Počátky ekonomie

Pokud chceme vědět, proč vlády špatně fungují, musíme se vrátit úplně na začátek a pochopit lidské jednání, počátek ekonomie. Jestliže ho zobecníme jako pravidla společenské hry, pak lze už snadno zpochybňovat vládní kroky a nesmyslnost státního zřízení, a navrhovat lepší řešení.

Obsah

1. Proč se „nepřikrmit“
2. Úvod
3. Co je lidské jednání
4. Příčina a následek
5. Shrnutí
6. Zdroje

Proč se „nepřikrmit“

Než přistoupíme k úvodu, tak bych rád zodpověděl oblíbenou otázku mezi lidmi, co na politiku víceméně rezignují s tím, že vědí, jak špatně vláda funguje, ale je jim to jedno a jediné, co zmohou, je „přikrmit“ se na státní pokladně taky. Já toto uvažování nezavrhuji, protože je vzhledem k informacím, které mají k dispozici, naprosto logické.

Pokud „přikrmování“ vede ke zhoršování politiky, většímu schodku státního rozpočtu nebo navýšení daní, „přikrmovatel“ má na věci zájem, který je pro zemi destruktivní. Nezajímá ho, jaké budou reakce. Jde si „nahrabat“. Otázka je, proč se „nepřikrmit“ taky.

Budou v naší zemi žít i vaše děti a jejich děti? I kdyby ne, nemusí se vám příkrm podařit. Pak budete vy ta pomyslná dojná kráva pro ostatní. Otázka by měla znít spíše „mám svou energii vložit do pokusu se „přikrmit“ nebo se ochránit, aby se ze mě „nepřikrmovali“ ostatní?

Nebudu vám promlouvat do duše, volba je na vás. Logicky ale nastane tragédie, jakmile bude těch „přikrmených“ většina a další „přikrmování“ už nebude možné. Kryptozvědavec je určen spíše pro tu druhou skupinu, ne pro tu první, která dělá na neudržitelném. Přikrmování navíc nemusí splňovat vaše cíle – chcete víc na dávkách, chcete pracovat a být užitečný atd.

Úvod

Chceme-li říct, že ekonomie není jen výplod naší fantazie o penězích nebo jen další z mnoha částečně platných politických teorií, musíme se vrátit úplně na začátek. V této kapitole si ukážeme, jak došlo k zobecnění ekonomie až na lidské jednání a jak souvisí lidské jednání s politikou a racionální volbou. Je to nezbytný krok před zpochybněním dosavadního stavu vlád a vysvětlení nespokojenosti. K řešení a oblíbené otázce, co s tím vy zmůžete, se dostaneme, ale později.

Ekonomie se zabývá zacházením s předměty obchodu a zkoumá přidělení omezených zdrojů jako např. ropy, zlata, půdy nebo třeba i vody.

Proč? Protože pokud dokážeme lidské jednání zobecnit, můžeme ho jako program (pravidla hry) aplikovat na společenská schémata, která tvoří státy a jejich vlády nebo zákony, které vydávají, a efektivně je zpochybnit stejně dobře, jako když vyvracíte matematické tvrzení. Přesnost je totiž zásadní. Nemůžeme si dovolit být vágní, jinak se naše kritika nebo popis fungování společnosti ztratí mezi jinými, pochybnými, teoriemi jako zrnko písku.

V dnešní situaci neexistuje pro existenci žádného inteligentního člověka nic důležitějšího než ekonomie.

To neznamená, že se jí musí zabývat, ale že ho ovlivňuje úplně na každém kroku.

Presnost

Pokud něco řekneme o společnosti, musíme prozkoumat všechny uskutečnitelné důsledky naší teorie a často zajít až do filozofie. Neberte to jako zbytečnost. Máme-li být přesní, a my si nic jiného ani nemůžeme dovolit, pak rozebereme každé tvrzení až na kost.

Úplně nový druh poznání

Ekonomie je nejmladší ze všech společenských věd. Po dlouhá staletí vědci nemohli najít sjednocující prvky a domnívali se, že chování člověka nelze zobecnit. Já si to myslel až donedávna také. Pokud selhali, chybu nehledali ve svých utopiích na nejlepší organizaci společnosti, ale v morálním selhání člověka. S dokonale ctnostnými lidmi by totiž fungovaly všechny utopie. Odhalení tržních jevů ale přineslo revoluci a smísilo majetkový svět s tím morálním.

My se budeme ekonomií zabývat právě kvůli organizaci lidské společnosti.

Úkolem ekonomie není říkat lidem, o jaké cíle by měli usilovat, ale jak, jakými prostředky, by to měli provést. Konečné vyhodnocení a provedení volby o cíli dalece přesahuje předmět jakékoliv vědy.

To je naprosto nevídané. Socialismus určoval, aby člověk pracoval pro chudé, nacismus zase pro rasu. Z pohledu ekonomie, vyhýbající se veškerým hodnotovým soudům, nejsou myšlenky nacistické árijské rasy zavrženíhodné, dokud nevedou k vražně nebo krádeži, tedy v samé podstatě k přečinům proti vlastnictví, protože své tělo také vlastníme (v kapitole o vlastnictví se tomu budeme věnovat blíže). Chceš, aby světu dominovala árijská rasa? Tak to udělej, ale nikoho nezabij a nekraď, třeba.

Co je lidské jednání

Praxeologie je jen složitější název pro vědu o lidském jednání. Vznikla na jejím základě moderní tržní ekonomie. Praxeologie na rozdíl od sociálních teorií neklade na své kritiky žádné předsudky ani předpoklady a musí se vypořádat s každou námitkou, pokud zní alespoň trochu logicky.

Vzpoura proti ekonomii

Dnes působí velké síly ekonomii zavrhovat jako „nauku o ještě lepší hamižnosti“ a sobectví. Tato věda ale zatím ukazuje, že pokud lidé vědomě nebo nevědomě porušují základní ekonomické principy, tak zpravidla nedosahují svých cílů, a to nemluvím pouze o politických stranách a jejich programech.

S ekonomií nemůžete nepočítat, ať děláte jakoukoliv lidskou aktivitu

Od plánování oslavy až po rozhodování, co budete zítra dělat nebo jíst k večeři.

Počátky jednání

Lidské jednání je účelové chování. I pokud člověk nic nedělá, tak tím vykazuje jednání. Předmětem této kapitoly je lidské jednání bez ohledu na psychologii, která mu předchází. Jestli člověka zabijete jako schizofrenní psychopat nebo zdravý člověk, je jedno. Zaprvé, stejně jste z definice vrah, a za druhé, udělali jste to účelně a vědomě, i kdyby vám to našeptával ďábelský vnitřní hlas.

Jednání nepředstavuje pouhé udávání předností jedné volby před ostatními. Člověk volí i tehdy, kdy se věci jeví nebo přímo jsou nevyhnutelné.

Proč jsme to tak řekli? Abychom do budoucna zabránili spekulacím. Jednání člověka musíme považovat za účelové, i když je šílený, jinak přenecháváme předmět praxeologie pochybným metafyzickým vědám a teoriím.

Jednání znamená použití prostředků k dosažení cílů.

Smysl jednání

Nyní potřebujeme použít trochu z jazyka filozofie. Dokonale spokojený člověk (který by žil, aniž by se musel o cokoli starat nebo po čemkoli toužit) nemusí jednat.

Jednání je vždy výsledkem nespokojenosti a touhy mít se lépe.

Pokud mě uspokojuje nic nedělat, pak také jednám, abych se měl lépe. Platí i v krajních případech – pokud se chci zabít, jsem nespokojen, že jsem ještě naživu, a tak jednám – spáchám sebevraždu – abych se uspokojil. Tím zdůrazňuji slovo vždy.

Míru štěstí pak dokáže posoudit pouze každá osoba individuálně.

Nikdo není v pozici, aby mohl určit, co udělá člověka šťastnějším.

Veškerá lidská aktivita proto vychází z faktu, že člověk pociťuje nespokojenost nebo chce změnit svůj dosavadní stav. A ať je jeho cíl jakýkoliv, prostředky, které člověk volí k jejich uspokojení, jsou určovány racionálním zvážením nákladu a úspěchu (zisku) – i v případě, že je samotný cíl iracionální. Pokud chci rozšířit náboženství, uznávající, že je země placatá, musím zohledňovat náklady na propagaci atd. Praxeologie k cílům přistupuje jako k danosti, vstupním datům. Nehodnotí je.

A to platí za všech okolností. Pokud A. Hitler chtěl, aby svět ovládla Árijská rasa, pak by praxeologie zkoumala, jak efektivně si počínal. Ekonomie a Martin Urza, na nějž narazíme později, by ještě dodali, že nesmí narušit vlastnická práva jiných osob, aby jeho postup byl zcela legitimní (nevyhlazovat, nekrást atd.).

Může se zdát, že je praxeologie „smrtelně chladná“, což je naprosto v pořádku. Jak budeme postupovat dále, zjistíte, že tento amorální příklad demonstruje neefektivitu násilí. Argument tedy bude ve smyslu „nedělej to násilím, protože se to nevyplatí“. To je jediný způsob, jak od praxeologie odvrátit morální soudy. Budeme „chladní“. Vlastně i ten obchod je cesta efektivnějšího jednání, než druhého člověka jednoduše zabít a okrást. Ale to všechno ještě uvidíte.

Ještě jsme ani nezačali organizaci společnosti a státy, a dostali jsme se k jedné ze základních myšlenek lidského jednání, tedy praxeologie – potřeby člověka jsou individuální. Političtí plánovači, jak si ukážeme v kapitolách o centrálním plánování a alokaci zdrojů, už z principu rozhodují o štěstí ostatních lidí, což vede k permanentnímu sporu.

Člověk a zvíře

Člověk se dokáže vzepřít pudům a instinktům – muž neznásilní každou pěknou ženu, kterou potká a nezhltne v hladu jakékoliv jídlo, které spatří. Je ale také schopen se rozhodnout pro sebevraždu. To vše ho odlišuje od zvířat. Proto jedná – vždy si volí mezi více možnostmi. I rozhodnutí podlehnout je účelné jednání.

Racionální jednání

Racionalita ve vztahu k jednání má lehce odlišný smysl, než na který jste zvyklí. Hodnotí totiž prostředky zvolené k dosažení cílů.

Spor mezi člověkem, který věří na zázraky, a který nikoli, se vztahuje pouze k obsahu myšlení – ne k formě. Magie je v širším smyslu druhem technologie. Zaříkávání je bez ohledu na účinnost účelné jednání.

Abych ty prostředky uvedl na pravou míru a vy si nemysleli, že praxeologie nepočítá se subjektivními hodnotami, tak vám řeknu, že lze vytvořit i velmi detailní analýzu a velmi přesnou předpověď chování člověka, pokud známe jeho cíle a motivy. Nemůžeme si proto např. dovolit nazvat zákazníka, co si místo dvou knih vezme knihu jednu za tu stejnou cenu, iracionálním – třeba nemá už v polici místo nebo se mu to nechce tahat, to jsou všechno další racionální faktory, které jeho volbu ovlivní. Používat zde slovo iracionální je scestné.

Naše vědy ale nejdou tak daleko, aby určily, proč má někdo něco, nebo dokonce někoho, rád a dá tomu, jemu nebo jí přednost před jinou volbou, mužem, ženou. Vytýkat společenským vědám čistou racionalitu je nemístné, i když život je iracionalit plný. Důvod je takový, že každá věda se dříve nebo později při hledání dalších a dalších příčin zastavuje na počátku všeho, který je iracionální a neprobádaný.

Ekonomie a praxeologie jde tak daleko v poznání, jak jen může. Nedokáže určit přesnou příčinu každé lidské myšlenky, ale je dostatečně daleko, abychom mohli říct, že občasná lidská iracionalita i v tom smyslu, že člověk použije neefektivní metodu pro dosažení cíle, nevyvrátí její základní myšlenky.

Pokud si člověk např. vezme dvojnásobně dražší půjčku za předpokladu, že ji chtěl co nejlevnější, pak v naplnění cíle selhal, protože jeho metoda nebyla vhodná k naplnění cíle, ale neotřese tím již zmíněnými dvěma vědami. To je strašně důležité. Vědomě si uškodil (přesněji, jeho jednání nevedlo ke zlepšení dosavadního stavu).

Nezáleží na tom, jak moc budeme chování člověka zkoumat z hlediska příčiny myšlenek, tedy pravděpodobně počátku lidského jednání. Praxeologii to totiž vůbec neovlivňuje.

Neptá se, proč něčeho chceme dosáhnout, ale co to je.

Příčina a následek

Člověk dokáže věci chápat skrze logiku – vše, co je pochopitelné jinak než logikou, stojí proto mimo toto chápání. Věda vždy je a musí být racionální – včetně té o lidském jednání (praxeologie).

Pokud člověk nepoznává zákonitosti světa, pak nemůže účinně zasáhnout, aby se svět ubíral žádaným směrem. Nemůže jednat.

Pravěkému člověku je zima. Pokud nepochopí, jak funguje oheň, nemůže si udělat na delší dobu teplo, protože neví, jak oheň rozdělat a udržet. Nejdříve přijde na to, co k ohni vede. Pozná zákonitost. K ohni vede něco, co hoří, a jiskra (třeba), což odpozoroval od blesků. Nakonec zasáhne a napodobí to. A svět se ubírá žádaným směrem – je mu teplo.

Příčinnost je způsob, jakým myslí lidé a jak si vysvětlují a přizpůsobují k obrazu svému svět kolem.

Proto tzv. kauzalita (příčinnost) tvoří základní logiku našeho myšlení. Bez kauzality by nastal totální chaos. Věci by se děly bez příčin nebo jedna událost by nevysvětlitelně vedla pokaždé k něčemu jinému. Jednou by ta samá muchomůrka zelená byla jedná chutná houba, a jindy smrtonosný zabiják bez jakýchkoliv změn vnějších nebo vnitřních podmínek.

Chci-li ovlivnit svět kolem sebe, musím vědět, jak funguje. A k tomu je třeba objevovat vztahy mezi příčinami a následky.

Albert Einstein hledal pravidlo pro fungování časoprostoru. Hledal příčiny a následky, které platily za všech okolností. Pokud za všech (nebo za daných) okolností neplatily, musel teorii relativity přepracovat, protože byla neúplná.

Pokud chtěla NASA přistát na Měsíci, musela vědět, jak funguje jeho gravitace. Jestli chci léčit rakovinu, je nutné prozkoumat, co přesně a za jakých okolností ji způsobuje. Nalezení pravidelnosti nebo určitého systému pak vysvětlí vztah mezi příčinou – např. kouřením – a následkem, např. rakovinou plic, a umožní člověku účinně zasáhnout ku jeho prospěchu.

Lidské jednání má k uchopení reality k dispozici pouze kauzalitu a náboženství (vysvětlení jevů nějakou vyšší mocí – selhává, pokud se zeptáme, kde se ta moc vzala). Pokud lze lidské jednání vysvětlit jinak než kauzalitou nebo náboženstvím, pak nejsme schopni toto vysvětlení chápat, protože tak nemyslíme.

Proto v praxeologii budeme používat pro vysvětlování výhradně logiku.

Náboženství

Teologická vláda znamená vládnutí skrze slovo nadpřirozené bytosti.

Pokud teologická vláda své kroky obhajuje s tím, že tak řekl bůh, který skrz vladaře promlouvá, nikdy nemůžeme „poznat toho pravého proroka“. Problém není v tom, zda existuje či ne (problém náboženství), ale jak ho poznat. A protože to nelze, jsou tyto vlády víceméně autokratické.

Autokracie znamená „občane, dělej tohle a tohle, protože jsem to řekl já, tvá jediná autorita, které musíš bezmezně věřit“.

Lidské názory na věci, o nichž ani čisté uvažování, ani zkušenost neposkytují žádné informace, se mohou tak radikálně lišit, že nemůže být dosaženo vůbec žádné shody. Z tohoto důvodu je zahrnutí náboženských myšlenek do praxeologie krajně nevhodné.

Shrnutí

Jednání a s ním i veškerá lidská aktivita vychází z nespokojenosti s dosavadním stavem člověka. Jedině on sám ví, co je pro něj nejlepší. Ekonomie i praxeologie, věda o lidském jednání, se vyhýbá hodnotovým soudům.

Úlohou ekonomie v naší cestě Jádrem od lidského jednání až po krypto je analýza společenských systémů, nikoliv určování, jak by se lidé měli ideálně chovat. To znamená, že funguje jako pravidla hry v šachu – sice platí, ale neurčují, jaký tah máte v příštím kole provést. Počátkem kryptografie ale analýza končí a začínají techničtější a praktičtější pasáže.

Zdroje

• Kniha Lidské jednání od Ludwiga von Misese – hlavní myšlenky v textu

Related Posts

None found