Návrh prodeje textu v digitální podobě za využití blockchainu (IBO – Initial Book Offering, prvotní nabídka knihy)

V tomto článku se chystám vyřešit problém, s nímž se digitální média potýkají už od svého počátku. Čtenář může téměř bez vydání energie libovolně zkopírovat jakoukoliv elektronickou publikaci. Nemusí při tom vydat žádnou práci, takže ho nic neodradí. Přišel jsem ale na mechanismus, který pomocí chytré identifikace elektronické knihy, kterou můžete na první pohled libovolně změnit (a až tak umístit na Uložto), naprosto brání jakémukoliv pirátění a který dodává čtenáři pocit skutečného vlastnictví. Funguje při zachování anonymity čtenáře a bez jakékoliv důvěry ve třetí stranu, dvě podmínky, které mají při designu podobných mechanismů vždy primární roli.

Úvod

Přemýšleli jste někdy, že je stahování zdarma jinak placených knih vůči autorovi celkem neférové? Možná ano, pak vás ale napadlo, že prodej textu v digitální podobě nikdy nebude dostatečně neprůstřelný, aby se takové věci nedaly upirátit.

Jakmile dostanete vy jako čtenář do rukou text knihy nebo čehokoliv jiného, nic vám nezabrání si text z digitální podoby nějak zaznamenat. Pokud digitální kniha trpí nějakou elektronickou ochranou proti kopírování, můžete v nejhorším vzít svůj mobilní telefon a stránky si na displeji vyfotografovat a v počítači nechat projet nějakým softwarem, který je poskládá zpět do něčeho jako PDF nebo TXT elektronicky čitelného formátu zbaveného jakékoliv ochrany.

Kdyby se mělo zařídit, abyste svou vlastní zakoupenou digitální knihu nemohli okopírovat, rozhodně by to zásadním způsobem omezilo její používání. Představte si např. elektronický čip, který je navržen tak, aby se data v něm nedala odchytit a zaznamenat nebo obrazovku, kterou nejde vyfotografovat (přiznávám, tu si představíte docela těžko) – to je něco, co jako uživatel rozhodně nechcete.

Lidé v zásadě nemají problém platit za dobrý produkt, jenže pokud v prostoru digitálního autorství existuje a reálně se provádí pirátství v natolik extrémním množství jako dnes, nevyplatí se knihu nebo článek v digitální podobě vůbec vydávat, příp. zdroj příjmu pro autora nejde ze samotného textu, ale z věci, která je na něj napojena, např. reklama nebo produkt, který text podporuje, což mnohdy nestačí. Chci změnit způsob, jak se prodávají knihy a články v digitální podobě pomocí blockchainové technologie.

Co znamená vlastnit digitální knihu

To znamená vlastnit identickou kopii textu, kterou může mít nekonečný počet dalších lidí. Kniha je totiž zvláštní předmět vlastnictví, jelikož její produkce (vytvoření kopií) se může indikovat stisknutím tlačítka na počítači. Pokud prodávám třeba automobily, musím vypotřebovat různé surovinové zdroje a pronajmout si lidský čas, aby smontoval součástky dohromady. Ale digitální kniha?

Co obnáší pro prodej fakt, že je digitální soubor neomezený zdroj?

Námaha potřebná k jejímu vytvoření je vložena víceméně pouze na začátku. To ale boří koncept vlastnictví. K něčemu, čeho je neomezeně, ale přece nemohu přiřazovat vlastnická práva. Ve světě, kde by bylo všeho neomezeně (ráj), by vlastnická práva také nedávala smysl (tam by dávalo smysl spíše kolektivní vlastnictví) … Nebo ano?

Jistěže ano. Pokud jsem automobilka a mám patent, který se ve všech mých produktech objevuje v identické podobě (asi právě tak, jako ta kniha), mohu ho prodávat zahraničním výrobcům tak, že jim za úplatu a podepsání smlouvy sdělím plán jeho konstrukce. Třeba nové magnetické převodovky s minimálním třením nebo revoluční elektromotor. Příslib bude o nešíření plánku dál. Pak může mít klidně tisíc výrobců koupený můj jeden identický nápad, resp. duševní vlastnictví. Pokud poruší smlouvu a nápad sdělí dál, můžu je dle smlouvy pokutovat.

Takže lze prodávat produkt neomezeného duševního vlastnictví. Jeho omezenost je ale pak otázkou. Bude mít taková licence na motor nebo převodovku smysl, pokud jí můžu rozdat kolikrát chci? Nebudu se pouštět na pole spekulování nad nabídkou a poptávkou. Jaké problémy řešení obnáší?

Problém třetí strany u duševního vlastnictví

Třetí strana. Jakmile se bude jednat o část softwarového kódu, k němuž budu prodávat licenci, může jeden z prvních nákupců kód umístit na svobodnou platformu (např. GitHub), kde k ní budou mít rázem přístup stovky tisíc vývojářů. Zdarma. Na ně se ale smlouva nevztahuje – nemůžu jim tedy zabránit licencovaný software používat ani jim dát pokutu, pokutu lze vztáhnout pouze na toho nákupce. Oni se mnou přece nic nepodepsali.

Ale jakou škodu mi únikem způsobil? To je už jedno, protože ve smlouvě, kterou se mnou podepsal na začátku, se bude zavazovat v případě porušení uhradit určitou (zřejmě astronomickou) pokutu. Je to jako ukrást kinu film a pak zaplatit všechna představení, která se nekonala, protože jste ho ukradli.

Vlastnit digitální knihu znamená mít licenci na její četbu a smlouvu, že knihu nerozšíříte. Dále v článku se budeme zabývat tím, co znamená mít licenci na četbu, co lze považovat za rozšíření knihy a jak to lze dokázat, aniž bychom omezili čtenářský zážitek nebo pocit vlastnictví.

Jediný způsob, jak se může digitální kniha nelegálně rozšířit

K řešení celého problému pirátění knih mě dovedlo uvědomění si faktu, že jediný způsob, jak se může digitální kniha rozšířit, je ten, že ji rozšíří člověk, který si ji koupil. V současném „anarchickém“ stavu neexistuje nic jako identifikace člověka, jež knihu umístil na masové médium (např. Uložto), ale právě identifikace by umožnila hrozbu trestem.

Unikátní identifikátor digitálního majetku jako identifikátor piráta

Pokud zařídíme, aby každý „digitální výtisk“ byl něčím originální (a na to máme vskutku slušnou sadu kryptografických nástrojů), pak není problém zjistit, kdo porušil smlouvu a knihu zveřejnil. Můžeme do každé knihy nebo článku zavést unikátní neoddělitelný identifikátor. Např. každý digitální výtisk nepatrně pozměnit (co do slovní skladby) a nepozměněný originál nikdy nedát z ruky. Algoritmus pracující s určitou pravděpodobností by pak dokázal rozlišit výtisk, i kdyby se někdo pokoušel knihu nepatrně přepsat. A co kdyby ji přepsal celou? Pak se dostaneme k otázce, co vlastně autor podává.

Co prodává autor knihy nebo textu

Autor neprodává tajemství příběhu, tj. to, že Sněhurku nakonec zachrání polibek z pravé lásky a že zlá královna spadne při pokusu zabít trpaslíky ze skály, protože pod ni udeří blesk. Taková smlouva o nešíření by ani nešla prakticky vymáhat, protože by ji nešlo pozměnit tak, aby bylo možné identifikovat, kdo ji odhalil jako první, tj. nešlo by udělat unikátní identifikátor.

Autor prodává to, jak poskládal slova za sebou. A co kdyby si uzurpoval vlastnictví nějakých hodně používaných částí vět? Např. jednotlivých spojek nebo slov? Pak by si jeho knihu nikdo nekoupil a identifikace piráta by na tak krátkém textu nefungovala z podobného důvodu jako Sněhurka.

Warez digitální kniha

Zároveň zde vidíme zajímavý efekt – pokud text knihy (který je lehce pozměněný a sám o sobě funguje jako integrovaný neoddělitelný unikátní identifikátor) celý přepíšu, nemůže mě autor postihnout. Zde se proto otevírá prostor pro tzv. warez verze, férové obdoby knihy zadarmo. Warez kniha bude značně pozměněna, aby autor nemohl identifikovat pirátství, ale zároveň bude poskytovat neautentický a výrazně horší zážitek z knihy, ideální důvod k nákupu originálu.

Jak vypadá smlouva o prodeji digitální knihy IBO

Možná si říkáte, kdo by při koupi digitální knihy podepisoval nějakou smlouvu, přitom ji vy sami nevědomky podepisujete, protože máte zaškrtnuté políčko Souhlasím s podmínkami. IBO (Initial Book Offering), prvotní nabídnutí knihy, by fungovalo v tomto stejně, akorát by smlouva byla zapsána přímo do blockchainu a byla by samovymahatelná a vlastnictví kryptograficky jištěné.

To znamená, že tzv. smart kontrakt na základě všemi stranami ověřitelného počítačového kódu náhodně vybere a pozmění určitá slova čisté autorovy verze za synonyma (při průměrné knize mu entropie umožní si vybrat zhruba ze čtvrt milionu slov), čímž do knihy zanese unikátní identifikátor. To vše za utajení, ale s důkazem, že se tak stalo, protože ke knize musí mít přístup pouze nakupující (hned si vysvětlíme, proč).

Za utajení a s důkazem, znamená, že půjde ověřit, že k tomu došlo, ale nepůjde veřejně procházet výslednou vytvořenou kopii knihy s unikátním identifikátorem. To je z důvodu, že blockchain je zcela veřejný – díky těmto mechanismům jej privatizujeme a knihu si bude skutečně moci přečíst pouze autor a zákazník. Ne jako (tj. že by nesměl), ale skutečně, protože pro kohokoliv dalšího bude zašifrovaná.

Proč to vše na blockchainu? Protože jedině blockchain nám umožňuje proces nestranně auditovat, tzn. nikdo po cestě neukradl žádná data ani se do ničeho nenaboural. Nechat proces dělat přes nějakou internetovou službu, by znamenalo jí 100% důvěřovat.

Jak vypadá proces trestu v IBO

Nyní si ukážeme unikátní identifikátor v praxi. Jsem pirát a knihu zveřejním na Uložto. Uložto sleduje práskač, který to uvidí a vytvoří na blockchainu transakci interagující se smart kontraktem (chytrou smlouvou) na blockchainu, přes níž jsem ji koupil. Transakce bude obsahovat kryptografický důkaz, že viděl knihu s mým unikátním identifikátorem a připojenou adresu, kam se má odeslat odměna za „prásknutí“.

Kontrakt při poskytnutí potřebných důkazů vezme zástavu, kterou čtenář musí na začátku do smlouvy připojit, a odešle ji autorovi (a část práskači).

Problematické zastavění majetku kvůli potenciální škodě na duševním vlastnictví

Když jedete po dálnici a vedle vás vpravo jede nákladní automobil s dlouhou nápravou, můžete způsobit nehodu, která bude mít škody potenciálně mnohonásobně vyšší než všechny peníze, které zvládnete vydělat do konce svého života. S trochou představivosti lze říci, že máte se všemi řidiči uzavřenou smlouvu, která potenciálně zastavuje váš příjem až do konce vašeho života (a i to třeba ještě nestačí).

Stejně může v budoucnu fungovat IBO (i cokoliv jiného s podobným konceptem) – kryptograficky si zastavíte část majetku nebo budoucí příjem (to, jak přesně, není předmětem tohoto článku), který bude v případě porušení smlouvy tvořit zástavu. V případě krátkých článků to není mentálně náročné, ale v případě knihy světoznámého autora takového formátu jako Stephen King už může čtenář určitý strach mít.

Knihu však díky kryptografii může rozšifrovat pouze on, a to klidně na externím zařízení bez přístupu k internetu, který by představoval jakékoliv potenciální riziko (něco jako hardwarová kryptoměnová peněženka).

Jiný způsob, jak vytvořit trest (s předpokladem, že je při nákupu knihy zachována anonymita transakce), neexistuje. Něco jako reputační trest (časté řešení podobného problému) by totiž autorovi nenahradil způsobené škody. Zcela likvidační auru trestu lze zmínit tím, že smlouvu poruší více lidí po sobě – pak by třeba mohlo dojít k rozdělení pokuty mezi více účastníků, což už by tak likvidační být nemuselo. Prakticky lze očekávat, že by smlouva třeba po dvou letech vypršela.

Tvorba IBO vyplývající z názvu

Jak se ale taková digitální kniha vůbec vytvoří? Jak název celého návrhu napovídá, půjde tady o nějakou prvotní nabídku. Autor napíše knihu a v postupných vlnách (a skrze blockchain) uvolňuje práva k její distribuci. Už zde mohou fungovat unikátní identifikátory. Protože je vše na blockchainu, zavazují se distributoři, že dají autorovi část ze svých prodejů (což lze sledovat smart kontraktem).

Snížení podnikatelského rizika IBO „streamováním knihy“

Uvolňování ve vlnách umožňuje kontinuální vyhodnocování rizika, zda distributorovi zakoupení práva ke knize za to stojí. IBO dokonce může být zdarma a pouze s tím, že část prodejů půjde na blockchainovou adresu autora. Části knihy nebo práva ke kompletní knize lze nazvat akciemi. Zní to jako stroj na peníze, nicméně nejtěžší bude knihu distributorům udat.

Výhody IBO nad dosavadním způsobem prodeje digitálních knih a textu

  • Zákazník může dát knihu přečíst komukoliv, komu dostatečně věří, že knihu nevystaví „práskačovi“
  • Skutečný pocit vlastnictví díky kryptografii a unikátnímu identifikátoru, který rozhodně nefunguje jako pouhý vodoznak nebo vaše jméno v rozích stránek
  • Knihu nelze umístit na médium, odkud ji budou stahovat zdarma ostatní
  • Kniha může být levnější

Problémy IBO plynoucí z jeho podstaty

  • Férová zástava bude psychologický problém
  • Pokud knihu někdo zveřejní, tak i když dostane trest, není cesty zpět a už může teoreticky libovolně kolovat po internetu (smlouva se dá porušit pouze jednou a neexistuje náprava)
  • Neexistuje žádný způsob, jak stíhat třetí strany
  • Někdo mi může digitální knihu sebrat a pak mě s ní vydírat

Závěr

Myšlenku prodeje textu v digitální podobě jsem poprvé dostal před třemi lety, kdy mi vadilo, že nemám možnost si koupit elektronickou knihu tak, abych měl pocit skutečného vlastnictví a mohl ji neomezeně používat. Od té doby jsem napsal desítky stránek nikam nevedoucích úvah, ale teprve dnešní článek představuje návrh na vyřešení problému, který konečně dává smysl. Neříkám, že je praktický nebo dokonalý, ale dává smysl.

Lze ho samozřejmě provést i v centralizovaném scénáři, kde nemusím mít zástavu ani blockchain. Pak by stačilo, aby dotyčný zaplatil kartou a v případě porušení smlouvy by byl okamžitě dohledatelný. V tomto nastavení by bylo jednoduché pátrat po internetových pirátech, avšak kdyby knihu upirátil např. bezdomovec, autor by se pokuty zřejmě nikdy nedomohl.

Cílem samozřejmě je, aby čtenář všechny uvedené a poměrně složité kryptografické procesy ani nezaznamenal, tj. aby se děly nepozorovaně na pozadí a on jen stiskl tlačítko „Koupit e-book“.

Shrnutí

  • Internetové pirátství digitálních knih je problém duševního vlastnictví
  • IBO stojí na čtyřech myšlenkách:
    • Prvotní uvolnění práv ke knize formou streamování
    • Unikátní identifikátor
    • Smlouva o zajištění
    • „Práskači“
  • Série kryptografických mechanismů a důkazů staví aktéry obchodu do vzájemného šachu
  • Blockchain zde umožňuje ověřitelnost všech procesů a plní roli arbitra

FlippingBook – zdroj obrázku v náhledu

Napsat komentář

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..