preferencí, ale principu svobody.

Myslím, že DPR se málo soustředil na vysvětlení svých myšlenek (myslím si to pouze na základě této knihy). Myslím, že se vůbec nevžil do někoho, komu se drogy příčí. Myslím, že se nechal příliš pohltit tou směsicí vzrušení a ohrožení, které neustále pociťoval. Je to škoda, když už k sobě přitáhl tolik pozornosti.

Myslím, že dal minimum energie do vylepšování vztahů Silk Roadu s veřejností. Libertariánská filozofie není myšlenka, která by se dala předat pouhým spuštěním online tržiště s drogami. A mimoto – pokud chtěl pomoct s vytvořením svobodné společnosti, tak zbraně by podle mě byly to poslední, co by vláda zlegalizovala. I když to mu můžeme odpustit, protože pro zbraně nakonec vytvořil samostatný web Armory.

Touto dobou si začal Ross psát na svém laptopu, kterým byl absolutně posedlý, deník. V jeho z prvních záznamů se psalo: „Představuju si, že jednoho dne možná bude sepsán můj příběh a bude dobré proto mít jeho podrobný popis.“

Jediné, co ho tížilo, byl dvojitý život a nekonečné lži. Navíc, řídit Silk Road nebyla procházka růžovým sadem – každou chvíli se něco posralo a Ross strávil i 18 hodin na počítači. Byl to život v permanentním stresu a strachu z prozrazení.

Carl, Eladio a Nob

Pro DEA agenta bylo jít do utajení něco nepředstavitelně vzrušujícího a nervy drásajícího. Když jste to dělali správně, chytli jste pár lumpů, ale když jste to posrali, chytli oni vás. Carl Force se to naučil před čtrnácti lety jako začátečník u DEA, kdy jeho první případ byl v Coloradu. Tam se naučil dokonale infiltrovat mezi zločince.

Teď ale na rozdíl od reality bude schován za klávesnicí, a tak může být naprosto kýmkoliv, kým chce. Stal se proto dominikánským pašerákem s kontem 25 milionů amerických dolarů za prodej kokainu a heroinu. Vybudoval si kompletní backstory (příběh, který za ním stál), připojil reálnou fotografii a dal si jméno podle města zničeného v Bibli – Nob. Jeho pravé falešné jméno bylo Eladio Guzman.

Před tím se konala spousta meetingů na téma vhodné strategie vyšetřování, ale Carl se na to vykašlal a 21. dubna 2012 napsal DRP, že ho obdivuje a že chce koupit jeho stránku.

Brzy přišli agenti z Baltimoru i Chicaga na to, že mají společný cíl – vypátrat toho, nebo ty, kteří stojí za Silk Roadem. Konal se proto koordinační mítink, kde byla vyžadována otevřenost, která ale odporovala nepsanému pravidlu kariérního postupu. Vyvstala proto malá bitva mezi Jaredovým Chicagem a Carlovým Baltimorem.

Vzpoura

Uživatelé Silk Roadu si po čase začali ztěžovat na příliš vysoké poplatky, které byly přes šest procent bez ohledu na velikost zásilky, čímž trpěli zejména ti větší pašeráci. DPR to vyřešil na úkor ceny menších zásilek, což mělo za následek bouřlivý odpor, takže to zase poupravil. Mimoto ale vedle Silk Roadu začaly vznikat malé byznysy, které se snažily být lepší.

Miliarda dolarů?!

Kdyby Carl v přestrojení na Noba napsal DPR o pět měsíců dříve, když měl krizi s Juliou, možná by na to přistoupil. Dnes už ale ne. Ze stránky se stal milionový regulérní byznys, Ross zaměstnával armádu anonymních programátorů a drogových manažerů. Proto si DPR řekl o devítimístnou částku a Carl pochopil, jak obrovský celý tenhle případ může být.

Proto zvolil jinou strategii nazvanou Masters of the Silk Road, což byl projekt pro ty největší pašeráky, kde se operovalo s desítkami kilogramů až s tunami drog. Carl alias Nob zajistí bezpečné drogové cesty pro takové množství, protože za sebou má přes dvacet let zkušeností. Potom, co to DPR napsal, nakráčel do Nickovy kanceláře a řekl mu, co udělal.

Jdi do prdele! Jdi, kurva, do prdele!

Ctižádostivý miliardář v Kostarice

Ross zvýšil bezpečnost. Jeho zaměstnanci teď museli znát spoustu ověřovacích otázek a odpovědí, jako například:

„Můžeš mi doporučit nějakou knihu?“ „Cokoliv od Rothbarda.“

Na konci května Ross odletěl do Kostariky, kde jeho rodina vlastnila menší enklávu zvanou Casa Bambu. Ráj s internetovým připojením.

S VJ byl teď DPR jako nejlepší kamarádi. Neshodli se jen na jediné věci – na heroinu. VJ totiž zažil ve vězení, co to s lidmi dělá. Byl bych rád, kdyby to svinstvo zmizelo. Teď, když pomáhal k chodu miliardové stránce s drogami, pocítil morální zodpovědnost.

DPR argumentoval, že by kamarádovi pomohl s odvykáním z toho svinstva, ale nikdy by mu fyzicky nebránil si ho vzít. VJ nakonec ustoupil, protože před lety spolupracoval na online fóru, kde se prodávala tráva, a to se rozpadlo právě kvůli tomu, že ani jeden ze zakladatelů nebyl ochoten v určité věci ustoupit tomu druhému.

Zbrojnice

Zdroj: The Daily Dot

Zbrojnice (Armory) vznikla v reakci na stížnosti uživatelů ohledně spojování pouhých pašeráků drog s pašeráky zbraní, DPR proto tento nejkontroverznější segment vyčlenil mimo Silk Road. Mělo to i negativní dopady na prodej trávy.

Babka sem přijde kvůli svým levným kanadským lékům, a ne aby zavadila o 9mm Glock.

Navíc přeprava zbraní poštou byla mnohem komplikovanější než přeprava drog, takže se na sociálních sítích poohlédl po někom, kdo má zkušenosti nebo pracuje pro přepravní službu jako FedEx nebo DHL. To poslední, co chtěl, bylo, aby jeho zákazníkům klepali na dveře chlapi z ATF (Bureau of Alcohol, Tobacco, Firearms, and Explosives – Úřad pro alkohol, tabák, palné zbraně a výbušniny; americká federální agentura spadající pod americké ministerstvo spravedlnosti, která se zabývá vybíráním daní a dodržováním zákonů, týkajících se alkoholu, tabáku, střelných zbraní a výbušnin).

Umlčení Julie

Julia Rosse stále milovala a její část někde uvnitř pořád doufala, že si pro ni přijde zpět. Z romantické schůzky se ale vyklubalo účelné umlčení. Sdělil jí, že už na stránce nedělá a že ji předal někomu jinému.

Chris Tarbell, FBI

Chris Tarbell byl znám svým zvláštním smyslem pro humor, který se projevoval naprosto sračkoidními otázkami v tu nejméně vhodnou chvíli – např. byl bys radši dvojnásob přibral, nebo byl dvojnásob vysoký?

Zdroj: Leading Authorities International

On i jeho lidé z týmu (kybernetická divize FBI v New Yorku), stejně jako FDNY (New York City Fire Deparment) nebo NYPD (New York City Police Department), měli bar, Whiskey Tavern, kde šli pětkrát týdně do sraček (to je doslovně napsáno v knize). Dnešní noc byla ale výjimečná, protože Chris byl zodpovědný za nedávné dopadení nechvalně známé hackerské skupiny LulzSec, o níž média říkala, že je nepolapitelná, a která např. hodila off-line (mimo provoz) stránky, to vše jen pro zábavu. Bylo co slavit.

Chris byl extrémně vytrvalý a soutěživý člověk, který dosáhl čehokoliv, co si vzal do hlavy. Kdyby jeho parťák zvedl na bench 450 liber (přes 200 kg), cvičil by měsíce, jen aby zvedl 500 liber (téměř 230 kg), což mimochodem doopravdy dokázal.

Jeho úspěch spočíval v tom, že si vyzkoušel něco předtím, než se to stalo.

Noc před zkouškou na střední škole si udělal testovací jízdu, aby si byl jistý, že dorazí na čas. Během prvních pár týdnů v úřadu zase zmapoval celou kancelář i se značkami, kdo je kdo. Jeho posedlost plánováním neznala mezí.

Když se ho Tom, člověk z týmu, zeptal, co bude další velká věc, na kterou se zaměří, řekl Silk Road.

Ross přichází do San Francisca

San Francisco bylo Rossovi příjemné. Zdejší CEO (výkonní ředitelé) velkých firem byli také posedlí volným neregulovaným trhem. Nenechte vládu rozhodovat. Nechte rozhodovat trh. Nechte na lidech rozhodnout, kdo zvítězí, ne na politicích. Měníme svět a děláme ho lepším místem.

To bylo kontradikcí k současným problémům Silk Roadu. VJ byl proti heroinu, a navíc sdělil DPR, že i když se snaží osvobodit lidi od vlády, tak budou až do konce dní drogovými pašeráky. S tím DPR vehementně nesouhlasil. Dokud nepřekročíme hranici naší práce, děláme pouze dobro.

„Ha, kámo, jsme drogoví dealeři. Jakou hranici bychom neměli překročit?“

„Vraždu, krádež, lež, násilí na lidech. Tuhle hranici. A vzhledem k ní nejsme kriminálníci.“

VJ Pirátovi také doporučil, aby si sehnal dobrého právníka a kontakty na nejvyšších místech. Ross se ale neplánoval nikdy nechat chytit.

Čím ale VJ Piráta dorazil, byl návrh na formalizaci jejich partnerství jako prevence možných konfliktů v budoucnu – buď padesát na padesát, nebo on (VJ) 100% podíl. Ross ale nechtěl rovnocennost – on to přece vytvořil a on byl pánem. Nakonec z téhle diskuse sešlo.

Chris Tarbell v Pitu

Tarbell seděl v newyorských kancelářích FBI v místě přezdívaném the Pit (jáma) a mluvil s ostatními agenty FBI. Zvažovali, zda by se měla divize pro kyberzločin FBI zapojit do případu Silk Roadu.

Vždy bylo kruciální zachytit kriminálníkův notebook dříve, než ho zaklapne a než se stroj neprolomitelně zašifruje. Chris se už jednou takto nachytal. Nejlepší bylo zločince přistihnout ještě s prsty na klávesnici.

Tou dobou (pravděpodobně – nebo to autor poskládal přímo za sebe, aby příběh dával větší smysl) se DPR zrovna s VJ dohodli na nejnovějších bezpečnostních opatřeních – tlačítku poslední pomoci a silnému šifrování. Dalším krokem bylo ověřit své přímé zaměstnance, zda nepracují pro DEA nebo FBI, a proto si od nich vyžádal průkazy totožnosti. To bylo chytré, protože v případě potíží se na ně dalo svést spousta zločinů. Posledním krokem byl tzv. nouzový plán, kdyby se všechno posralo, a spousta záloh (Ross měl miliony dolarů na USB discích v Bitcoinech).

Jaredův názor na libertarianismus

„Hledám nějaké knihy z Misesova institutu.“

Poslední věc, kterou chtěl, by bylo se dostat s někým do diskuse na toto téma. Po přečtení pár knih shledal, že jsou argumenty autorů pouze sérií ospravedlnění pro dělání věcí ve světě bez přebírání zodpovědnosti nad těmito akcemi, které mohou ovlivnit ostatní lidi.

Aby to bylo ještě horší, Jared zaslechl, že protistrana z HSA v Baltimoru a DEA agent Carl se dostal blízko DPR a že s ním v utajení chatoval. Potřeboval nějaký průlom – cokoliv, třeba jen malou známku toho, že jde správným směrem. DPR mezitím odcestoval do Dominikánské republiky, domoviny pirátů. Problémy s webem se množily.

Carlovi se zamlouvá DPR

Brzy ve vyšetřování vyšlo najevo, že se rozjíždí bitva o to, kdo chytí DPR a kdo si na něm udělá kariéru. Nikdo ale kvůli tomu neignoroval rozkazy svých nadřízených do takové míry jako Carl. Carl také uměl velmi dobře pracovat v utajení. Až moc dobře. Někdy se totiž stíral rozdíl mezi poldou a parchantem. V nočních klubech, kde se se svými cíli opíjel do němoty, neměl problém i s tzv. bad girls, a úplně v klidu si užíval jejich společnosti, zatímco správňácký agent by striktně sledoval toho, koho má.

K DPR se dostal dokonce tak blízko, že spolu mluvili i o dietě. Nob alias Carl při tom musel vypadat jako podřadný pracovník žádající Steva Jobse o radu (Jobs byl svými dietami a perfekcionismem nechvalně známý). Mělo to i své proti.

Pro Carla, který přes dekádu bojoval proti drogám a zatýkal jednoho dealera za druhým a nedostal se prakticky nikam, to znamenalo zahlodání nad jeho posláním na světě. Najednou argumenty DPR pro drogy začínal chápat. Možná odpověď proti všemu násilí s nimi spojeným včetně plýtvání vládními zdroji a tisíci lidmi končícími ve vězení opravdu spočívala v úplné legalizaci drog. Možná Carl stojí na špatné frontě války. Tady bych vyžadoval přesný přepis Carlovy komunikace z Rossova laptopu.

Kontrolovaný nákup drog

Marco Polo task force byla pracovní skupina pro více agentur se sídlem v Baltimoru. Název dostala „Marco Polo“ v souvislosti s historií drogového trhu. Zahrnovala nakonec vyšetřovatele z FBI, DEA, DHS, IRS (Internal Revenue Service, agentura pro kontrolu příjmů), americké poštovní inspekce, americké tajné služby a Úřadu pro alkohol, tabák, střelné zbraně a výbušniny.

Carlo se stýmoval s jiným agentem z tajných služeb – s Shawnem Bridgesem (USSS – United States Secret Service, Tajná služba Spojených států amerických, mateřská organizace DHS), kdo se připojil do Marco Polo komanda, kvůli pomoci se sledováním vypraných peněz. FBI by jim možná pomohla cracknout (tzn. nabourat se do) Tor a najít DPR. NSA se nikdy nezabývala drogovými případy, a tak se rozhodli, že využijí jednoho Shawnova kontaktu. NSA byla oprávněna zasahovat pouze do případů, které by mohly ohrozit bezpečnost Ameriky. Analytik je proto zklamal. S tímto vám pomoci nemůžeme. A by the way, k téhle komunikaci nikdy nedošlo.

Shaun Bridges, USSS. Zdroj: New York Daily News

Další alternativou bylo přímo nakoupit nějaké výbušniny. To by dokázalo, že Silk Road a další stránky z Dark Webu mohou být zneužity, a tedy znamenají potenciální narušení bezpečnosti Ameriky. Když to Carl řekl Nickovi, byl varován, že bomby nespadají pod DEA stejně tak, jako drogy pod NSA. Tento plán stejně ale na poslední chvíli selhal.

Mezitím si Nick ze záznamů chatů Noba s DPR všiml, že je jejich komunikace nezvykle detailní a osobní. Bylo ale těžké mu to zazlívat. Bylo přece třeba si vybudovat u DPR důvěru.

Následoval kontrolovaný nákup drog, kterého se zúčastní pouze DPR. Plán byl takový, že DPR Nobovi osobně pomůže prodat velkou zásilku heroinu nebo kokainu.

Orgány

Zamítnout prodej orgánů by pro Rosse znamenalo hrubé porušení jeho filozofie. Copak je Facebook nebo Twitter, aby lidem diktoval, co smějí a co nesmějí? Koneckonců, Silk Road byla pouze platforma. Zbraně se daly koupit i na eBayi, a také ho přece nikdo nezavřel, tak proč by Silk Road nemohl prodávat i lidské orgány?

Teď si možná řeknete, že prodeji některých věcí musel vždy předcházet zločin, a proto je třeba ho zakázat. Není tomu tak. Jak jsem poznamenal o hodně výše, tak zbraně ne vždycky slouží k útočné agresi. Stejně tak, prodeji orgánů ne vždycky předchází vražda a stejně tak háčkovací počítačové nástroje ne vždy slouží k počítačové krádeži.

Může to znít naprosto šíleně. Ale tak dobře, při 99 % případů předchází nákupu orgánů zločin. Zakažme ho. I kdyby to tak bylo, tak ne. Vláda by totiž plošným zákazem porušila práva těch lidí, kteří orgány prodali a nakoupili zcela legitimním způsobem a se souhlasem dárce.

Logickým dedukováním vpřed pak dojdeme k závěru, že na to, aby byl nějaký vládou vydaný zákon spravedlivý, tak by musel být absolutně pružný vůči jakýmkoliv podmínkám, které mohou nastat. To ale není možné.

Přece nemůžete povolit obchod s orgány!

Dokud nepovolím soukromou policii a neodeberu monopol na násilí státu, pak možná ne, protože lidé budou mít jen velmi omezené možnosti osobní ochrany, kterou stát poskytuje ve stylu „všem stejně“, i když neexistuje důvod, proč by všichni měli mít stejné množství této „komodity obrany“.

Bílý dům v Utahu

Kdyby nic, tak se s nákupčím dealerem toho zosnovaného kila kokainu DPR alespoň párkrát musel spojit. Zprostředkovatel prodeje, kdo onoho nákupčího měl najít, byl Curtis Green, jeden z klíčových zprostředkovatelů na Silk Roadu. Agenti se rozhodli provést kontrolované doručení.

Zatčení dopadlo podle plánu. Curtis měl i některá velmi nadstandartní privilegia, jako např. odpojovat lidem účty nebo operovat s Bitcoiny uživatelů. Přesněji řečeno se stovkami tisíc Bitcoiny. A tehdy se Shawn Bridges z tajných služeb rozhodl převést 350 tisíc Bitcoinů na svůj osobní účet.

Tou dobou se zcela nezávisle na Shawnovi rozhodl Carl pro něco podobného. Raději, než odcizit peníze, si ale nechal platit za přeprodávání informací o vyšetřování přímo samotnému DPR.

DPR velmi brzy zjistil, že se jeden jeho klíčový člověk dostal do problémů. A věděl i o krádeži těch Bitcoinů. To zase věděl Carl z chatů v přestrojení za Noba. Když se Marco Polo komando vrátilo do Salt Lake City do hotelu Marriot shromáždit s Curtisovými přístupy všechno, co se dá, Curtis byl vyděšen k smrti. Řekl všechno, co věděl. Carl se pak dozvěděl o ukradených Bitcoinech, a tak ho se Shawnem mučili topením v umyvadle (a udělali důkaz pro DPR).

Pokud by obávaný DPR nechal Curtise být, bude to vypadat, jako že je naprosto v pořádku vyzpívat všechno poldům a zmizet se stovkou tisíc dolarů. To bylo nepřípustné. Navíc Curtis vážně ohrožoval Silk Road, protože toho věděl příliš mnoho. DRP ho proto nechal zabít a sám si argumentoval, že síla je při ochraně osobního majetku přípustná. Přesně v tu chvíli u mě bohužel skončil (dokud jsem si nepřečetl jeho obhajobu o padělaných důkazech). Jeho ultimátní test libertariánské teorie byl zcela nelegitimní. Akorát ještě najít nějakého vraha, který by to provedl.

FBI se zapojují do honu

Mezitím, co agenti z FBI neztratili o Silk Road zájem, se věci od poslední diskuse ve Whiskey Tavern neposunuly. Povětšinou to bylo kvůli byrokracii systému, kterou Chris Tarbell nemohl vystát. Nakonec, po měsících vyjednávání, se příležitost naskytla sama – žena z DEA v New York City si přišla pohovořit o té stránce a zeptat se Tarbella a jeho party, zda pomůžou s vyšetřováním. Její kancelář si dokázala poradit s fyzicky prodávanými drogami, nikoliv ale s vymoženostmi jako Tor nebo Bitcoin.

Tarbell ale nechtěl, aby jeho tým dělal asistentku pro DEA v New Yorku. Pokud FBI měla jít po Silk Roadu, tak jedině samostatně. To vedlo k dalším potížím, protože vyšší místa neustále namítala, že v popisu práce FBI nejsou drogy, ale počítače. Meeting s DEA (s tou agentkou) ale vnukl Tarbellovi nový nápad. Stránka se přece už dávno nezaměřovala pouze na drogy – byly zde i hackovací nástroje.

Po dlouhých měsících tak Tarbell konečně otevřel nový případ č. 288-3-696. Vedle HSI v Chicagu, komandu v Baltimoru a dalších vedoucích federálních pracovnících v New Yorku tady teď byla další agentura zapojená do honu po DPR – kybernetická divize FBI.

Únor 2013

Online svět i off-line svět Rosse Ulbrichta byl tou dobou v troskách. Jeho zaměstnanci podělávali svou práci, a dokonce i VJ nedoručil včas nějaký bezpečnostní kód. Byl single a opuštěný a nemohl o tom s nikým mluvit. Na vrch této melancholie mu Curtis Green ukradl 350 tisíc dolarů v Bitcoinech a někdo další ještě 800. to bylo dohromady přes milion dolarů. DPR proto zaplatil 80 tisíc za vraždu Curtise Greena.

Preston Bridges

Šestnáctiletý Preston Bridges zemřel na oslavách po ukončení studia na střední škole v Perth (Austrálie) – po požití LSD (party pack N-bomb LSD ze Silk Roadu) dostal tak silné halucinace, že vyskočil z druhého patra a v nemocnici následkům zranění podlehl.

Jde o argument emocí – podívejte, támhle na to umřel mladý kluk! Musíte s tím okamžitě něco udělat! Masy pak bouřlivě schvalují vládní politiky při boji proti drogám. Myslíte si ale, že já drogy uznávám? Ani náhodou. A proč jsem tedy proti jejich zákazu? Protože jejich zákaz viditelně porušuje právo člověka na své vlastní tělo.

Gary Alford, IRS

IRS měla více moci než muži se zbraněmi. A Gary Alford byl obrovitý chlap s širokými rameny posedlý trojnásobným čtením úplně všeho, co se přečíst dalo. Noviny, příručky, internetové články, emaily. Prostě všechno. Když byl malý, tak slyšel, že mozek si čtením zapamatuje jen malé procento informace. Když se narodil, tak New York čelil výpadku elektřiny způsobenému bouří z tepla.

Když jsem se narodil, tak jsem vypnul New York.

Jeho nadřízený mu sdělil, že se bude zaměřovat na praní špinavých peněz se Silk Roadu. Gary se tedy hned pustil do práce a začal u onoho prvního článku na Gawkeru.

Zdroj: The New York Times

V létě roku 1977 policie dopadla Davida Berkowitze, šestinásobného sériového vraha z New York City známého jako Son of Sam. Vypátrala ho z parkovacích lístečků blízko míst vražd. Na internetu musí být také něco jako ty parkovací lístečky.

Nouzový plán

Byl červen 2013 a nejvyšší čas na Rossův nouzový plán. Jeden člověk už mu vyhrožoval smrtí a šly po něm snad všechny bezpečnostní složky Spojených států. Bod číslo jedna byl najít místo, kde se dá žít pouze s hotovostí. Zdrhl proto do San Francisca (Kalifornie) do čtvrti Outer Sunset, kde mohl zaplatit v hotovosti nájem 1200 dolarů měsíčně.

Další na řadě byla tvorba nové identity. Nosit v hlavě život třetí osoby už ale bylo neúnosné. Nájem si zařídil jako „Joshua Terrey“. Vztah s jeho novou exotickou dívkou Kristal z Portlandu (Oregon, severozápad USA, kousek pod Seattlem) musel skončit. Nedalo se někoho milovat, a přitom mu ze sebe poskytnout pouze polovinu.

Kvůli únikům a loupežím si Ross najmul tzv. „Ďábelské anděly“, kteří měli za úkol zlikvidovat kohokoliv, kdo mohl Silk Road nějak vážněji ohrozit. Stal se regulérním mafiánským donem, posílajícím lidi pár stisknutími kláves na věčnost. Věci se začaly podělávat ještě více než předtím, a k tomu všemu došlo kvůli chybě v kódu k úniku IP adresy Silk Road serveru. Kdyby kdekoliv tou dobou FBI sledovali provoz na internetu, mohli by jednoduše zjistit jeho lokaci, kterou Ross už dva roky tak usilovně a úspěšně utajoval.

Enormní počet problémů ale brilantně vyřešil lepší motivací svých „vojáků za svobodu“. To bylo přesně to, co v těch hořkých časech tlaku ze strany hackerů a zákona potřebovali.

Jsme na pokraji přeměny lidské civilizace.

Jednou řekl svému zaměstnanci:

„Dovol mi říct jednu paralelu. Muž vstoupil na staveniště. Většina pracovníků pracovala pomalu a se smutnými protáhlými obličeji. „Co to děláte?“ otázal se jich. „Co si asi myslíš, že děláme? Opracováváme kamenný bloky.“ Pak se ale podíval na jiného pracovníka, kterému obličej zářil radostí. Vypadal, že pracuje dokonce dvakrát rychleji než všichni ostatní. Proto k němu přistoupil a také se ho otázal, co dělá. Pracovník se otočil a řekl: „Buduji katedrálu pro slávu Boží.“ Když se tě někdo zeptá, co děláš, Ross pokračoval, řekneš raději, že řešíš problémy, nebo že pracuješ pro osvobození lidstva?“

Carl mění tým

Carl Curtise rychle přesvědčil, aby nakamufloval vlastní smrt a poslal mu fotografie, za které pod pseudonymem Nob dostal od DPR 80 tisíc dolarů v Bitcoinech. Za pár měsíců přišel na to, že má životní šanci si ze Silk Roadu uloupnout zcela anonymně peníze. Vytvořil si proto hned dvě nové donášecí identity – a začal chatovat přes PGP chat (Pretty Good Privacy).

Parkovací lísteček na internetu

Doteď měla Garyho kancelář dostatek soukromí. Nyní byl však přeřazen do zcela otevřených kanceláří v New York City. Když se posadil, neexistoval směr, kterým by se podíval, a přitom to nebylo někomu přímo do očí. Garymu bylo sděleno, že kanceláře byly navrženy pro to, aby mezi sebou mohly pracovní skupiny otevřeně komunikovat o svých případech.

To mu ale nezabránilo, aby dostal geniální nápad. Vrátil se úplně na začátek – kdo se jako první zmínil o Silk Roadu? Vypátral Ardiana Chena z Gawkeru. Tak zagoogloval ještě hlouběji, až vypátral příspěvek na fóru Shroomery, kde se dne 27. ledna 2011 jistý altoid zmínil o stránce jménem Silk Road. Vygoogloval tedy Altoida.

Ha! Další příspěvky, tentokrát na jiném fóru, ale pod stejným nickem. Zde někdo přemýšlel nad něčím jako Heroin Store sestrojeným z Toru a Bitcoinu, a altoid dole připsal komentář, jestli už slyšeli o Silk Roadu. Následující dny Garry ta fóra kontaktoval a vytáhl z nich emailovou adresu frosty@frosty.com, která nahradila RossUlbricht@gmail.com.

Ross ji totiž okamžik po registraci vymazal a zůstala v databázi. Pak si ale Garry uvědomil, že stovky lidí o tom určitě mluvilo v privátních nevystopovatelných chatech. Toto ale stačilo, aby si Rosse přidal na seznam podezřelých. Šlo o ekvivalent parkovacího lístečku na internetu jako v případu Davida Berkowitze.

Teď už jsem věděl, že ho zanedlouho dostanou. Přitom šlo o neskutečně hloupou chybu.

Tarbell našel chybu

Tarbell projel diskusní fóra a zjistil, že server Silk Roadu na chvíli trpěl chybou, která vedla k úniku jeho IP adresy. Schovával se na Islandu. Zabralo to mnoho týdnů, než se k němu konečně dostali. Vše jim pak islandská policie předala v šedém flash disku. Heslo bylo „try to crack this NSA“, bez mezer, jako narážka na NSA z Islandu poté, co Edward Snowden zveřejnil přísně tajné informace o masivním sledování tisku.

Je to úplně otevřený! Je to úplně otevřený!

Rekonstruovali databázi a spustili off-line verzi internetového trhu s drogami.

Fake ID 1

Červenec 2013. Ross si nechal z Kanady poslat devět falešných pasů (ID – Identity Document) ze Silk Roadu. Při kontrole ale zásilky zadrželi, protože všechny byly téměř úplně stejné, akorát odesílatel byl pokaždé nějaký Harris z Vancouveru. Aby toho nebylo málo, jeden z nich byl adresován Andrewu Fordovi tady ze San Francisca. Vyšetřovatelé pak zjistili, že je v dopisech devět falešných ID. Devět! Jeden, dobře. I dva. Ale devět? Kdo by potřeboval devět ID? Vydali se na adresu 2260 Fifteenth Avenue in San Francisco. Andrew Ford byl Rossův pronajímatel.

 

Ross si užíval nový apartmán. Jeho spolubydlící s ním žil pod vědomím, že celé dny obchoduje s akciemi a živí se jako IT freelancer (člověk na volné noze). Ale očekávaná zásilka nějak nepřicházela.

Agenti si navíc spletli adresu, protože v té ulici došlo k pár záměnám (avenue za street).

Vzkříšení Julie

Juliin život v posledních měsících nebyl vůbec jednoduchý. Byla tady deprese a alkohol. A pak přišel starší muž s penězi, kdo ji mohl chránit. Měl rád štíhlá děvčata, a tak jak Julia začala nebezpečně ubývat na váze, aby se mu zalíbila, podařilo se jí vypěstovat poruchu příjmu potravy. A pak vyšlo najevo, že její ochránce má problém s alkoholem. Poté, co se u ní ve studiu zastavila jedna nábožná Španělka a pozvala ji do kostela, se všechno však změnilo. Konečně začala v něco věřit.

Fake ID 2

Bylo pozdě odpoledne, 26. července 2013. Agenti z DHS už byl na správné adrese, kam mělo dojít devět falešných řidičských licencí. Shodou okolností se na sebe podívali přes skleněné dveře přesně ve stejný okamžik. Ross byl přesvědčený, že už je to tady. Je konec. Ale nebyl. Ještě ne.

„Chápu, že nechcete udělat prohlášení, potvrzující, že tyto dokumenty jsou vaše, protože by vás to usvědčilo, takže, hypoteticky, pokud bych potřeboval tenhle typ dokumentů, odkud bych je získal? Řekněte mi to, čistě hypoteticky.“

A ten blbec, už ne k smrti vyděšený, odpověděl, že na Silk Roadu. Oni o něm totiž tou dobou vůbec nevěděli.

Cirrus

Jaredovi se podařilo zadržet dobrovolnou moderátorku Silk Roadu na chicagském letišti. Pracovala pro DPR jako asistentka. Jared jí dal ultimátum – buď teď bude pracovat pro něj, nebo bude mít co dočinění s někým z vlády, kdo už tak milý nebude. Pak se během pár dnů infiltroval do její role a navázal osobně komunikaci s DPR přes její laptop.

Jared mohl ze svého hotelového pokoje vidět pomník Jedenáctého září – místa, kde stála Dvojčata (WTC – World Trade Center, světové obchodní centrum). Věřil, že zastaví útok na Ameriku realizovaný nikoliv Boeingem 747 letícím přímo na dva mrakodrapy, ale webovou stránkou, která chce svrhnout zdejší demokracii. Téměř denně se obával, že přijde Al Quaeda, ozbrojí se přes Silk Road až přímo v Americe a nepozorovaně zaútočí. Měl demokracii spojenou s dobrem, což je omyl.

Po dlouhé noci strávené prací pro DPR jako Cirrus a pár hodinách spánku dorazil do federální budovy Kybernetické divize FBI v New York City, aby s Chrisem Tarbellem dali informace ze serverů a z Cirrova účtu dohromady a konečně dopadli DPR.

Jeden ze Silk Road serverů byl pojmenován „Mastermind“. Jak Jared studoval nákres Silk Road serverů vylepený na stěně kanceláře, všiml si IP adresy z Momi Toby’s offee shop v San Franciscu, Tarbell ho informoval, že jeden ze serverů byl smazán, ale ten, kdo ho smazal, po sobě pořádně nezametl stopy. Jak se probírali off-line kopií serveru, objevili z nepochopitelných důvodu dodatečně zašifrované úseky komunikace DPR s Nobem (PGP chat) alias Carlem.

Já jsem bůh

Julia přijela do San Francisca do Glen Parku a vletěla Rossovi rovnou do náručí. Ještě ten den ale přistihla Rosse, jak pracuje na Silk Roadu. Šla s ním dokonce i do kostela.

„Co si myslíš? Líbily se ti ty verše, co jsme četli?“

„Ano. Mám morálku. Vidím, jak je to pro některé lidi důležité. Opravdu to chápu, ale já něco takového prostě nepotřebuju.“

„A jak pak víš, co je správné a co ne?“

„Přemýšlím nad tím. A přemýšlím o tom sám.“

„Ale jak víš co je dobro a co je zlo bez nějakého bodu, na který se můžeš odkázat? Ježíš je můj vztah, který mi pomáhá se rozhodovat, zda konám v životě dobro.“

„Myslím, že člověk je sám sobě bohem a musí rozhodovat za sebe, co je správné a co ne.“

V jejích očích byl Ross svým vlastním bohem. Když dorazil bus, zahalilo je ticho. Věděla, že verše nepřijal, a protože si chtěla užít hezký den, tak změnila tón a nedaleko Golden Gate Brighe vystoupili. Na pokraji útesu pak podlehli svým vášním a přímo na trávě se spolu vyspali.

Nechápu, co ten dialog měl znamenat. On věří sobě, ona věří bohovi. V knize to ale vyznělo tak, že když člověk sám přemýšlí nad tím, co je morální a co ne, tak je špatný. Kniha vyzdvihla Juliu jako čistou duši, což podle mě není dobře. On nad tím na rozdíl od ní alespoň přemýšlel.

Je to Ross Ulbricht!

Gary četl všechny články DPR třikrát a viděl, jak DPR prohlašoval k následovatelům své legie, že konec vládních časů se blíží; že stát je nepřítel; že lidé by měli odepřít poslušnost federálním autoritám, včetně všech, kdo teď s Garym sdíleli společnou kancelář.

Je vidět, že autor knihy si nedal sebemenší práci se studiem Rakouské ekonomické školy a libertarianismem, přitom bych od něj jako od žurnalisty předpokládal, že se bude snažit být co nejvíce objektivní. A také je vidět, že Ross odmítal stát úplně.

„Myslím, že je to on.“

„Kdo?“

„Ross Ulbricht.“

„Myslíte, že ho najdete přes Google vyhledávání?“

„Vyhledejte mi Rosse Ulbrichta, přikázal asistentce.“

Garry nepředpokládal, že by našla něco nového, místo toho ale v záznamech byla ta věc s devíti falešnými řidičskými průkazy. Asistentka záznam přečetla včetně Rossovy hloupé poznámky o Silk Roadu a Garry zařval:

„Je to on!!!“

Ross se na stránce o programování, kde čerpal informace o Toru, přihlásil se svým Frosty mailem. A server na Islandu obsahoval adresu počítače, který patřil DPR – též pojmenovaný Frosty. A pak tu ještě byl bambilion digitálních stop na Youtubu a dalších sociálních sítích, kde bylo podle jazyka vidět, že ten samý člověk píše jako DPR. Je to Ross Ulbricht.

Pokud by nebyl v libertariánském klubu, možná by se nikdy nestal tím, kým byl dnes.

Tato kniha se stala bestsellerem, a proto vážným způsobem poškodila interpretaci libertarianismu.

Zatčení

Policisté už dva týdny sledovali každý jeho krok. Lokální FBI se ale bohužel rozhodla poslat do jeho apartmánu jednotku SWAT (Special Weapons and Tactics – speciální jednotka policejního oddělení v USA, která bojuje zejména proti gangsterům a teroristům; těžkooděná policie). To znamenalo vážné ohrožení otevřeného laptopu.

FBI ho spolu se Serrinem Turnerem vystopovala pomocí IP adresy použité k přístupu k jeho soukromému emailovém účtu.

Serrin Turner, FBI. Zdroj: Freeross.org

Carl zjistil, že už jde do tuhého, ale nepodařilo se mu DPR donutit ke smazání zašifrovaného chatu s Nobem, kde se navíc přepsal, protože hrál za příliš mnoho identit zároveň (každá donášela část informací a tento model Carlovi zajišťoval maximální vysávání peněz) – pod jménem French Maid se omylem podepsal svým vlastním jménem :-D.

Nakonec Rosse chytili v Sanfranciské veřejné knihovně. Do vyšetřování kolem Silk Roadu byly zapojeny snad všechny známé bezpečností agentury v Americe (DEA, HSI, DOJ, IRS, ATF a Advokátní kancelář Spojených států). Cirrus v utajení napsal DPR, aby ho donutil se přihlásit do všech administrátorských sekcí Silk Roadu včetně „Mastermind“ stránky, ke které se mohl přihlásit jen a pouze DPR. Dva mladí agenti předstírající hádku odpoutali jeho pozornost, a pak mu už jen nacpali ruce za záda. Ten den měl zavolat Julie a měli mít spolu erotický videohovor.

Spojené státy vs Ross William Ulbricht

Rossův právník byl Joshua Dratel, známý kvůli svým obhajobám notorických kriminálníků jako např. dvou mužů, kteří stáli za bombovými útoky v Keni a Tanzanii. Není třeba poznamenat, že autor knihy Rosse Ulbrichta nenávidí. Ross si Dratela vybral, protože byl pro jeho filozofii, že něčí víra nemůže být zločin a že systém by měl poskytnout spravedlivý soud každému – i údajným teroristům.

FBI se pokusila nalézt těla kompliců, které nechal DPR zavraždit Ďábelskými anděly, ale nic se nenašlo, takže pravděpodobně jen DPR natáhli o stovky tisíc dolarů, nebo těla dokonale zlikvidovali.

Důležité heslo k dokumentům v laptopu FBI vytáhla z RAM paměti. Když na Rosse celá situace dolehla, přiletěla za tím Julia (stále svéhlavě zamilovaná).

Ross pak odjel do Metropolitního nápravního centra v New York City, kde přebývali i nechvalně známí teroristé z Al Qaedy. Vězni pískotem přivítali nového prominentního rezidenta – piráta.

Advokáti přijížděli ze všech koutů země, aby bojovali za Rosse a protestovali proti krokům soudu. Všechno, co udělal, byla jen webová stránka, což nemůže být zločin. Měli by pak CEO Amazonu nebo Ebaye být také postaveni před soud, protože i jejich stránkami projdou drogy?

Soudce poznamenal, že obhajoba prezentovala výzkumy, které tvrdily, že zvýšená drogová distribuce může být pro společnost morálně lepší kvůli snížení násilí a zajištění prodeje kvalitnějších a bezpečnějších drog. To ho naprosto pobouřilo (takže vložil do procesu svůj vlastní hodnotový soud, což je pro spravedlivý soud nepřípustné).

„Bylo to, jako kdyby tvrdil, že protože prodával drogy přes internet, tak byl jiný. Žádný drogový dealer Soudu podobné argumenty nikdy nepředložil. …Jsou tady vedlejší oběti, které se stávají obětmi nebezpečných látek, které byly prodávány na Silk Roadu. Vznikají noví feťáci. Jsou tady i sociální oběti a v mnoha případech drogová závislost vede ke ztrátě se starat o vlastní děti, které mohou vyrůst zanedbané.“

Dobře. Automobil může zabíjet lidi, takže zakážeme lidem řídit. Stejně tak zakážeme vodu, protože se s ní mohou lidé utopit, a stejně tak i tučné jídlo, protože může vést k mrtvici. Argument vedlejšími obětmi je nesmysl. Feťáci se stávají feťáky dobrovolně a odepřít jim fet je porušením základního práva člověka na své tělo. Kdybychom přemýšleli jako ten soudce, tak nenajdeme žádnou logickou hranici, kde ukončit kontrolu našich životů, a skončíme v socialismu.

Konec

V muzeu Newseum, kde se nachází i artefakty z největších kriminálních případů v dějinách Spojených států, se v jedné vitríně z pancéřovaného skla nachází i Rossův laptop Samsung 700Z, jehož druhý oddíl na pevném disku, který patřil soukromému životu Rosse Ulbrichta, nebyl dosud dešifrován.

Zdroj: Twitter (fotograf: Cem Paya)

Carl Force a Chaun Bridges byli za své zločiny odsouzeni na 6,5 a 8 let (ukradli Bitcoiny a simulovali vraždu). Carla usvědčil onen unáhlený podpis pod jedné ze svých falešných identit, přes kterou DRP prodával informace. Shawn se na rozdíl od Carla nechtěl přiznat, a tak dostal vyšší z trestů.

Curtis Green měl dostat čtyřicet let, ale kvůli tomu, že ho dva federální agenti mučili a použili ho k získání peněz od DPR, tak ho propustili. On si pak udělal v souvislosti se Silk Roadem vlastní merch, kde prodává suvenýry.

Jak vznikala tato kniha

Konečně se dostáváme k tomu, co má většina podobných knížek v prologu. Nick Bilton měl přístup k více než dvěma milionům slov z komunikace DPR a jeho zaměstnanci. Byla v nich do detailu popsána každá myšlenka, která stála za každým rozhodnutím spojeným se Silk Roadem.

Autor osobně navštívil většinu míst, kde se Ross pohyboval, včetně osudné knihovny v San Franciscu a Glen Parku. Kvůli právní straně příběhu strávil přes 25 hodin s federálními agenty, kteří byli do případu zainteresovaní. Ross Ulbricht s ním ale odmítl mít interview (moc se mu nedivím :-D).

Závěr

Mark Karpeles, bývalý šéf Mt. Goxu. Zdroj: Business Insider

Kdyby to nebylo se štítkem „podle skutečnosti“, tak jde o skvělý kriminální příběh s dokonalou fabulací, návazností a ideálním hlavním padouchem. Za pár dní sem hodím odkaz na článek, který Rosse očistí (v knize není např. ani jediné slovo o Markovi Karpelesovi, stojícímu mimochodem za jednou z největších Bitcoinových burz na světě, nebo o způsobu získávání důkazů z Rossova laptopu).

 

ISBN-10: 1591848148

ISBN-13: 978-1591848141

Napsat komentář

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..