„Já nevím, co je správná etická teorie ani jestli je lepší demokracie než svobodná společnost. Vím však, že pravda nestačí, a tak můžu udělat jednu věc – kryptograficky si ochránit soukromí a majetek, abych zvítězil nad hrubou silou a hrál si na svém pískovišti výhradně podle vlastních pravidel, která považuji za správná.“
Pouhá slova nějaké teorie, i kdyby byla pravdivá, nezastaví potenciálního nepřítele, aby poškozoval naše vlastnická práva, resp. zvítězí vždy „ten nejsilnější“. Myslím, že největším problémem kritiky chování zločinců, vlády a tyranů, které považujeme za špatné, je fakt, že oni jsou „těmi silnějšími“ z nás obou – moudré řeči nikomu nepomůžou. Ale koncept „zbraně“ ano.
Koncept „zbraně“ zní velmi radikálně, a proto jsem druhé slovo uvedl do uvozovek. Proč? Protože zbraň, kterou vám teď představím, není násilná, ale přitom s ní kdokoli dokáže bojovat. Tato zbraň bude totiž sloužit k pasivnímu odporu vůči lidem, kteří mají větší moc a hrubou „sílu“ než vy. Zkrátka, proti kryptografii nemá násilí šanci, a proto je proti němu nejlepší zbraní.
Kryptografie je totiž způsob, jak s násilím nesouhlasit, a přitom ho nepoužít. Ani na obranu. Šifrování je totiž nejúčinnější nenásilná akce.
Když mi něco patří, teď nemyšleno v důsledku cizího rozhodnutí ale fakticky, tak mi nic nezabrání to kdykoliv použít. Na tom se pravděpodobně shodneme. Podnikatel může kdykoliv vstoupit do své továrny, výhradně vy máte klíče od vlastní domácnosti a na svém pozemku si můžete dělat co chcete (neberme teď v úvahu výjimky vytvořené státním donucovacím aparátem).
Žádná morálka nehraje ve výsledku roli. Jakmile mi někdo majetek násilím odcizí, pak mi i zabrání ho využívat. Logika. Pokud bych mu dokázal, že nejedná morálně správně, potom proti němu stejně nemám žádnou větší páku než pouhá slova. Etika svobody mi sama o sobě nepomůže. Kryptografický chytrý majetek a smlouvy ale ano.
Když používám kryptografii k ochraně soukromí, majetku a svých zájmů, můžu si vybudovat lokální svobodu, kam se nedostane ani stát. Ať si každý myslí, co chce, a ať vládne jakýmkoliv systémem – technologie chytrého majetku se neptá, proč někomu něco patří, pouze to zabezpečuje. Představte si to jako útěk černé ovce doprostřed obrovského stáda. Ovce je sice uvnitř, ale je extrémně těžké ji najít. Představte si také vojsko, které neví, kdo je jeho nepřítel, a které s uloupeným majetkem nezmůže vůbec nic, protože se třeba pod jeho rukama sám zničí nebo stane prakticky nepoužitelným.
Soukromí, šifrování, anonymita a z ní plynoucí adekvátní decentralizace, to je moderní cesta ke svobodě a jediný způsob, jak porušit pravidla silnějšího. Nazvu to podrýváním autority síly. Co je pěkné, kryptoměna Bitcoin byla shodou náhod první ze sady technologií svobody, která toto demonstrovala svou nekontrolovatelností v plném rozsahu.
Co je filozoficky těžší? Napravit neoprávněné, nebo nedopustit neoprávněné? Všimněte si, že chytré smlouvy vůbec nepřipouští, aby k něčemu neoprávněnému došlo. Prevence je mnohem lepší než léčba. Pak vůbec nemusíme řešit etický trest a kupu dalších velmi složitých věcí.
A i kdyby kryptografie nebyla schopna zabránit zločinci v poškození majetku, tak alespoň poskytne nevyvratitelné důkazy ohledně vlastnických práv a vytvoří základ pro autonomní vynucování práva, k němuž není třeba žádný rozhodce (ani stát), žádná třetí strana a které je možná právě onen chybějící kus skládačky moderní cesty za svobodou. O tom je šifrování – o svobodě a o cestě k ní. Úvodní obrázek je Excalibur.
Vrať se o kapitolu zpět, vyber jinou kapitolu nebo vyber další kapitolu.