Inflace 3,6 % v únoru 2020 je v pořádku a mýtus o chamtivých podnikatelích stále žije

Říká se, že chamtiví podnikatelé zvyšují ceny, a tak nás neustále drží v kleštích, protože jsme stejně nuceni od nich nakupovat. Říká se, že nízká inflace je v pořádku, ale na otázku, jak moc velká, už nikdo nezná odpověď. Říká se, že inflaci ukazuje index spotřebitelských cen, na nějž je nahlíženo s posvátnou úctou.

Úvod

Dva druhy inflace

Meziroční míra inflace porovnává ceny oproti stejnému období předchozího roku.  Takto odhadovaná míra inflace nám ale neříká nic o tom, zda ceny v předešlém roce byly nižší. Porovnali jsme pouze inflaci v únoru 2019 a 2020. Co se dělo mezi tím, nevíme. Třeba se v průběhu roku 2019 ceny zvýšily, ale na začátku roku 2020 klesly pod hodnotu z února 2019. Kdo ví. Inflace v únoru 2020 je právě meziroční mírou inflace.

Pokud chci ale vývoj cen zohlednit ve všech měsících roku, použiji průměrnou roční míru inflace, tj. průměr z posledních 12 měsíců oproti minulým 12 měsícům.

K čemu je která? Pokud jsem např. nakupoval každý měsíc svačinu za 50 Kč, byla někdy inflace vyšší a někdy nižší. Za ten rok tedy na mě dolehla určitou měrou, přičemž období s velkými odchylkami bude korigováno delším časovým horizontem pozorování (1 rok). To je průměrná roční míra inflace.

Meziroční míra inflace mi neříká nic jiného, než že před rokem v ten samý měsíc byly ceny o tolik a tolik procent nižší. Může být zrovna „blbý měsíc“ a rozdíl bude velký. Více let trvající velký rozdíl mezi měsíci pak ovlivní i průměrnou roční míru inflace, proto se nám zdá graf jaksi zpožděný, ale nikdy se křivky nekopírují v nějakém přesném algoritmu, protože oranžové sloupečky nejsou průměr, ale „cena před rokem“ – nepřesnost tvoří odchylky během toho roku.

Informace z médií

Parlamentní listy na konci roku 2019 napsaly:

K meziměsíčnímu zvýšení inflace přispěly v listopadu především potraviny a vyšší ceny v oddíle bydlení, především dražší elektřina. Pro domácnosti se jedná o velmi citlivě položky, což je také důvod proč řada domácností vnímá současný růst cen jako vyšší, než jsou oficiálně uváděná čísla.

To je velmi umně zamaskovaná lež. Ano, k růstu inflace „přispěly“ zdražené potraviny, avšak pouze numericky. Reálně k růstu inflace dopomohla jediná banka v ČR, která smí legálně tisknout peníze.

V meziročním srovnání zůstávají hlavním zdrojem růstu inflace náklady spojené s bydlením včetně energií, které přispívají z necelé poloviny k celkovému růstu spotřebitelské inflace. Významně do celkové inflace v listopadu přispěly i potraviny, a to zhruba z jedné třetiny. Meziročně potraviny a nealkoholické nápoje v listopadu vzrostly o 5,4 % a náklady spojené s bydlením a energiemi o 5,0 %.

Ne, zdrojem inflace i nadále zůstává propracovanější technika tisku nových peněz (tzv. fiduciární prostředky). Proč také omezovat utrácení státního rozpočtu, když si můžete vytisknout peníze zadarmo?

Český statistický úřad letos v únoru napsal:

Spotřebitelské ceny vzrostly v lednu proti prosinci o 1,5 %. Tento vývoj byl ovlivněn zejména růstem cen v oddíle potraviny a nealkoholické nápoje a v oddíle alkoholické nápoje, tabák. Meziročně vzrostly spotřebitelské ceny v lednu o 3,6 %, což bylo o 0,4procentního bodu více než v prosinci. Jednalo se o nejvyšší meziroční růst cen od března 2012.

Pokud si říkáte, že jsem zaujatý a vybírám si a cituji články podle toho, jak se mi hodí, máte naprostou pravdu. A dělám to vědomě, abych upozornil na lži ohledně inflace.

Na stránkách úctou pomazané České národní banky se o inflaci dozvíte velmi zajímavou věc:

Ceny spotřebitelského zboží a služeb přirozeně podléhají mnoha různým vlivům a mnohé z těchto vlivů jsou zcela či do značné míry mimo dosah opatření měnové politiky centrální banky. Protože v některých případech mohou být tyto vlivy obzvláště silné, například u ropy a zemního plynu, u zemědělské úrody či u zboží a služeb s regulovanými cenami, sledují se i jiné cenové indexy. Jedním z nich je korigovaná inflace bez pohonných hmot, což je index cen nepotravinářských položek spotřebního koše bez položek regulovaných cen, administrativních zásahů a bez pohonných hmot.

„Ceny spotřebitelského zboží a služeb přirozeně podléhají mnoha různým vlivům a mnohé z těchto vlivů jsou zcela či do značné míry mimo dosah opatření měnové politiky centrální banky.“ Ano, avšak trvalý nárůst cen není vůbec nic přirozeného. Inflace je zcela v rukou centrální banky.

Mýtus spotřebitelského koše

Co je inflace

Každý z nás minimálně na střední škole slyšel slovo „inflace“ – to je to „nevyhnutelné“, co pomalu sžírá hodnotu našich peněz, pokud je někam nevložíme a nenecháme zhodnotit. V dnešním moderním světě plném „odborníků“ je ale třeba říct mnohem víc, ať už kvůli tomu, že ztráta kupní síly peněz není jediným důsledkem inflace, nebo kvůli tomu, že se význam tohoto slova často deformuje.

Inflace samozřejmě způsobuje pokles kupní síly peněz. Pokud dostanu do oběhu více peněz, logicky bude mít každá jednotka menší kupní sílu, tj. už si nekoupím jeden rohlík, ale jen… Dobře, rohlík asi není nejvhodnějším příkladem, ale víte, kam tím mířím. Dnes nejsou peníze kryté zlatem, takže jediné, co udržuje jejich kupní sílu, je lidská důvěra. Pokud ale v tomto stavu ještě vznikají další a další nekryté peníze, zřejmě každý z nás cítí problém.

Inflace není přímo úměrná nárůstu všeobecné cenové hladiny, protože pokud rostou v zemi ceny, nemusí to být způsobeno právě inflací.

To se sice pravda, jenže nemalá část lidí má o inflaci představu takovou, že podniky pravidelně a neúprosně navyšují ceny, k čemuž klamné sousloví „nárůst všeobecné cenové hladiny“ zrovna nepomáhá. Ve skutečnosti je to jen a pouze centrální banka, která inflaci vytváří.

Podíl tržního růstu cenové hladiny s ohledem na vývoj ekonomiky může být nanejvýš přechodný a naprosto nepatrný. Bez inflace by ceny měly tendenci klesat, protože jsou vyvíjeny další a efektivnější způsoby výroby. Inflace nedává smysl.

Měření inflace a spotřebitelský koš

Když se v indexu spotřebitelských cen inflace měří tzv. spotřebním košem (vezme se zboží, které nakoupí průměrný spotřebitel, a dá se mu váha podle zastoupení), je to klamné, protože každý z nás má tento koš odlišný. Může se tak stát, že na někoho, kdo např. více pije pivo dopadne inflace více než udaná dvě nebo tři procenta.

Inflaci lze obecně jen velmi obtížně vůbec měřit, protože dopadá na různé lidi jinak.

Laicky by se průměrná inflace měřila jako nové peníze děleno stávající peníze (nebudu zabíhat hlouběji, zasvěcenější čtenáři mi jistě odpustí), toto měření ale ČNB z nějakého důvodu nikdy neprovedla.

Spotřebitelský koš se mýlí v různosti dopadu podle konkrétní spotřeby, pak se mýlí ve sběru informací (odchylky způsobené mapováním spotřeby zboží), ve spotřebě zamlčené neutracením inflačních peněz a v tom, že v průběhu let nikdy nelze srovnat dva kvalitativně totožné výrobky. Tomu se říká problém kvalitativního očištění.

Nelze vyčíslit, jaká část z rozdílu cen obou produktů je způsobena změnou kvality a jaká část představuje zdražení, eventuálně slevu v důsledku inflace a v důsledku trhu (protože zboží eventuálně může zdražit i přirozeně). Zaměřím se zejména na poslední bod.

Představte si, že před deseti lety koupíte telefon za 2 tis. Kč. V roce 2020 ale srovnatelný neseženu, a proto koupím telefon za 2400 Kč. Neexistuje způsob, jak přesně kvalitativní rozdíl změřit v penězích. Nelze změřit, jak velký podíl na rozdílu obou cen má změna kvality zboží (tzn. dražší ale kvalitnější) a jaký podíl zbývá na inflaci.

Když porovnávám růst inflace a všeobecný růst kvality zboží (mínusové položky ve spotřebitelském koši), zjistím, že kvalitu zboží změřím jen těžko, takže „očištění o změnu kvality“ je zcela v rukou vládních úředníků, jež jsou motivováni vykázat inflaci co nejnižší, aby lidi nezpanikařili.

Komu inflace pomáhá a komu škodí

Inflace je manou z nebes, kterou stát obdarovává jisté lidi. Akorát už to nedělá tak viditelně (netiskne peníze přímo). Tato nadbytečná mana z nebes je ale mor. Představte si, co se stane, když vytisknu milion korun z ničeho a dám vám je, abyste si s nimi dělali cokoliv.

První, co se stane, když ten milion začnete rozpouštět, tak:

Moje abnormální spotřeba způsobí vysávání zásob zboží a kapacit služeb. Obchodníků zkrátka bude jejich zboží ubývat rychleji, než počítali, ale za stejnou cenu, dokud se nepřizpůsobí.

Okamžik, než se přizpůsobí, je pro ztrátu na konci klíčový.

Představte si , jaká by byla cena piva, kdybych koupil množství odpovídající měsíční spotřebě celého národa. Protože pivo zkrátka nebude (odčerpáte ho), tak jeho cena bude astronomická. Pivovary ale nebudou v cyklu peněž samy – i ony přece využívají produkty a služby ostatních podnikatelů.

Proto můžou zvýšit svou spotřebu a více nakupovat. Tak se celý proces přesune na další vrstvu podnikatelů-spotřebitelů. Čím dál budete ode mě s milionem inflačních korun, tím menší zisk z této nadbytečné many budete mít.

Než dojde k všeobecnému zvýšení cen, jsou na tom lidé dále ode mě v tomto řetězci nákupů hůře, protože je „vysaju“ a oni mi zboží a služeb prodají více, jelikož počítají s kupní silou, která je minulostí. Nakonec ceny zvýší, čímž se zvýší příjem i jim a řetězec pokračuje.

Pokud mám dvojnásobek peněz, tak si nekoupím dvojnásobek zboží, dokud ho nebude dvojnásobek vyprodukován.

Je na tom něco nepochopitelného? Zisky první skupiny výrobců, kteří budou mít prospěch z vyšších cen nebo mezd vyvolaných inflací, vzniknou nezbytně na úkor ztrát utrpěných spotřebiteli, kteří jsou poslední skupinou výrobců, kteří mohou zvýšit své ceny nebo mzdy.

Hrubý příklad: může se stát, že když inflace bude po několika letech zastavena, výsledkem bude průměrné zvýšení peněžních příjmů o 25 procent a průměrné zvýšení cen o stejnou částku, obojí rovnoměrně rozdělené na všechny skupiny.

To však nevyrovná zisky a ztráty přechodného období.

Například skupina D, i když její vlastní příjmy a ceny vzrostly alespoň o 25 procent, si bude moci koupit tolik zboží a služeb jako před začátkem inflace. Nikdy se jí nevrátí její ztráty z období, kdy její příjem a ceny vůbec nevzrostly, ačkoliv musela platit až o 30 procent více za zboží a služby, které kupovala od ostatních skupin výrobců ve společnosti, od skupiny A, B a C.

Inflace tedy jedné skupině (prvotním pobíratelům) dává a druhým (posledním pobíratelům) bere. Zjednodušený příklad – pokud jako stát zadám zakázku financovanou ze schodku státního rozpočtu, obdarovávám třeba stavitele dálnic na úkor všech ostatních, kteří používají peníze.

Uzavřel bych to konstatováním, že:

Pokud mám dvojnásobek peněz, tak si nekoupím dvojnásobek zboží, dokud ho nebude dvojnásobek vyprodukován! Peníze nejsou to samé, co bohatství.

Hospodářský cyklus

Než se začneme bavit o mnohem závažnějším dopadu inflace než jen o zvýšených cenách, je třeba říct, co to je úrok. Pro člověka má obecně větší cenu mít něco teď než potom. To je časová preference. Kdyby tomu tak nebylo, tak bude člověk donekonečna odkládat svou spotřebu, a to nejde, protože by zahynul.

Úrok vlastně znamená, o kolik je pro mě cennější teď než potom.

Úroková sazba peněz (peněžní úrok, tedy zjednodušeně o kolik je pro mě cennější peníze utratit než je šetřit) je mocným nástrojem měnové politiky státu a ovlivňuje nabídku i poptávku peněz. Peníze jsou totiž v jistém smyslu také zbožím a peněžní úrok jejich cenou. Když lidé nemají peníze, je drahé si půjčit, a naopak.

Úroková sazba může být uměle udržována trvale nízko (tj. „netržně“) jedině přísunem nových peněz do ekonomiky (nízká úroková sazba znamená, že utratit peníze hned není zas tak drahé), a to třeba tak, že banky půjčí více peněz, než aktuálně drží, protože jim to centrální banka dovolí (a protože lidé nemají alternativu použít konkurenční peníze) nebo nařídí. Tyto peníze navíc ale nejsou skutečné úspory, a tak se nyní podíváme na obří problém.

Když banky půjčí více peněž, než mohou, říká se tomu úvěrová expanze neboli růst úvěrů nad rámec úspor, což spadá pod politiku částečných rezerv (to je to, že banka může půjčit třeba 10x více než drží v rezervách u centrální banky; více nepovím, je to extrémně komplexní).

Fáze boomu

Jste podnikatel a půjčka je levná (mít peníze hned není zas tak dražší, než si je našetřit), tudíž se jeví výnosnější si rozjet podnikání. Nízký úrok dává klamný dojem, že je k dispozici více peněz, ale ono není. Vy proto postavíte továrny a rozšíříte výrobu.

To vede k uskutečnění podobných investic v rámci celé ekonomiky, k nimž by za normální úrokové míry nepodpořené úvěrovou expanzí nedošlo.

Dochází ke klamnému hospodářskému růstu, období boomu.

Během tohoto rozmachu se kapitál (vstup pro další výrobu) přesouvá do odvětví s investicemi od jiných odvětví, které výrobu omezují. Rozmach logicky přichází u odvětví, které souvisejí s investováním do výroby, tedy u odvětví vyrábějících tzv. kapitálové statky (stroje, výrobní linky, haly aj.).

Pokles úrokové míry (malý rozdíl mezi teď a potom) ale vysílá signál spotřebitelům, že se nevyplatí spořit, protože má úvěrový trh dost peněz. Tyto peníze jsou ale falešné. Spotřebitel tak méně šetří a více utrácí. Rostou investice, ale i spotřeba, což je neudržitelné. Firmy s oborem daleko od spotřeby rostou. V tomto období proto dojde k chybným investicím vyvolaným falešnou úrokovou mírou.

Fáze krachu

Nové peníze v ekonomice vedou k inflaci, která ukrojí zisky investic, z nichž se tímto krokem stanou ztrátové projekty. Výsledkem je hromadný krach a očištění trhu od těchto chybných rozhodnutí. Nové peníze samozřejmě způsobí ztrátu kupní síly, takže úroková míra nakonec stoupne, aby to vyrovnala. Stát se ale snaží krizi řešit opět novými penězi, aby ekonomiku „nastartoval“, a tak následuje jeden cyklus za druhým. To samé platí i pro současnou krizi CONVID-19.

Skutečný původ hospodářských cyklů

Na základní škole vás nejspíš učili, že hospodářský cyklus je přirozený jev. Nebyla to pravda! Střídání konjunktury a krize je z drtivé většiny způsobeno státní měnovou politikou, zbytek tvoří krachy přirozené.

Shrnutí

Inflace je zlo za všech okolností a v jakékoliv míře. Letošních únorových 2,6 % je alarmujícím indikátorem, že stát s monopolem na tvorbu dalších peněž zneužívá svou iluzorně omezenou moc ještě více. Česká Televize se dokonce pokusila pohled na inflaci zcela mystifikovat v pořadu pro děti, na což okamžitě reagoval Martin Urza (dopis zde).

Informace v podkapitole Dva druhy inflace jsou ze Statistika a my.

Napsat komentář

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..