Trh

Trh je základní proces lidského jednání uvádějící do pohybu celý společenský řád a umožňující peněžní kalkulaci našeho jednání. Jde o nejdůležitější část společnosti.

Obsah

  1. Úvod
  2. Soutěž
  3. Trh jako proces
  4. Demokracie trhu
  5. Tvorba cen
  6. Rozšíření trhu na lidské hodnoty
  7. Závěr
  8. Shrnutí
  9. Zdroje

Úvod

Když si uvědomíme, že ceny zboží jsou jediným možným způsobem, jak provést ekonomickou kalkulaci našeho jednání, zjistíme, že trh jako místo střetu nabídky a poptávky dynamicky určuje tržní ceny a tím reguluje lidskou činnost. Určuje, co je pro ni příznivé (po čem touží, po čem je poptávka) a co nepříznivé.

Jiná než cenová ekonomická kalkulace není myslitelná. Bez peněz a trhu nedokážeme změřit, jak moc někdo něco chce. Nevíme, zda dá člověk přednost před hodinou práce na výkopu nebo před hodinou práce na omítkách (za předpokladu, že v obou případech je zaplacen stejně – to prostě nelze peněžně vypočítat). To je totiž hodnotová kalkulace. S takovým rozhodováním si musí pohrát čistě jen naše mysl a aritmetika nám nepomůže.

Tržní ceny hrají v otázce hodnoty zboží a služeb klíčovou roli. V předcházející kapitole jsme se bavili o problému určení hodnoty – trh je geniální metoda, jak to provést. Hodnota nikdy nebude absolutní, čemuž trh dokonale vyhovuje. Záleží na místě, naléhavosti potřeb, konkurenci, investicích, přírodních zdrojích atd.

Soutěž

Protože jsou na světě omezené zdroje (jídlo, prostor, ropa atd.), tak existuje tržní soutěž, kde panuje nesmiřitelný střet zájmů, který rozsuzuje spotřebitel (vy). Vy určujete nákupem nebo zdržením se nákupu, které výrobky a služby se budou prodávat a jak se tedy s omezenými zdroji naloží. Určujete, který výrobce zbankrotuje a který nikoliv. A v soutěži jsou vždy hráči, kteří mají více, a hráči, kteří mají méně peněz – nejde o nic nepřirozeného, co je třeba „urovnat”.

Na trhu, řídícímu uspokojování lidských potřeb, panuje nesmiřitelný střet zájmů.

Trh jako proces

Trh je proces způsobený lidským jednáním, tedy touze dosáhnout příznivějšího stavu a odstranit nespokojenost, která k jednání vede. Nikdo ho nevymyslel. Na jedné straně jsou podnikatelé a na druhé straně spotřebitelé – jejich touhy jsou podnikatelskou příležitostí k zisku. Úspěšný podnikatel má vyšší zisk, protože jeho služby nebo produkty si lidé kupují. Slouží tedy společnosti nejlépe, jak jen může, aby měl zisk. Egoismus hraje roli motoru. Neúspěšný podnikatel zkrachuje, protože jeho služby nebo produkty lidé nechtějí.

Hlavním úkolem trhu je alokace omezených výrobních faktorů do různých podnikatelských odvětví tak, aby nezůstaly neuspokojeny žádné méně naléhavé potřeby spotřebitelů.

Nejistota a objevování

Lidé jednají v podmínkách nejistoty, neví přesně, jaká bude budoucnost, musí tedy odhadovat, očekávat. Trh je vnímán jako proces objevování příležitostí k uspokojování lidských potřeb. Ten, kdo správně odhadne vývoj preferencí jiných lidí, bude odměněn. V trhu je tak z principu zabudován element času a z toho plynoucí nejistota.

Klíčovým prvkem v teorii trhu je podnikatelské objevování, což je širší definice toho, co dělá každý z nás. Sledujeme vývoj cen, vývoj výroby, poptávky, příjmy. A na základě toho si můžeme odvodit, kde je na trhu mezera, kterou bychom mohli aktivně vyplnit. Je to klíč k vysvětlení, proč trhy fungují, tedy proč dochází ke koordinaci lidských činností i bez jakýchkoliv zásahů vlády.

Postavy na trhu

  1. Spotřebitel
  2. Dodavatel kapitálu – investor
  3. Dodavatel nápadu – podnikatel
  4. Dodavatel práce – klasický zaměstnanec

Spotřebitel svými penězi volí, které zboží nebo služby jsou pro něj dobré a které ne – v trhu proto hraje naprosto zásadní roli. Pokud to spotřebitel nechce, pak za to neutratí peníze a “to” zanikne jako nepotřebné. Zatímco podnikatel se o firmu (nebo jinou výrobní společnost) stará, tak investor ji poskytuje peníze. Investor je z hlediska trhu ten “nejvyšší” post. Zaměstnanec je specializován na určitou část výrobního procesu.

Z principu neexistuje dokonale bezpečná investice.

Demokracie trhu

Trh lze připodobnit k demokracii – každý cent spotřebitele dává právo odevzdat na trhu hlas pro produkt nebo službu, kterou podporuje a žádá.

V demokracii ovšem existují většiny a menšiny. Menšiny nemusí mít vůbec žádnou “moc”, což je v ostrém kontrastu s trhem.

Na trhu nemají všichni stejné podmínky a rozhodně nejde o rovnou a plně “svobodnou” soutěž, ale tato nerovnost je výsledkem předchozího tržního volebního procesu. Lidé pomocí peněz určili, že tato firma s těmito produkty vyrábí kvalitu a tato zase ne. Být bohatý podnikatel vlastně znamená nejlépe sloužit společnosti. Morální odsouzení zisků tak postrádá smysl.

Nedává smysl tvrdit, že nutně potřebujeme vládu jako ohleduplného strážce historických nebo uměleckých památek, nebo dokonce provozovatele jinak nevýdělečných institucí jako některá muzea apod. Pokud kritik určí, že má dané umělecké dílo, třeba Mona Lisa, hodnotu, neznamená to vůbec nic. Jestliže se obraz líbí jen hrstce lidí, ale kritik, který umění rozumí, řekne, že jde o umělecký skvost, pak jeho hodnotu stejně určí tržní cena a pro obraz platí stejná pravidla jako pro nemovitosti nebo automobily.

Zda je zboží dobré a kvalitní, včetně uměleckých děl, určuje spotřebitel. A spotřebitel může, nikoliv musí, do svého osobního hodnotového osudu zahrnout názor uměleckého odborníka. Totéž platí pro provoz nevýdělečných institucí. Když musí být národní muzeum například dotované, jinak by zkrachovalo, pak nejspíš není vůbec potřeba.

A v tom je ta genialita trhu – nemilosrdně určuje, co je a co není potřeba pomocí zisku.

Tvorba cen

Jak využít výrobní prostředky, aby ani jedna jednotka nebyla použita pro uspokojování méně naléhavých potřeb místo potřeb naléhavějších?

Odpovědí je trh. Pokud jeden výrobní faktor, např. práci programátora, lze využít jak v počítačové firmě, tak v kosmickém průmyslu, vzniká o něj podnikatelská soutěž určující jeho cenu. Obě strany něco nabízejí a poptávají. Pokud by programátor mohl pracovat pouze v kosmickém průmyslu, jeho cena (tj. cena výrobního faktoru rakety) by byla určena raketou. Většina faktorů má ale více využití.

Nevýnosnost znamená, že pro výrobní faktory existuje užitečnější místo, kde jsou spotřebitelé ochotni platit. Pokud se nevyplatí, aby firma vyráběla tužky místo mobilů, pak je pro ni softwarový specialista příliš drahý a spotřebitel „ho nezaplatí“.

Mysleme na to, že firma ho musela odněkud vzít – pokud je nevýnosný, pak pracuje na špatném místě. Samozřejmě do toho musíme započítat, jak funguje trh – pracovník chce co nejlepší finanční ohodnocení a firma co nejlevnější pracovní sílu.

Kdokoliv může udělat „chybu“ a nevhodně odhadnout cenu výrobního faktoru (př. navzdory tomu, že se vyplatí mobily, tak firma, která je vyrábí, může být nevýnosná, pokud zaplatí softwarového inženýra příliš draze – chyby ale redukuje trh, který doslova „hledá kompromis“ mezi přínosem pracovníka pro firmu a přínosem firmy pro pracovníka), to už ale k podnikatelskému objevování a hledání nejlepší cesty patří.

Samovolná demonopolizace

Pokud získá na trhu nějaká firma výhodu a je bezkonkurenční, shrábne všechny zisky. Její výsadní postavení je ale atakováno ostatními firmami, až opět vypukne boj o zákazníka a firma nad ním ztratí pomyslnou monopolní moc. Trh se takto vyvažuje – pokud někdo objeví nové odvětví, má obří zisky jen do té doby, dokud se sem nenahrne konkurence. A když už se nahrne, tak jedině dobře pro zákazníka.

Rozšíření trhu na lidské hodnoty

Lidské, morální ani jiné hodnoty nejsou nikdy absolutní. Zatímco v jedné vesnici musí děti pozdravit každého dospělého, v jiné tomu tak být nemusí. Co lidé “uznávají” za morální, se řídí podobnými principy jako trh.

Shrnutí

Trh umožňuje ekonomickou kalkulaci lidského jednání. Peníze a zisk jsou dokonalými ukazateli ve věcech “přínosu” pro společnost (lze s nimi změřit příspěvek ke spolupráci ve společnosti), protože každý cent funguje jako hlasovací lístek.

Zdroje

Related Posts

None found