Absolvovali jsme většinu zásadních kapitol Jádra webu a blížíme se k vrcholku hory, odkud uvidíme soukromý svět. Máme za sebou praxeologii (vědu o lidském jednání), z níž jsme vytvořili etiku jako odrazový můstek pro chápání šifrování v rámci lidské společnosti. Technologie je totiž neutrální a bez etických pravidel nebo dokonce silného myšlenkového hnutí, by sama o sobě nikoho nezaujala. Kámen by zůstal kamenem, dokud by někdo neřekl, že z tohoto kamene postaví chrám Boží.
Řešili jsme tu nejobšírnější etiku, která existuje. Etiku svobody (lidskou etiku) o společenských uspořádáních neboli o nejzazších mezích jednání člověka, které jsou a nejsou ok. Nakonec tvořila něco jako „přirozený“ (nepsaný) zákon plynoucí z podstaty člověka.
Teď je načase se v této politické části zabrousit do ekonomie a říct něco o úžasné vlastnosti světa, a totiž dělání chyb. Politika znamená víc věcí, ale také je to rozhodování jednoho člověka nad druhým ve smyslu státu. A ekonomie v podstatě zkoumá rozdělení omezených zdrojů mezi alternativní využití.
Když udělám chybu, tak jsem prozkoumal možnost a něco jsem se naučil. Kdybych nesměl nebo nemohl chybovat, nemůžu se nikdy posunout k cíli jednání. Pokud by mi bylo znemožněno zchudnout až na dlažbu, jen těžko bych se naučil spořit. Jednání proto vytváří akt objevu. Když se rozhodnu vyspat se s nádhernou blondýnou, můžeme spolu potom být jeden den, půl roku, rok nebo celý život. Jednání je také nevyhnutelně spekulativní.
A proto když lidé uspokojují potřeby jiných lidí, mohou se i splést. Pokud vyrobím něco, co nikdo nechce nebo je to moc drahé a v krámu za rohem to mají levněji, tak se to brzy dozvím. Stejně tak podnikatelé na trhu – zisk jim vysílá informaci o tom, co a jak vyrábět. Pokud objevím něco nového nebo chybu druhého, je to pro mě příležitost zisku, a tak tento sebezdokonalující mechanismus volného trhu neustále mašíruje vpřed vstříc lidským potřebám. To je ona „neviditelná“ ruka trhu. Efektivnost není předpokladem fungování trhu, ale jeho důsledkem.
Jakmile jsou jí však státem kladeny regulační klacky pod nohy, jakmile je znemožněno chybovat, pak funguje hůř a stát rozhoduje za lidi. Dnešní státní intervencionismus už vyčerpal zásoby kapitálu nashromážděného za relativní svobody a dopady kroků vlády začínají mít okamžité důsledky. Naštěstí pro osud svobody dokázala ekonomická věda vysvětlit, že moderní průmyslová ekonomika nemůže donekonečna přežívat v takovýchto drakonických podmínkách.
Stát je totiž stejně omylný jako podnikatelé. Akorát když udělá chybu on, musejí její následky nést všichni, zatímco když ji udělá podnikatel, následky si nese jen on. Proto je to vlastnictví tolik důležité. Máme jen dvě logické možnosti – buď bude regulovat všechno (socialismus), nebo nic (svobodná společnost). Dnešní intervencionismus mezi tím nedává smysl a socialismu chybí nástroj ekonomické kalkulace, podle které by stát rozděloval omezené zdroje. Chybí mu onen zázračný trh, protože ten je přece fuj a „kapitalistický“.
Centrální plánovač nenaplánuje objev ani bez trhu nezjistí, co lidé chtějí.
Vy lidem vidíte do hlavy a víte lépe, než oni samotní, co doopravdy chtějí?
Moderní průmyslová ekonomika vyžaduje rozsáhlou síť směn na svobodném trhu a dělbu práce, jež mohou fungovat pouze v podmínkách svobody. Existuje-li provázanost mas lidí s průmyslovou ekonomikou a je-li moderní životní úroveň podmíněna tímto průmyslem, pak se vítězství svobodné tržní ekonomiky a konec etatismu (= víry ve stát) stává v dlouhém období nevyhnutelný.
I kdyby však byla společnost založená na despotismu a systematickém porušování vlastnických práv produktivnější než ta postavená na „systému přirozené svobody“, tak by člověk měl podporovat systém svobodné směny a smluvní svobody. Škodu by nešlo číselně změřit, ale objevila by se na straně potlačených lidských tužeb, které byly zregulovány nebo zakázány. Naštěstí, stejně jako v tolika jiných oblastech, jde užitečnost ruku v ruce s morálkou a přirozená práva s obecnou prosperitou stejně tak.
Vrať se o kapitolu zpět, vyber jinou kapitolu nebo vyber další kapitolu.