Blockchain

Věc, o které všichni vědí a myslí si, že ji chápou. Věc, která je často zaměňována s celou moderní kryptografií. To je blockchain neboli, chcete-li po česku, bločenka. Dnes se dozvíte, co to doopravdy je. Dnes se dozvíte doslova obecnou definici blockchainu, kterou bohužel až doteď nikdo nenapsal pořádně.

Úvod

Než začneme, tak víte, co je to DLT, naprosto klíčový pojem v úplně každém techničtějším článku na Kryptozvědavci, a proto tento článek pochopíte, aniž byste museli študovat cokoliv dalšího. Pokud nemáte ani tušení, co to je, přečtěte si v Jádře článek Veřejné databáze. Kdo chce proniknout hlouběji než do úplně základního primitivního principu, by si měl přečíst ještě článek ze slovníku speciálně na toto téma, kde rozebírám spíše DLT tak, jak ho prezentovaly média – jako nástroj globální spolupráce (a neměl by vynechat zejména tuto část o soukromém světě).

Blockchain není to samé jako DLT.

Prosím? Blockchain není to samé jako DLT. Blockchain není to samé jako DLT. Blockchain není to samé jako DLT. Blockchain není to samé jako DLT. Blockchain není to samé jako DLT. Blockchain není to samé jako DLT. Blockchain není to samé jako DLT. Blockchain není to samé jako DLT. Blockchain není to samé jako DLT.

Prostě není! Blockchain je konkrétní realizací DLT, kdy jsou obecné transakce ukládány do veřejné databáze ve formě vzájemně propojených bloků tvořících řetězec (blockchain). Není tomu tak ale vždy – transakce mohou být ukládány v různých formách, od topologických po datacentrické struktury (nebudu sem dávat odkazy na články o datacentrických strukturách, protože pokud čtete tento článek, jste teprve na pomyslném úplném začátku).

Proč jsem to tolikrát opakoval? Protože i některé seriózní weby (jako například tento úplně dole) jsou schopné tuto skutečnost zcela ignorovat a brát blockchain jako zcela ekvivalentní k DLT. Samozřejmě, nelze blockchainu odepřít, že je stále (2020) nejrozšířenějším a nejjednodušším typem DLT. K DLT ale není v žádném případě ekvivalentní!

Stroj se sdíleným stavem

Blockchain je kryptograficky zabezpečený „jedináčkovský“ stroj se sdíleným stavem.

Uh. A to znamená? Jestli řekneme „stav“, data nebo záznamy, je prakticky jedno, pokud je z kontextu jasné, že se jedná o tutéž věc (ve svých článcích (např. zde nebo zde) jsem použil právě záznamy a data).

Podobně zní i definice jiných konkrétních aplikací DLT.

Kryptograficky zabezpečený, znamená zabezpečený komplexními matematickými algoritmy, které je těžké prolomit. „Jedináčkovský“ stroj znamená, že existuje jen jediná kanonická (tj. jednoznačně prezentovatelná) instance stroje, která je zodpovědná za všechny transakce vytvořené uvnitř systému. Jinak řečeno, je zde jedna globální „pravda“, v níž všichni věří. Jedna podoba sdíleného stavu. Proto DLT a blockchainu někdy říkám „prostředí pravdy“.

Blockchain je v podstatě transakčně založený stavový stroj.

To v počítačové vědě znamená stroj čtoucí série vstupů a na základě nich přecházející do nového stavu.

Jako to malé dětské počítadlo s barevnými korálky – přechází z jednoho stavu do druhého, jak dítě korálky pinká na různé strany.

Transakčně založený znamená založený na dohodách potvrzených všemi zúčastněnými stranami, což je nejpřesnější možné vyjádření. Nejedná se tedy pouze o převody peněz, ale o smlouvy, kontrakty, převádějící vlastnická práva (proč zrovna vlastnická?). Kdo chápe koncept smluv, tak chápe i význam mechanismu, který s nimi dokáže operovat bez nutnosti důvěry ve třetí stranu – chápe význam blockchainu a DLT, který je obrovský.

Bloky a řetězec

Transakce blockchainu jsou uskupovány v takzvané bloky, které obsahují jejich série, jež jsou navzájem zřetězeny s předchozími bloky (proto blockchain). Zřetězení začíná už u datové struktury tzv. Merkleových neboli hashových stromů, což znamená, že se data transakcí prohání tzv. jednosměrnou funkcí a vznikají otisky (hashe – hash je anglicky otisk). Tyto otisky se tvoří ve „stromovém“ schématu, takže dole jsou data a nahoře je jeden jediný hash z mnoha hashů.

Jednosměrná funkce je funkce, kterou když proženu data a udělám otisk, tak z otisku zrekonstruovat zpět data bude extrémně náročné.

Blok transakcí je pak hash hashů více transakcí, takže je spolehlivě reprezentuje v menší podobě. Každý nový blok pak tento hash předchozího bloku obsahuje, čímž vzniká ono zřetězení (chain). První blok vůbec je natvrdo vepsaný v protokolu, protože se muselo někde začít.

Zřetězení bloků znamená, že pokud se někdo pokusí změnit např. pořadí určitých transakcí o libovolný počet bloků dozadu, „nebude to sedět“.

Může vás napadnout, že ta jednosměrná funkce není úplně košér, když se pokouší z velkého objemu dat udělat malý objem dat. Je to principiálně tak. Existují kombinace dat, kdy pro dvě různé podoby existuje jeden otisk. Pak záleží na konkrétní funkci, jak se s tím popere a tyto slepá místa minimalizuje.

Aby se mohl stav změnit, transakce musí být platná, což znamená, že musí projít procesem ověřování. Způsobů ověřování je hodně, takže si pro ilustraci ukážeme snad nejčastěji popisované těžení proof of work. Těžení je, když skupina uzlů (to je počítačový termín – představte si je jako uživatelské počítače, budu to používat velmi často) vynaloží své výpočetní možnosti k vytvoření bloku platných transakcí. Je možné se bavit o těžení a nemyslet tím proof of work, ale teď je z kontextu jasné, že myslím proof of work.

Jakýkoliv uzel v síti, který se prohlásí za těžaře, se může na tomto procesu podílet. Protože se ale blockchain od blockchainu proces velmi různí, popíšeme si pro ukázku opět konsensuální mechanismus (tj. mechanismus, jak dojít v distribuované a decentralizované síti ke shodě stavu) proof of work (záruky práce), jeden z mnoha (další je např. proof of stake, záruka vkladu).

Každý těžař, když předkládá nový blok na blockchain, poskytuje matematický důkaz (hledá tzv. nonci), který funguje jako garance: pokud je důkaz nalezen, blok je prohlášen za platný. Aby mohl být blok připojen do blockchainu, těžař musí důkaz najít rychleji než kdokoliv jiný.

Konsensuální mechanismus a decentralizace

My si ale můžeme zvolit kritérium pro platnost bloku docela libovolně. Důkaz práce ve výsledku bude znamenat, že pro obelstění sítě potřebujeme hodně moc výpočetní práce, a na to potřebujeme mít hodně moc těžebních počítačů. Co se ale týče distribuce hlasů v síti, tak vždy rozhodují uživatelé. Zařízení na těžení v blockchainech používajících proof of work mechanismus si může pořídit kdokoliv. Ale i ti nejbohatší lidé.

Pokud zvolíme mechanismus rozhodování libovolný (třeba již zmíněný proof of stake) a tím i libovolné rozhodovací aktivum, tak stejně nezabráníme faktu, že si půjde hlas v síti koupit. Nikdy. Odkaz, který jsem dal před chvílí, je na podnadpis v článku o DLT, který byste měli mít přečtený. Kvůli tomuto faktu je u blockchainů naprosto nezbytná anonymita.

Pro blockchain i jakoukoliv jinou DLT platí, že čím větší decentralizace „hlasů“, tím je síť bezpečnější (která síť vlastně? Síť vytvořená z uživatelů blockchainu). Ironií však je, že si lze „hlas“ vždy koupit neboli neexistuje konsensuální mechanismus, který by ze svého principu zajistil maximální decentralizaci.

Centralizace totiž znamená, že má nějaká entita kontrolu nad stavy blockchainu, a to je v příkrém rozporu s DLT. DLT sice z principu neříká, jak moc rozdělit, ale stačí, že říká rozdělit. A co? „Hlasy“ v síti. Proto musí být konsensuální mechanismus takový, aby mohl do sítě ověřováním přispět přinejlepším i ten nejméně významný uživatel. S vyšší decentralizací totiž mají škodící uživatelé problém škodit, protože každý má menší vliv.

Na otázku, zda se dá plně decentralizovat nebo zda bude mírně centralizovaný sebelepší blockchain, odpovím: vzhledem k faktu, že si lze hlas v síti vždy koupit, je pravděpodobné, že blockchainy budou časem podobně decentralizované, jako rozložení bohatství na Zemi. Pokud jsou však pobídky správně nastaveny (ke konkrétnímu nastavení pobídek DLT jsme nedošli, protože se bavíme o obecném blockchainu), nestane se z dominantních těžařů to, čím jsou státy, a nikdo nikoho nezotročí, jak se někteří lidé obávají. Klíčem je jedenáctý článek Jádra (ale uvědomuji si, že bych to měl více rozvést v nějakém příštím článku).

Spousta lidí si myslí, že blockchain je automaticky spojen s proof of work mechanismem, což je naprostý blud. Mrzí mě, že některé rádoby vzdělávací weby si tuto skutečnost odmítají připustit nebo prostudovat a dál klamou své čtenáře.

Ověřování transakcí

Ten, kdo zvaliduje nový blok, je za svou práci odměněn. Protože se bavíme o blockchainu, a ne o Bitcoinu nebo Ethereu, tak budu obecný a odměnu nespecifikuji – je však jasné, že těžaři musejí mít pobídku k ověřování transakcí. Zda bude mít formu kryptoměnové digitální mince nebo tokenu (či čehokoliv jiného a přípustného), o kterém se dozvíte později, je v tuto chvíli nerozhodující.

Aby všichni připojovali bloky na jeden a ten samý blockchain, musí vědět, podle čeho se o tom správném rozhodnout.

Může totiž vzniknout skupina těžařů „pracujících“ na svém vlastním blockchainu, a pak by v tom byl nepořádek. Na začátku jsme přece řekli, že blockchain je „jedináčkovský“ transakční stroj se sdíleným stavem. To znamená, že aktuální pravdivý stav je jediná „globální pravda“, kterou musí každý přijmout.

Tato „pravda“ se s tím, jak probíhají transakce, postupně aktualizuje a tyto aktualizace si ukládá počítač každého uživatele k sobě, což je princip distribuce a hlavně decentralizace. „Pravda“ není uložena na jednom centrálním místě ale u všech uživatelů, a proto vůbec potřebujeme konsensuální mechanismus – abychom tam měli všichni to samé.

Z tohoto pohledu blockchain vlastně není stroj sám o sobě, protože ho tvoří uživatelé, kteří také všechny operace zpracovávají. Záznamy blockchainu mezi sebou ani samy o sobě neinteragují jako např. různé části počítačového programu.

Sice existují blockchainové mechanismy, které toto pravidlo striktně nedodržují a snaží se např. nějakým způsobem rozdělit námahu kladenou na každého uživatele při nárůstu frekvence transakcí, ale v principu je požadavek na záznam stavu u všech uživatelů podstatou blockchainu a DLT.

Proto existují různé vychytávky, jak udělat, abyste si nemuseli stahovat celý několikagigabajtový (někdy i terabajtový) blockchain. Těm se říká light node – uzly sítě (uzly = uživatelé blockchainu) bez archivu celého blockchainu. Opakem jsou full nody – uzly s celým staženým blockchainem).

Aby tedy všichni připojovali bloky na ten samý blockchain, mohou mít v případě proof of work za kritérium množství výpočetní práce stojící za řetězcem. To znamená věřit nejdelšímu řetězci. Věřit nejdelšímu řetězci však platí pro blockchain obecně bez ohledu na konsensuální mechanismus (způsob ověřování). Použití těchto pravidel nám umožňuje se dohodnout na jednoznačné verzi aktuálního „stavu stroje blockchain“.

Zřetězení bloků totiž sice znamená, že pokud se někdo pokusí změnit např. pořadí určitých transakcí o pár bloků dozadu, „nebude to sedět“, ale pokud se jedná o jiný konsensuální mechanismus, tak ověřovači nemusejí hledat nové nonce, důkazy práce, aby vytvořili co nejdelší blockchain. Je to vyřešeno jinak. Stejně se však opět věří nejdelšímu řetězci, za kterým stojí nejvíce rozhodovacího aktiva.

Mít spoustu stavů (nebo řetězců) v případě skupin těžařů pracujících na svých vlastních blockchainech (opět pro ilustraci používám proof of work, protože se nejlépe chápe) znamená zruinovat podstatu celého systému, protože by bylo nemožné se dohodnout, který je ten správný. Pokud by se řetězce rozdělily, začnou se stavy jednotlivých řetězců lišit, čímž blockchain ztratí konzistentnost.

V případě kryptoměny by to znamenalo mít na jednom řetězci 50 Bitcoinů, na druhém 0,1 Bitcoinů a na třetím 7 Bitcoinů, třeba. V případě Etherea by to znamenalo např. smlouvu platnou v prvním řetězci, ale už ne ve druhém nebo ve třetím (selhání DLT jsem probíral v této části článku o DLT).

Když dojde k vytvoření více řetězců, říká se tomu „fork“ (vidlička). Většinou chceme forky minimalizovat, protože to narušuje systém a nutí lidi si vybrat řetězec, ve který budou „věřit“.

Zdroj: IG

Teď to může vypadat tak, že mechanismus proof of work je naprosto geniální, protože „zpožďuje“. To znamená, že podvádění tvorbou nového nejdelšího řetězce s jinými transakcemi trvá, a tudíž podvod nemůže vzniknout ve velmi krátkém čase (v čase asi tak krátkém jako kopírování souboru v počítači). O čas tady ale nejde.

Proof of work sice tímto způsobem vlastně zpomaluje útočníky, ale na druhou stranu trvá delší dobu ověřování bloků. Konceptuálně je jedno, který zvolíme mechanismus, protože nikdy neuděláme takový konsensuální mechanismus, aby si nikdo nemohl hlasy v síti koupit. Více se dozvíte ve specializovaném článku o proof of work.

Stavy ve stavovém stroji blockchain

Jaká data tam ale jsou? Co jsou ty stavy? Co je těmi korálky na dětském počítadle? Kryptoměnové transakce? Ne. Naprosto cokoliv. Od globální účetní knihy (Bitcoin), tedy od záznamů, kdo má kolik peněz, až po globální autonomní právní systém (Ethereum), kde jsou uložené smlouvy ve tvaru kryptografického kódu. Na blockchainu mohou být uložena jakákoliv data (stavy), s nimiž se provádějí nějaké operace (transakce).

Důvod, proč vůbec něco vkládat na blockchain a nechávat „si to potvrzovat“ účastníky sítě, tkví opět v článku o DLT, který byste měli mít rozhodně přečtený, než jste se pustili na tento článek.

Nevýhody

Pokud nadpoloviční většina ověřovatelů začne páchat na blockchainu zlo ve vlastní prospěch, blockchain přestane plnit svou úlohu. Blockchain se také velmi těžce škáluje, což znamená, že s přibývajícím počtem uživatelů a transakcí rostou i požadavky na každý uzel sítě a na každého ověřovatele sítě, což může vést k extrémní centralizaci ověřovatelů, což nechceme.

A poslední věc – v současném stavu blockchainové technologie (2020) má smysl na blockchain přesouvat pouze ty procesy, které vyžadují vysokou míru důvěryhodnosti. Pro všechny procesy by byl blockchain příliš drahý a nepraktický (protože nestihne přenášet příliš mnoho transakcí).

Základní architektura

Globální sdílený stav blockchainu je obsažen ve spoustě malých objektů (účtů), které jsou schopny navzájem interagovat přes framework (softwarovou strukturu) pro předávání zpráv. Těmito zprávami jsou právě obecné transakce.

Stavem blockchainu ale nejsou transakce samotné, nýbrž jejich výsledek, abychom byli úplně správní.

V případě kryptoměnového blockchainu to znamená, že z blockchainu lze vyčíst, kolik má kdo peněz, ale není to v něm přímo napsané. Přímo jsou napsané pouze transakce, z nichž lze zůstatky jednoduše dopočítat. V případě obecně blockchainu je stav výsledek obecných transakcí, ale to se špatně chápe, protože si to nejde dost dobře představit. Ještě dám druhý příklad na blockchainu pro chytré smlouvy: transakce jsou podpisy jednotlivých smluv nahrávané na blockchain a stav jsou všechny aktuální smlouvy.

Účty fungují na principu soukromého a veřejného šifrovacího klíče (tedy na principu asymetrické („nerovné“) kryptografie). Protože veřejný klíč ověřuje, zda byla určitá data „podepsána“ (neboli autorizována, tj. ztotožněna) párovým soukromým klíčem, může veřejný klíč fungovat jako účet. Vlastník účtu se může kdykoliv prokázat tím, že jeho elektronický podpis bude k účtu patřit.

Teď se bavíme o nejobecnějším možném chápání účtu, jaké jste schopni si představit. Co je to účet? Účet je většinou nějaká dvojice přihlašovacího jména a hesla. Úplně stejnou funkci má veřejný a soukromý klíč.

Vzájemná interakce účtů probíhá skrz tuto dvojici tak, že uživatelé vytvářejí transakce zapisované do blockchainu, který má formu bloků. Transakce (obecná transakce) je dohoda potvrzená všemi zúčastněnými stranami. Obsah transakce může být cokoliv (jako už zmíněná finanční kryptoměnová transakce nebo transakce potvrzení chytré smlouvy). I odeslání prosté textové zprávy je speciálním případem transakce, protože všechny zúčastněné strany (pouze odesílatel, který zprávu podepisuje) tuto primitivní dohodu potvrzují jejím elektronickým podpisem.

Podíváme se na příklad transakce ve formě prosté textové zprávy trochu blíže. Vytvořím text, třeba „hello world“ (programátoři pochopí – tento text se vkládá do většiny webových šablon na místa, kde se má napsat vlastní obsah stránky). Pak vytvořím transakci, kde zahrnu váš veřejný klíč (alias adresu účtu), svůj veřejný klíč a text. Transakci nakonec podepíšu svým soukromým šifrovacím klíčem a můj počítač ji odešle do blockchainu.

Nyní neřešme, jak zaplatím za ověření transakce, co je zde stav nebo že může text vidět kdokoliv, kdo si blockchain prohlédne. Vy máte počítač, co neustále slídí na blockchainu, zda vám někdo nenapsal, a najednou, ejhle, napsal vám Kryptozvědavec, protože jeho transakce obsahuje váš veřejný klíč. Víte to, protože podpis transakce sedí s mým veřejným klíčem v transakci, a protože je to na blockchainu.

Dá se říci, že jsem s vámi navázal bezpečnou komunikaci. Pokud mi chcete odpovědět, stačí, abyste udělali to samé na mou veřejnou adresu alias účet, kterou najdete v blockchainu v mé transakci.

Nikdo vám nemůže odeslat zprávu za mě, protože se nedokáže bez mého veřejného klíče podepsat na můj účet.

Protokoly a forky

Jakou roli hraje protokol blockchainu? Protokol nám zde říká třeba to, že máte brát za směrodatné obecně jen ty zprávy, které jsou podepsány správně a ne falešně. Ale říká i to, že máme věřit nejdelšímu řetězci nebo jaký konkrétní datový tvar má každá transakce mít, aby ji těžaři na blockchain přidali.

Pokud skupina uživatelů začne respektovat jiná pravidla, může se odpojit od hlavního chainu a vytvořit fork, takže fork nemusí nastat pouze v případě pokusu o podvod.

Může vás napadnout, že lze velmi dlouho sledovat nejdelší řetězec (až tak dlouho, že by bylo nemožné připustit permanentní podvádění), ale najednou se někdo rozhodne změnit 248. transakci od konce (tj. pod poslední), přepočítá obrovský řetězec a voila, tento stav je uznaný za platný. To znamená, že žádná transakce vlastně není nikdy úplně dokončena (finalizována), protože jí hrozí toto nebezpečí. Také vás může napadnout, že se vyplatí po spatření své transakce na blockchainu chvíli počkat, aby byl blok s transakcí dostatečně hluboko a bylo by extrémně náročné s tím něco udělat.

Tyto otázky už ale nespadají do článku o blockchainu obecně. Každá kryptosíť to má jinak (jiná dokončenost, jiná pravidla, jiný konsensus).

Podvod

Podvod souvisí s kritickým selháním DLT (diskutovaným ve zmíněném článku). To znamená, že vy si budete myslet, ano, moje obecná transakce (např. zpráva z příkladu výše) je již zapsána do blockchainu a kdokoliv ji může vidět, ale nebude to pravda. Je docela těžké si představit, že něco odešlete do internetu a váš poskytovatel vám to zatrhne. To je ale přesně případ kritického selhání, kdy druhá strana principiálně neuvidí váš veřejný klíč (pokud nevíte, o co jde, projděte si tuto pasáž). Myslíme si totiž, že jakmile odešlu něco do internetu, tak se to přece v mžiku rozšíří a nikdo mě v tom nemůže zastavit.

Tato jistota je zcela neoprávněná. Principiální podvod na blockchainu by proto vypadal tak, že vám někdo zachytí transakci, než prostoupí do celé sítě, zahrne ji v transakčním bloku, vypočítá nonci (v případě PoW) a odešle vám hotový potvrzený blok, jako by přišel ze sítě. To je však těžké, protože i kdyby ten první blok „vytěžil“ dostatečně rychle, jen stěží by se mu to dařilo delší dobu (nemá vysoký výpočetní výkon + pravděpodobnost, že najde nonci v „normálním čase“, ve kterém se nonce průměrně nalézají, je mizivá).

Dříve nebo později byste podvodníka odhalili, avšak pokud vaše obecná transakce byla zpráva o tom, že má dopravní letadlo klesat, aby se nestřetlo s jiným, už může být pozdě. Proto je blockchain tak geniální – nikdo vás nedokáže jen tak obelstít, že by vám udělal iluzi, ano, tato transakce je již v blockchainu. To z principu není možné.

Shrnutí

Tento článek je klíčový pro pochopení většiny blockchainových kryptosítí, ale i dalších podobných druhů DLT (například DAG – Directed Acyclic Graph, směrovaný acyklický graf: zní složitě, je však velmi jednoduchý). Kdo už se těší na Bitcoin, Ethereum, IOTu, PoS atd., musí tohle znát nazpaměť.

Základními pojmy jsou účty a transakce. Účet je dvojice veřejného a soukromého klíče (jako login údaje). Na účty lze směřovat jakoukoliv obecnou podepsanou transakci. Účty mezi sebou takto interagují. Pak záleží na protokolech konkrétních blockchainů, jak budou interpretovány podepsané obsahy transakcí (jestli když napíšu třeba „if“, tak to bude znamenat logickou podmínku když apod.).

Jsem rád, že jste se dostali až sem. Příště budu navazovat. A pamatujte, blockchain není to samé, co DLT.

Slovník

Kanonický znamená jednoznačně prezentovatelný.

Prostředí pravdy je můj název pro DLT a všechny jeho aplikace včetně blockchainu.

Obecná transakce. Když budu mluvit o DLT nebo o šifrování (nikoliv o financích), tak transakce bude formalizovaná dohoda potvrzená všemi zúčastněnými stranami ve tvaru počítačového kódu. Odeslání zprávy v DLT je také transakcí, protože všechny zúčastněné strany (pouze odesílatel, který zprávu podepisuje) tuto primitivní dohodu potvrzují.

Bloky jsou uskupení více transakcí v blockchainu.

Řetězec tvoří lineárně pospojované a vzájemně závislé bloky.

Blockchain je řetězec bloků tvořící DLT.

Nonce je důkaz práce PoW mechanismu. Jedná se o číslo, které je třeba vypočítat tak, aby po jeho přidání k datům tvořícím blok a to všechno prohnané jednosměrnou funkcí vyšlo číslo v určitém rozsahu v závislosti na obtížnosti těžby. Protože ale číslo nejde z principu snadno vypočítat, tak těžební stroje hádají miliardy čísel za sekundu.

Těžení je výraz pro ověřování transakcí na blockchainu, ale používám ho nerad, protože indikuje PoW spojený s výpočetní prací, i když přitom znamená i PoS, který není s prací spojen téměř vůbec.

Proof of work (PoW) je konsensuální mechanismus, jehož rozhodovacím aktivem je výpočetní výkon.

Proof of stake (PoS) je konsensuální mechanismus, jehož rozhodovacím aktivem jsou držené tokeny. Více ve specializovaném článku (včetně toho, co je to token).

Kryptosíť je síť vytvořená z uživatelů blockchainu.

Protokol je v informatice konvence nebo standard, podle kterého probíhá elektronická komunikace a přenos dat mezi dvěma koncovými body (realizované nejčastěji počítači).

Light node je uzel blockchainové sítě (uživatelský počítač), který u sebe nemá nahranou celou transakční historii.

Full node je plnohodnotný uzel blockchainové sítě.

„Iluze“ je pojem, který používám v kontextu problému naprostého zveřejnění. Znamená to, že záznam v DLT vidíte pouze vy, ale myslíte si, že je veřejný.

Zdroje

Článek na Medium.com od Preethi Kasireddiové z 27. září 2017 (i když je o Ethereu, tak se stal důležitým článkem v mém pochopení celého blockchainu)

Zdroj obrázku v náhledu: Vinturas

Napsat komentář

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..